Články

Co má zářit v našem srdci a co má být vidět na naší tváři

Pavel Ambros

Blahoslavenství je složeno ze 72 slov. Zde se odráží 10. kapitola knihy Genesis, v níž Mojžíš vyjmenovává 72 národů světa. Blahoslavenství nejsou určena jen Židům, ale celému lidstvu, 72 národům. Zavazují novým způsobem: totiž zmocňují se našeho srdce tak, že náš život je podobný Ježíšovu životu. Nestačí se proto dívat jen na to, jak mne blahoslavenství objímají, ale jak ze mne hovoří, září, tryskají do tohoto chaotického světa ovládaného očekáváním zmaru, vnitřního zhroucení, tikáním klimatických hodin, očekáváním konce konzumního nastavení člověka a života založeného na úspěchu a produktivitě. Blahoslavenství žijeme v nové době, v osmém dnu, který je dnem vzkříšení, nového stvoření, nového života. Je psáno, že kdo zachovává Zákon, bude mít dlouhý život. Blahoslavenství ukazují něco jiného: kdo přijme Krista, má život osmého dne, konečný život, život Syna. Dodržování Božího pořádku, zákona, uspořádává život na této zemi. Blahoslavenstvími dýcháme již to, co řád, pořádek, klid přesahuje: nebe, které sestupuje do našeho pozemského života, aby nás vtáhlo do života nebeského.

Hloubku blahoslavenství v životě křesťana objevujeme nejdříve v Kristu samotném, v jeho přítomnosti mezi námi, v jeho slovu, které hovoří v srdci. A dále: v jeho svatých. V Kristu Bůh svobodně spojil lidstvo se sebou samým a spojením lidského s božským dochází k radikální změně v samotném kořenu lidství. Podle Origena se v blahoslavenstvích Kristus představuje ve své slávě v lidské podobě, ve svém cítění, vnímání, prožívání na cestě k dovršení. Zobrazuje svůj obraz před světem, pouto, propojení, jednotu božského a lidského. Klíčem je tedy právě Kristovo božské lidství prozářené blahoslavenstvími. Blahoslavenství je životní styl nitra, které prošlo Paschou. Je způsobem života Zmrtvýchvstalého v nás. Ve zkratce: ti, co nemají nic, s Kristovým příchodem mají všechno.

Slovo blahoslavený (μακάριος = blažený, šťastný) je něco podstatně jiného než „pouhé“ štěstí spokojeného člověka, které mu se daří (εὐδαιμονία). Blahoslavenství je vybavení člověka na cestě Božích přátel, kteří jsou očekáváni. Týká se všech podob budoucnosti: toho, co bude zítra, i toho, co bude na konci časů. Blahoslavenství jsou onou životní kartou, která přináší vítězství. Kdo žije životem Božího dítěte, má blahoslavenství za náruč, která jej přenáší skrze stále vybojovávanou novou mentalitu životního stylu, sice v chudobě, pláči, tichosti, lačnosti, nespravedlnosti, zápase o ryzost, smír i nespravedlnosti. Má nový přístup k věcem, který se projevuje v tom, že se nestará jen o sebe a že nemá žádnou oporu mimo Boha. Prožívá důvěrně zaslíbení: „Přišel jsem, aby měli život a měli ho v hojnosti“ (Jan 10,10). Člověk je blahoslavený ne proto, že prožívá těžkosti dějin, ale proto, že patří Bohu, patří do jeho království a sklízí jeho lásku navzdory těžkostem a obtížím, které přicházejí.

 odeslat článek     vytisknout článek