Články

Přebývání v druhém je božská existence

Pavel Ambros

Teprve Duch nás činí schopnými přijmout Syna. Je to pouze Duch, který od Syna bere a nám dává to, co je mezi Otcem a Synem; to, co se tam děje, nám může být přístupné pouze díky daru Ducha Svatého. A je to on, kdo nás učí vyslovovat Boží jméno: „Abba, Otče“. On nás totiž vkládá do Syna. To je Boží láska, v Duchu Svatém nám dává přijmout Syna a Syn nás vkládá do Otcovy lásky, vkládá nás do tohoto věčného společenství, do tohoto společenství, které je jedním Bohem a rozšiřuje na nás, kteří jsme stvoření, život Věčného. A protože Syn je pravý člověk a pravý Bůh, jeho přijetím přijímáme také pravého člověka, nejen pravého Boha.

Nevíme, co je člověk, až do chvíle, kdy objevíme, že jsme Bohem milováni, až do chvíle, kdy je nám v Synu dáno pravé lidství. Synovo Já není jen božská přirozenost, neboť Kristus nevychází z božské přirozenosti, ale je zplozen z Otce; Synovo Já je božská přirozenost učiněná synovskou.

Je to božská přirozenost zcela vlastněná Synem, je to synovská božská přirozenost, ne jen nějaká božská přirozenost sdílená všemi třemi. Každý ji vlastní integrálně, proto je v Synovi integrálně synovská, a když se zjevuje, zjevuje Otce, protože zjevuje synovství. V tom spočívá Boží existence, že jeden přebývá v druhém. Kristovo Já zjevuje Otce a Syn se v tomto okamžiku uskutečňuje v plnosti.

Přebývání v druhém je božská existence a pro nás to znamená, že druhý se realizuje, když mě vyvede, a já se realizuji, když vyvedu druhého. To se děje s námi lidmi, když nás Bůh miluje: uvádí nás do této existence skrze Syna daného do našich rukou, což je naše osvobození od individuálního, ztraceného života (život směřující k smrti, bios / βίος /) k životu ve společenství, kde přebýváme jeden v druhém, kde se stáváme společnou strukturou. A začínáme žít tento život, který je zoè (ζωή), život, který je definitivní, nezvratný.

Trojice je způsob existence církve. Pravá láska totiž nekončí aktem lásky, ale otevírá se, zapojuje se do společenství, které končí v Otci. „Tak ať vaše světlo svítí lidem, aby viděli vaše dobré skutky a velebili vašeho Otce v nebesích.“ (Mt 5,16). Nebojme se ani důvěrného tónu, když o Trojici hovoříme.

Foto: Nejsvětější Trojice, katedrála sv. Dominika, Calzada.

 odeslat článek     vytisknout článek