Názory

Ignác z Loyoly a jeho zbožnost

Pavel Ambros

Zbožnost byla pro něj životním stylem. Dlouho trvalo, než našel svůj vlastní způsob, jak se umrtvovat. Po mnoha chybách došel k moudrým pravidlům, jak například „zavést v budoucnu pořádek v jídle“. (DC 210) Nebál se změnit své původní rozhodnutí (Poutník, 27). Víme, že on a jeho společníci nejednou hladověli, ale vždy vše snášeli pro lásku k Bohu a k lidem, proto se mu trápení způsobená druhými nestávala potupou nebo překážkou.

Osobitost své zbožnosti vyjádřil lapidárně: „Stále prohluboval svou zbožnost, tj. snadněji nacházel Boha. (…) Pokaždé, když chce najít Boha, najde ho.“ (Poutník, 99) Zbožnost je pro něj životním stylem. Boha nachází v hladu a chladu, v prosbě a sdílení nashromážděných statků, v útěše a trápení, v mystických vizích i v drobnostech každodenního života. „Jeho veškerou snahou bylo mít jako útočiště samého Boha.“ (Poutník, 35) Ignác žil ve skrytu. Věděl totiž, že Otec vidí ve skrytu, že ho tam najde v kteroukoli denní i noční dobu. Bál se marnivosti, a tak většina těchto věcí byla objevena těsně před jeho smrtí nebo byla objevena a zapsána až po jeho smrti. Můžeme podobně prožívat letošní radostné adventní očekávání „s velkodušností a štědrostí vůči svému Stvořiteli a Pánu“. A co hlavně každý den? Nabídnout mu „svoje celé chtění a celou svou svobodu, aby jeho Božská Velebnost použila jak jeho osoby, tak všeho toho, co má, podle své nejsvětější vůle.“ (DC 5)

 odeslat článek     vytisknout článek