Aktuality

Příběh Jevhenije

Jevhenija žila se svou matkou v Oděse, městě na jihu Ukrajiny s výhledem na Černé moře, známém svou architekturou z devatenáctého století, včetně Oděského divadla opery a baletu a monumentálních Potěmkinových schodů. Jakmile vypukla válka, pokusily se uprchnout do sousedního Moldavska.

Moldavsko je vzdáleno od Oděsy necelých sedmdesát kilometrů, avšak cesta byla plná rodin, které stejně jako ona unikaly před násilím, které válka přinesla do jejich domovů. „Byly jsme dvě rodiny v pětimístném autě. Když není provoz, cesta do Moldavska trvá kolem dvou hodin. Ten den nám však trvalo dvacet sedm hodin, než jsme se dostali do Moldavska, protože provoz byl extrémně pomalý,“ vzpomíná Jevhenija. „Ačkoli cesta byla dlouhá,“ zdůrazňuje, „aspoň se nám podařilo sem přijít.“

Od 25. února jsou Jevhenija a její matka v Moldavsku. Žijí spolu s dalšími třemi rodinami v domě poskytnutém společností Concordia, která po vypuknutí války na Ukrajině toto místo upravila na dům pro ubytování. Concordia nabízí ukrajinským uprchlíkům a násilně vysídleným lidem místo k pobytu tak dlouho, jak budou potřebovat, teplá jídla, poradenství a psychosociální podporu.

Více než jedenáct měsíců po odchodu z Oděsy Jevhenija touží po svém rodném městě. Zvláště s melancholií vzpomíná na Národní akademické divadlo opery a baletu v Oděse a na sochu vévody de Richelieu. Nicméně zatímco současnost je bezútěšná, ona si zachovává naději. „Rusové postupně bombardují Oděsu, ale doufám, že nezničí architekturu, máme tam tolik památek... Doufám, že se brzy vrátíme do naší Oděsy a nad hlavami budeme mít klidné nebe.“

JRS spolupracuje se sítí Xaver, s moldavskou Concordií, Tovaryšstvem Ježíšovým v Evropě, místní občanskou společností a nevládními organizacemi na koordinované reakci na tuto krizi. Společně pomáhají tisícům lidí, jako je Jevhenija.

Zdroj/Foto: Jesuits in Europe / JRS, Ukraine.

(aro)

 odeslat článek     vytisknout článek