Články / Názory Dnes je 19. 6. 2024  
      English  RSS 
Aktuality
Články
Rozhovory
Názory
V médiích
Nové knihy
Dokumenty

Kdo jsme
Aktivity
Domy, kontakty
Akce

Jezuitou dnes

Kalendárium
Galerie
Online rozhovory
Humor
Kniha návštěv
Podpořte nás
Odkazy




Názory

         A     A     A

Synodální proces v dialogu křesťanských tradic? I.

Úterý, 2.5.2023
Za církev synodální (20)

Pavel Ambros

Možná by si to i někteří přáli: Vyčerpávající, a nic neřešící spory. Ve schopnosti komunikovat i v nelehké věci si církev, jak se zdá při četbě závěrů jednotlivých kontinentálních setkání, nestojí tak špatně. Pravdou je, že nevíme, jaký bude konečný výsledek synody o synodalitě. Co víme již nyní? Synodální proces je klíčovým momentem pro uskutečnění přechodu od eurocentricky katolické církve ke globální katolické církvi. Nyní se nacházíme v rozhodujícím okamžiku vícestupňového procesu, který vyvrcholí dvěma římskými shromážděními biskupské synody v říjnu 2023 a v říjnu 2024. Kontinentální shromáždění pojala svá setkání rozmanitě. Jedno mají společné: obnažují složitost toho, čím katolická církev v této chvíli prochází.

Uveďme dva příklady závěrů kontinentálních setkání: východní církve na Blízkém východě a Evropu. „Synodalismus je jádrem dědictví našich východních církví“ (Závěrečné prohlášení kontinentálního shromáždění pro Blízký východ, 17. 2. 2023 v Betánii). Kromě neologismu synodalismus, jenž je použit v arabském originálu textu a vyjadřuje velmi specifický přístup partikulárních církví tradic křesťanského Východu k synodálnímu procesu, totiž jistý odstín toho, co míníme pojmem synodalita v ostatních jazycích včetně češtiny, je zajímavé sledovat, kolik toho mají katolické církve na Blízkém východě společného s církvemi v jiných částech světa. Není tomu tak, že by romantický náhled na východní tradice nás svedl k špatnému porozumění tomu, co katoličtí křesťané východních církví prožívají se svojí církví v dnešním světě. Velmi rozvinuté povědomí o tom, co synodalita je v teorii i praxi, nevede k tomu, že by křesťané východního obřadu neprožívali stejné palčivě se rodící otázky (otázka se týká tajemství, věcí nejvyšších a absolutních) a bolestně se rodící odpovědi (vždy jen částečné a relativní, protože jsou součástí života tázání, které překračuje sebe). Progresisté i konzervativci, jak je zkratovitě představuje zplošťující mediální odraz a zkreslující zrcadlení, což je vždycky „jen“ ještě neukončené zrání a dospívání nového v Kristu, pastoračně řečeno jeho přicházení do našeho času (ujímání se lidského božským a zahrnování lidského do božského v osobě Krista a celého jeho těla), se rádi odvolávají na východní tradice při svých kontinentálních setkáních, aby je využili ke svým mocenským cílům, aniž by jejich hlasu naslouchali. Připusťme, že východní katolické církve jsou zároveň jedinečně schopny ukázat, na jak dlouhé, starobylé, úctyhodné a stále oživované tradici východních církví synodální proces papeže Františka staví a jak synodalita pomáhá ekumenickému dialogu jít kupředu. Východní katolické církve mají zásadní význam – a to bylo velmi patrné již na Druhém vatikánském koncilu (1962–1965) ve způsobu nahlížení církve na sebe sama a vnímání jejího poslání – pro upřesnění, prohloubení a rozvíjení „katoličtějšího“ pohledu na katolicismus. Stále častěji se ve sporech, které vedeme na „Západě“, ukazuje, jak římská a latinská identita církve byla často ideologizována, aby se stala soupodstatnou s katolickou vírou, což je ovšem historicky i teologicky zcela zavádějící, v některých ohledech i fatálně chybné. Příkladem může být lítý, vevnitř církve stále více probíhající, mimořádně vyhrocený spor o latinskou mši před Druhým vatikánským koncilem. Odpověď na otázku, proč tomu tak je, nemůžeme oddělit od tázání o vztahu přicházejícího Božího království, v němž Bůh jedná osobně, a skomírajících podob většiny institucionálních podob života církve. Nejedná se v tomto zápase spíše o to, kdo a jak se zmocní zbytku toho, co dožívá, v úplném zneschopnění vůči živému slovu Krista mezi námi? Přiznejme si již konečně, že v těchto strastech bloudění v nostalgii po minulosti utíkáme před tím, co toto slovo pro mne znamená a znamenat má, jaký je jeho smysl nyní pro mne, pro náš způsob života i poslání. Nechceme vlastně tuto „tradici“ mít, vlastnit, užívat, případně zneužívat? Konkurenčně i mocensky? Copak jsme ztratili vhled, co znamená trestající mediální ruka, která nahradila dnes trestající Boží ruku?


 odeslat článek     vytisknout článek



Související články
18.6.2024 Papež František připravuje dokument o Nejsvětějším Srdci Ježíšově
10.1.2024 Chvilka nad Fiducia supplicans
25.10.2023 Směrem k církvi, která se modlí, je pokorná a naslouchá
23.10.2023 Pro naši hlubší účast na synodě ještě není pozdě
19.10.2023 Synodální církev od nejstarších křesťanských komunit až po současnost



Náš tip





Úmysly Apoštolátu modlitby

Úmysl papeže
Za všechny, kdo jsou na útěku ze své vlasti
Modleme se, aby ti, kdo prchají před válkou nebo hladem a jsou nuceni podnikat cesty plné nebezpečí a násilí, našli v hostitelských zemích laskavé přijetí a nové životní příležitosti.

Národní úmysl
Za volby do Evropského parlamentu
Modleme se, aby poslanci zvolení do Evropského parlamentu respektovali přirozený řád vepsaný Bohem do stvoření a usilovali o opravdovou spravedlnost.

více »

Nejbližší akce

Víkend pro zájemce o jezuitský řád


více »

Nejbližší duchovní akce

Duchovní cvičení pro řeholní sestry


Duchovní pobyt pro seniory


Duchovní cvičení pro řeholní sestry všech řádů a kongregací


Duchovní obnova pro všechny


více »

Kalendárium

Schází se 1. generální kongregace

Památka sv. Aloise Gonzagy

Úmrtí Jana Tesánka


JESUIT.CZ © 2006 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova, Ječná 2, 120 00 Praha 2   webmaster: Tomáš Novák   design: Jozef Murin, Lukáš Kratochvil