Aktuality

Na cestě s Ignácem po Svaté zemi

Minulý rok jsme slavili pětisté výročí obrácení svatého Ignáce z Loyoly. Během období jeho rekonvalescence se v Ignácovi zrodila touha po tom, aby hned po uzdravení mohl jít do Jeruzaléma. To se nakonec i uskutečnilo, a proto si v roce 2023 připomínáme pět set roků od jeho pouti do Svaté země. Svatý Ignác se dostal do Jeruzaléma 4. září 1523. Měl pevné předsevzetí zůstat tam a navštěvovat svatá místa, ale nakonec ve Svaté zemi strávil necelý měsíc. Z Jeruzaléma odešel s dalšími poutníky zpět do Evropy 23. září 1523.

Při příležitosti tohoto výročí se skupina devíti mladých jezuitských kněží z české a slovenské provincie, doprovázených delegátem pro formaci, vydala na pouť do Svaté země. Jako Ignác i my jsme chtěli navštívit Jeruzalém a další místa v dnešním Izraeli a na území Palestiny. Nám se podařilo absolvovat pouť trochu v předstihu: od 6. do 12. února.

Ignác byl v Jeruzalémě ubytovaný na místě pro poutníky na vrchu Sion. Nás přijala komunita jezuitů při Papežském biblickém institutu v Jeruzalémě. Náš společně strávený čas v Izraeli byl vyplněný sdílením, přátelskými rozhovory a samozřejmě putováním po svatých místech v Jeruzalémě, v Galileji a v Betlémě tak, jak před pěti sty roky putoval Ignác.

První dny nás provázelo chladné a deštivé počasí. Naše první kroky vedly do baziliky Božího hrobu, kde jsme brzy ráno slavili mši svatou, a potom strávili čas v tichu a modlitbě z větší části na Kalvárii. Skrz uličky starého Jeruzaléma, přeplněné lidmi, ale ještě více změtí různých exotických chutí a silných vůní, naše kroky vedly do západní části města na horu Sion a do večeřadla. Další den jsme šli do Getseman a do kaple Dominus flevit, nazvané podle tradice, že tam Ježíš zaplakal nad Jeruzalémem. Kaple ve tvaru velké slzy nám poskytla prostor na bratrské slavení eucharistie a na meditaci v tichu. Vyvrcholením našeho výstupu byla návštěva Olivové hory a místa, odkud se Ježíš vznesl do nebe. Olivová hora byla posledním svatým místem, které Ignác navštívil před svým návratem do Evropy, a ve své autobiografii na to vzpomíná takto: „Zmocnila se mě velká touha před odchodem ještě jednou jít na Olivovou horu, když není Pánova vůle, abych zůstal na těchto posvátných místech. Na Olivové hoře je kámen, z kterého náš Pán vystoupil na nebesa, a ještě teď jsou na něm vidět vytlačené stopy; kvůli nim jsem se tam chtěl vrátit, abych je ještě jednou mohl uvidět.“ Podobně jako Ignác i my jsme mohli vidět tento kámen a dotknout se místa, odkud Ježíš vystoupil podle tradice do nebe.

Kromě Jeruzaléma jsme další den putovali k řece Jordánu, na místo, kde podle tradice Jan Křtitel pokřtil Ježíše. Potom následovala návštěva Jericha, Hory pokušení a krátká zastávka u Mrtvého moře. Následující den jsme šli do Nazareta, Kafarnaa a na místo primátu svatého Petra. Po společné mši svaté na břehu Galilejského moře jsme si vychutnávali ticho večera a západ slunce nad jezerem, kde se vedle nás rybáři připravovali na noční rybolov podobně jako kdysi Ježíšovi učedníci. Na zpáteční cestě do Jeruzaléma jsme se zastavili v Jaffě, přístavním městě u Tel Avivu, kam před pěti sty roky doputoval lodí Ignác s dalšími poutníky.

Nakonec nesměla chybět ani návštěva Betléma. V malé středověké kapli vedle baziliky Narození jsme slavili vánoční mši svatou a zazpívali si koledy. Svatý Ignác se jako kněz toužil vrátit do Betléma, aby tam slavil svoji primici. V té době se totiž po studiích a vysvěcení chystal přijít do Svaté země spolu se svými společníky. Nakonec se jim to ale nepodařilo. Proto svoji první liturgii sloužil v římské bazilice Panny Marie Sněžné na oltáři nad jesličkami, v kterých viděl zpřítomněnou Svatou zemi.

Byla sobota, židovský sabat, když jsme se vrátili z Betléma, a proto jsme večer šli ke Zdi nářků, abychom tu zažili atmosféru modlitby židovských bratrů a sester.

Poslední den, v neděli, jsme se před cestou domů zastavili na Chrámové hoře, kde dříve stál jeruzalémský chrám a kde se dnes nacházejí dvě mešity. Je odtud pěkný výhled na Olivovou horu a okolí.

Ignácův pobyt skončil po necelém měsíci, náš trval týden. Jako on i my jsme se vrátili do Evropy z této země plné kontrastů, vůní a chutí, ale poznamenané i napětím a častými nepokoji, abychom povzbuzeni návštěvou svatých míst mohli pokračovat v našich posláních a apoštolátech jako věrní Ignácovi následovníci a přátelé v Pánu.

Převzato z webu Jezuiti – Spoločnosť Ježišova na Slovensku.
Foto: Jaroslav Mudroň, Jakub Garčár, Peter Buša, Samuel Prívara.
Další fotografie ZDE.

(aro)

 odeslat článek     vytisknout článek