Články |
A A A
|
Co má zářit v našem srdci a co má být vidět na naší tváři Pátek, 27.1.2023 Podněty k 4. neděli v mezidobí od P. Pavla Ambrose SJ
Pavel Ambros Když skauti zapalují táborový oheň, přistupují ze čtyř stran s pochodní: z východu hoří vatra ve znamení krásy, ze západu ve znamení pravdy, z jihu ve znamení síly, ze severu ve znamení lásky. Plamen ohně tvoří navždy živou vzpomínku toho, co pro skauta znamená jeho slib. To, čím je pro skauta táborový oheň, tím je pro zbožného žida hora Sinaj a pro křesťana hora Blahoslavenství. Perikopa o osmeru blahoslavenství se obvykle čte na svátek Všech svatých, tedy těch, kteří přináležejí zcela Kristu. Je nejvýstižnějším rysem těch, kteří Krista přijali. Matouš uvažuje o Mesiáši vždy s ohledem na to, aby Židy neznepokojil a oni ho mohli přijmout. Jeho evangelium je rozděleno na pět částí, které záměrně odkazují na pět knih Mojžíšových. Na pozadí Pentateuchu chce zvýraznit podobu mezi Kristem a Mojžíšem. Proto Ježíš vstupuje na horu podobný Mojžíšovi, který na Sinaji přijímá desatero Božích přikázání. Desaterem nového člověka povolaného ke vzkříšení z mrtvých jsou blahoslavenství zosobněná v Bohočlověku. Ježíš je nejen vyhlašuje, ale především je vyzařuje ze svého lidství. V blahoslavenstvích nejde tak ani o to, co máme dělat, nýbrž co má zářit v našem srdci a co má být vidět na naší tváři. Jeho lidství v nás žije tak silně, že proniká všechno, co jsme a co děláme.
Blahoslavenství je složeno ze 72 slov. Zde se odráží 10. kapitola knihy Genesis, v níž Mojžíš vyjmenovává 72 národů světa. Blahoslavenství nejsou určena jen Židům, ale celému lidstvu, 72 národům. Zavazují novým způsobem: totiž zmocňují se našeho srdce tak, že náš život je podobný Ježíšovu životu. Nestačí se proto dívat jen na to, jak mne blahoslavenství objímají, ale jak ze mne hovoří, září, tryskají do tohoto chaotického světa ovládaného očekáváním zmaru, vnitřního zhroucení, tikáním klimatických hodin, očekáváním konce konzumního nastavení člověka a života založeného na úspěchu a produktivitě. Blahoslavenství žijeme v nové době, v osmém dnu, který je dnem vzkříšení, nového stvoření, nového života. Je psáno, že kdo zachovává Zákon, bude mít dlouhý život. Blahoslavenství ukazují něco jiného: kdo přijme Krista, má život osmého dne, konečný život, život Syna. Dodržování Božího pořádku, zákona, uspořádává život na této zemi. Blahoslavenstvími dýcháme již to, co řád, pořádek, klid přesahuje: nebe, které sestupuje do našeho pozemského života, aby nás vtáhlo do života nebeského.
Hloubku blahoslavenství v životě křesťana objevujeme nejdříve v Kristu samotném, v jeho přítomnosti mezi námi, v jeho slovu, které hovoří v srdci. A dále: v jeho svatých. V Kristu Bůh svobodně spojil lidstvo se sebou samým a spojením lidského s božským dochází k radikální změně v samotném kořenu lidství. Podle Origena se v blahoslavenstvích Kristus představuje ve své slávě v lidské podobě, ve svém cítění, vnímání, prožívání na cestě k dovršení. Zobrazuje svůj obraz před světem, pouto, propojení, jednotu božského a lidského. Klíčem je tedy právě Kristovo božské lidství prozářené blahoslavenstvími. Blahoslavenství je životní styl nitra, které prošlo Paschou. Je způsobem života Zmrtvýchvstalého v nás. Ve zkratce: ti, co nemají nic, s Kristovým příchodem mají všechno.
Slovo blahoslavený (μακάριος = blažený, šťastný) je něco podstatně jiného než „pouhé“ štěstí spokojeného člověka, které mu se daří (εὐδαιμονία). Blahoslavenství je vybavení člověka na cestě Božích přátel, kteří jsou očekáváni. Týká se všech podob budoucnosti: toho, co bude zítra, i toho, co bude na konci časů. Blahoslavenství jsou onou životní kartou, která přináší vítězství. Kdo žije životem Božího dítěte, má blahoslavenství za náruč, která jej přenáší skrze stále vybojovávanou novou mentalitu životního stylu, sice v chudobě, pláči, tichosti, lačnosti, nespravedlnosti, zápase o ryzost, smír i nespravedlnosti. Má nový přístup k věcem, který se projevuje v tom, že se nestará jen o sebe a že nemá žádnou oporu mimo Boha. Prožívá důvěrně zaslíbení: „Přišel jsem, aby měli život a měli ho v hojnosti“ (Jan 10,10). Člověk je blahoslavený ne proto, že prožívá těžkosti dějin, ale proto, že patří Bohu, patří do jeho království a sklízí jeho lásku navzdory těžkostem a obtížím, které přicházejí.
odeslat článek vytisknout článek
|
Náš tip 

Kompletní online verze jezuitského breviáře v češtině
Na webu breviar.cz nyní můžete najít kompletní online verzi jezuitského breviáře v češtině. Ve spodní části stránky vyberte v roletce možnost „s vlastními texty jezuitského řádu (SJ)“ a stiskněte tlačítko „Potvrdit“.


Úmysly Apoštolátu modlitby
Úmysl papeže
Za oběti zneužívání
Modleme se za ty, kdo utrpěli újmu od členů církve: kéž v církvi samotné najdou konkrétní odpověď na svou bolest a utrpení.
Národní úmysl
Za chudé
Modleme se za ty, kdo jsou nejvíce postiženi zdražováním a energetickou krizí, aby se jim dostalo účinné pomoci.
více »
Nejbližší akce
více »
Nejbližší duchovní akce
více »
Kalendárium
|