Články

Pontifikát papeže Františka v deseti dokumentech

Pavel Banďouch

Není snadné shrnout deset let pontifikátu papeže Františka, tolik je slov, gest, setkání a rozhodnutí, která poznamenávají tuto novou a často překvapivou dobu v církvi. Odvážím se tak učinit, vycházeje z deseti dokumentů, které vyjadřují službu papeže Františka a každý svým způsobem ztělesňuje reformu církve, kterou si přáli kardinálové před jeho zvolením. Papežovo působení se přirozeně neredukuje na dokumenty, ale ty, aniž by řekly všechno, prozrazují mnohé, a to jak zralostí, kterou vyžadují a vyjadřují (vždy jde o pečlivě volená slova), tak i stálostí, o kterou usilují. Výběr, který předkládám, je samozřejmě osobního rázu a nečiní si nárok na shromáždění „nejdůležitějších‟ textů papeže Františka, ale mají podle mého názoru symbolickou sílu, která nám umožňuje nahlédnout nejen myšlenky, ale i pocity, obavy a způsob papežova postupu.

1. Apoštolská exhortace Evangelii gaudium (2013)

Tento text je prvním velkým dokumentem, který papež František napsal a vydal a kterému chtěl dát jednoznačnou programovou hodnotu a hned na začátku nastínit, jaké budou hlavní linie jeho pontifikátu. V tomto dlouhém textu, který se dotýká mnoha aspektů církevního života, vystupuje do popředí sen o církvi na cestě, „polní nemocnici‟, která je schopna vyjít na periferie a přijmout každého. Tato touha vychází z nesamozřejmé vize církve, založené na teologické vizi, která dává přednost setkání s realitou před velkými teoretickými schématy, která riskuje cestu a rozvíjí procesy, místo aby předkládala hotové odpovědi.

2. Bula Misericordiae vultus (2015)

Dva roky po svém zvolení vyhlásil papež František tímto dokumentem mimořádné Jubileum milosrdenství, přičemž tuto teologickou kategorii postavil jako klíč ke čtení nejen svého pontifikátu, ale celé křesťanské víry. Jubilejní rok začal překvapivě otevřením Svatých dveří nikoliv v Římě, jak se tradovalo, ale v Bangui ve Středoafrické republice, čímž se do centra pozornosti dostali zavržení tohoto světa, a to v pozvání k setkání s Kristem, který nás proměňuje, abychom byli „milosrdní jako Otec‟.

3. Encyklika Laudato Si (2015)

Inspirován svatým z Assisi, od něhož převzal své jméno, napsal papež tento krásný hymnus na péči o „společný domov‟, a otevřel tak reflexi církve vědeckým poznatkům a obavám tolika mužů a žen. Aniž by z ekologie dělal ideologický prapor, František nás vyzývá k integrálnímu pohledu na vztahy mezi lidmi, mezi národy a se stvořením. Tato encyklika - nejslavnostnější forma doktrinálního dokumentu - shromažďuje předchozí magisterium posledních papežů a mnoha biskupských konferencí po celém světě a dává „právo k pobytu‟ otázkám životního prostředí jako podstatnému prvku sociální nauky církve. Prostřednictvím konceptu integrální ekologie nás papež František vyzývá, abychom snili o alternativě k „ekonomice, která zabíjí‟.

4. Apoštolská exhortace Amoris laetitia (2016)

Uprostřed Roku milosrdenství a po dvou biskupských synodách věnovaných tématu rodiny nám papež František nabízí toto skutečné „evangelium milosrdenství‟ pro rodiny v jejich nesmírné rozmanitosti. Papež uznává v instituci rodiny rozhodující místo pro morální nabídku církve (tedy štěstí), ale také pro její konfrontaci a dialog se světem, a proto do centra pozornosti staví postoj rozlišování, který odmítá mechanické uplatňování „předem daného schématu‟, ale vycházeje ze setkání s Kristem dává vodítka, aby každý člověk mohl najít svou vlastní cestu věrnosti. Zejména v případě zraněných rodin zde nachází své vyjádření zásada, že „čas je nadřazen prostoru‟, která pastýře a věřící zavazuje k tomu, aby dávali přednost procesům a zřekli se jednoznačnosti apriorních definic a vymezení.

5. Apoštolská exhortace Christus vivit (2019)

Po první apoštolské exhortaci o svatosti, k níž jsou povoláni všichni křesťané (Gaudete et exsultate, 2018), shrnul papež František závěry synody o mládeži do tohoto dokumentu, v němž tuto výzvu posiluje a nyní ji adresuje především mladým lidem. V tomto textu, který připomíná dopis, papež blízkým a láskyplným tónem jako starší bratr vyzývá mladé lidi k osobnímu setkání a přátelství s Kristem. Pro Františka nejsou mladí lidé „budoucností církve‟, ale přítomností, pokladem energie a vitality schopným táhnout vpřed celý Boží lid, který je vzdálen jakémukoli rozkolu, ale přebírá bohatství mezigeneračního vztahu.

6. Dokument z Abú Zabí o lidském bratrství (2019)

V době, kdy mnozí hlásají „střet civilizací‟, zejména s muslimským světem, papež František neúnavně podporuje setkávání a dialog s islámem (spolu s dalšími náboženskými tradicemi), přičemž vrcholem tohoto úsilí je toto společné prohlášení hlavy katolické církve a velkého imáma Ahmada al-Tayyib. V tomto textu, který dovádí do konečných důsledků učení II. vatikánského koncilu o mezináboženském dialogu, je kultura dialogu potvrzena jako cesta, spolupráce jako způsob jednání a vzájemné poznání jako metoda a kritérium.

7. Motu proprio Vos estis lux mundi (2019)

Tímto právním dokumentem (mimo jiné) papež František konkretizoval své vyhlášení „nulové tolerance‟ vůči sexuálnímu zneužívání nezletilých v církvi. Aktualizace pravidel pro řešení zneužívání páchaného v církvi rezolutně postavila do centra pozornosti utrpení obětí, a nikoliv již morální vinu duchovního, a poprvé postavila zastírání na roveň samotnému zneužívání. Papež si je vědom skutečnosti, že čelíme problému, který je obtížné vymýtit a který se dotýká celé církve, a svým jednáním přispěl k odhalení této rány a podpořil kulturu péče a odpovědnosti.

8. Encyklika Fratelli tutti (2020)

V návaznosti na dokument z Abú Zabí si papež vzal téma bratrství jako motto své druhé (velké) sociální encykliky. V tomto dokumentu, zveřejněném uprostřed pandemie, František dovádí heslo „nikdo se nemůže zachránit sám‟ do konečných důsledků a staví bratrství do centra ekonomiky a politiky. Po nastínění diagnózy světa, který má tendenci uzavírat se do sebe, text využívá podobenství o „milosrdném Samaritánovi‟, aby nás vyzval k tomu, abychom lásku (a přátelství) postavili do centra společenského života, politiky a vztahů mezi státy.

9. Motu proprio Traditionis custodes (2021)

Aniž by se jednalo o dokument s velkým doktrinálním rozsahem, má tento text, který obsahuje disciplinární normy týkající se slavení liturgie způsobem předcházejícím reformě II. vatikánského koncilu, velkou symbolickou sílu. Na jedné straně je to zásah, jehož hlavním zájmem je reagovat na rozkoly v církvi, znovu potvrdit ústřední postavení koncilního dědictví a uznat nemožnost oddělit liturgické a doktrinální aspekty. Na druhé straně papež do centra pozornosti staví potřebu, aby pastýři a věřící znovu objevili a osvojili si krásu a pravdu křesťanského slavení.

10. Apoštolská konstituce Praedicate evangelium (2022)

Nakonec přesně před rokem (přesně v den výročí zahájení Petrova úřadu, na den sv. Josefa) [původní článek vyšel 13. března, pozn. red] papež vyhlásil apoštolskou konstituci - nejslavnostnější formu normativního dokumentu -, která uvádí v život reformu římské kurie. Jádrem struktur, které papeži přímo pomáhají řídit církev, jsou dva základní rysy: autorita jako služba, namířená proti všem formám klerikalismu, a ústřední postavení evangelizace, která je znakem církve jdoucí vpřed.

Na závěr zdůrazním společný rys všech těchto dokumentů: všechny jsou výsledkem procesů - někdy dlouhých, složitých a ne bez napětí -, které zahrnovaly úsilí o účast, naslouchání a rozlišování v nejrůznějších případech. Není náhodou, že „chybějícím‟ dokumentem je právě ten, který bude výsledkem procesu zahájeného v roce 2021 a který povede ke dvěma shromážděním synody o synodalitě v letech 2023 a 2024.

Přeložil a mírně upravil Pavel Banďouch SJ.
Původní článek je ZDE.

 odeslat článek     vytisknout článek