Aktuality

Oslava Velikonoc mezi troskami

Zelený čtvrtek

Mši se svěcením olejů slavíme ráno v malém sále sídla vikariátu přeměněném na kapli, protože katedrála se zřítila. Kněží, fokolaríni, řeholní sestry a zasvěcení, dohromady jen asi tucet lidí, ale mají elán a radost za tisíc lidí, a to i díky nepostradatelnému příspěvku dobrovolníků Charity, kteří se oddali tělem i duší tomu, aby přiváděli anatolskou církev zpět k životu.

Den pokračuje vybalováním potravin darovaných španělskou armádou. Jídlo je roztříděno podle druhu, aby bylo snazší znovu použít balíčky, jak je připravila Charita.

A už je večer... První liturgii Tridua lze z Boží milosti slavit v malém kostele svatého Jiří, v jednom z mála – možná jediném, byť rozbitém – křesťanských kostelů, který zůstal ve městě stát. K hluboké radosti biskupa Paola Bizzetiho SJ úřady prohlásily, že je přístupný a může být použit pro liturgické oslavy.

Mezi italštinou a turečtinou, jazyky místní komunity a lidí přítomných ve vikariátu v těchto dnech zažíváme s dojetím tuto hlubokou starověkou liturgii, kde je jedním z nejsilnějších symbolů mytí nohou. P. Paolo je vysoký muž s hlubokým pohledem, výrazným charismatem, silou, moudrostí, dlouholetými zkušenostmi a intenzivní láskou ke komunitám, které mu byly svěřeny. Proto je ještě nápadnější vidět ho, jak se sklání, aby umyl a políbil nohy dvanácti vybraným.

Velký pátek

Po ranních modlitbách nás žádají, abychom trochu uklidili a naložili stan civilní obrany na dodávku: odvezou ho hluchoněmé rodině, která si ho vyžádala. Nachází se v části vesnice obývané afghánskými a uzbeckými uprchlíky, která je v Antiochijských horách, asi čtyřicet pět minut od Iskenderunu. Jsme ohromeni vzdálenostmi, které zde Charita denně překonává, a tato zkušenost nás fascinuje. Požádáme tedy, abychom je mohli doprovodit při rozvozu, a tam strávíme tři hodiny stavbou stanu a také distribucí jídla a základních potřeb různým rodinám; zjišťujeme, že v těchto vesnicích je mnoho dětí, které nám rády běží naproti a s kterými si vyměníme úsměvy, trochu si pohrajeme a dáváme jim malou pozornost jako projev blízkosti. Jejich vesnice, která utrpěla tolik škod v důsledku zemětřesení, se definitivně zhroutila: znovu ji postavit bude vyžadovat hodně energie, ale tito lidé mají klidný výraz a pro nás nepochopitelně předávají pokoj.

Žijí v naprosté chudobě, a přesto…

Je Velký pátek, den postu... A vzhledem k naplněnému programu se opravdu postíme! Teplý voňavý bochník, zakoupený ve vesnici, byl naším společným obědem: má velmi zvláštní chuť… Chutná dobře.

Po návratu do sídla vikariátu nás čekala křížová cesta, kterou připravili někteří z nás. Byl to intenzivní okamžik s velkou účastí lidí díky přispění kněží, klauzurních sester, které zde žijí, pracovníků Charity a italských dobrovolníků. Opět vyniká smysl pro společenství kolem Pána, touha intenzivně prožívat tyto velikonoční dny.

Bílá sobota

Noříme se do trosek katedrály a vynášíme nábytek, který lze zachránit, a pořádně ho čistíme. Potřebujeme důkladnou sprchu. Skladujeme ho v některých místnostech, které ještě stojí. Odpoledne začínáme přípravy na vigilii, která je největší ze všech vigilií, aby byla krásnější pro komunitu, která tolik trpěla a potřebuje víc než obvykle, aby se cítila doprovázena a milována.

Máme večeři a pak jdeme na zkoušku hymnů. Mše musí být krásná, tito lidé zažili smrt a stále se třesou strachy. Ale dnes večer je oslava Vzkříšení, která musí být opravdu oslavou!

Jsme téměř připraveni, lidé pomalu začínají přicházet... Je nás více než předchozí večery, lidé mají úsměvy na tvářích a trochu smutku v očích, ale vypadá, že jsou rádi, že jsou tady.

Mons. Bizzeti s neocenitelnou pomocí P. Antuana SJ, který překládá do turečtiny, zahajuje svou homilii zemětřesením, o kterém se zmiňuje Matoušovo evangelium, a spojuje jej se zemětřesením, které zde lidé zažili před několika týdny a kterého se stále tolik bojí. Vyzývá lidi, aby měli víru a naději v toho, kterého Otec vzkřísil, aby se těšili, věřili v život, který se zde také pomalu obnovuje.

Velikonoce

Z Boží milosti a se svolením civilních autorit bylo rozhodnuto slavit eucharistii na nejsymboličtějším místě zasaženém zemětřesením, tedy v Antiochii, v místě nejstarší křesťanské tradice této oblasti, v kostele svatého Petra, o kterém se věří, že to byl první Petrův stolec. Toto je důvod, proč biskup Bizzeti zahájil slavnost připomenutím slov evangelia: „Anděl Páně, to je Pán, je nad zemětřesením a je pro nás velmi důležité, že jsme dnes zde, abychom oslavili velikonoční vzkříšení, abychom je oslavili za živé i mrtvé.“ Tato příležitost byla ještě významnější přítomností arménského kněze, který koncelebroval při eucharistii.

Pro každého z nás je velkou milostí, že jsme mohli sdílet tak zvláštní Svatý týden v naději, že si s sebou vezmeme Kristovu radost, se kterou jsme se zde setkali, a budeme jejími svědky pro ty, které potkáme.

Našim tureckým bratrům, křesťanům, muslimům, nevěřícím, přeji, aby brzy opět žili v plnosti, tak jak to již nyní dělají.

Zdroj/Foto: Jesuits in Europe / Turkey.

(aro)

 odeslat článek     vytisknout článek