Dokumenty |
A A A
|
Nauka o soužení IPondělí, 10.7.2023 Jorge Mario Bergoglio SJ
Pavel Ambros Na Vánoce v roce 1987 P. Jorge Mario Bergoglio SJ napsal krátkou předmluvu ke sbírce osmi listů generálních představených Tovaryšstva Ježíšova. Sedm z nich napsal otec Lorenzo Ricci v letech 1758–1773, osmý otec Jan Roothaan v roce 1831. Hovoří o jednom z nejtěžších období Tovaryšstva - o jeho zrušení. Aktuální situaci argentinských jezuitů nahlíží očima této dějinné události a ze zkušenosti zde získaných formuluje některé zásady pro život Tovaryšstva v těžkých poměrech. Tyto listy obsahují zásady duchovního života – založeného na ignaciánském charismatu – platné i dnes.
Autory následujících spisů jsou dva generální představení Tovaryšstva Ježíšova: P. Lorenzo Ricci (zvolen generálem v roce 1758) a P. Jan Roothaan (zvolen v roce 1829). Oba měli za úkol vést Tovaryšstvo v těžkých dobách pronásledování. Právě během generalátu P. Ricciho došlo ke zrušení Tovaryšstva papežem Klementem XIV. Bourbonské dvorní kruhy se tohoto opatření dožadovaly již delší dobu. Papež Klement XIII. sice [bulou Apostolicum pascendi z roku 1765; pozn. red.] potvrdil institut založený svatým Ignácem, ale tlak Bourbonů nepřestal, až dosáhl vydání breve Dominus ac Redemptor z roku 1773 [papežem Klementem XIV.; pozn. red.], kterým bylo Tovaryšstvo Ježíšovo zrušeno.
Chování papeže Klementa XIV. bylo vykládáno z hlediska historie různě. Úhel každého pohledu vždy vychází z nějaké objektivní skutečnosti. Mám za to, že nebude-li absolutizován ani jediný z nich a neučiníme-li z toho jednoho jediný interpretační klíč, bude to šťastné rozhodnutí. Dobré kompendium na toto téma lze nalézt v G. Martina, La lglesia de Lutero a nuestros dias, 4 svazky, Madrid, Cristiandad, 1974; sv. II, 271–287. V knize je rovněž uvedena bohatá bibliografie. V Dějinách papežů (sv. 37) Ludwiga Freiherrn von Pastora je hodnocení až příliš příkré. Například: „Slabost charakteru Klementa XIV. dává klíč k pochopení jeho taktiky všemožně ustupovat požadavkům bourbonského dvora, a tímto způsobem obnovit mír…“ (s. 90). „Nejhorší vlastnost nového papeže: slabost a bázlivost, které byly doprovázeny jeho dvojsmyslností a pomalostí“ (s. 82). „Klement XIV. postrádá odvahu a pevnost; ve všech svých rozhodnutích je pomalý až do neuvěřitelného extrému. Uchvacuje lidi krásnými slovy a sliby, klame je a okouzluje. Nejprve slibuje nebe na zemi, ale pak to ztěžuje a odkládá řešení, jak je římským zvykem, a nakonec ho získá pro sebe. Tímto způsobem všichni skončí lapeni v jeho sítích. Ve svých odpovědích vyslancům diktuje obdivuhodné repliky, jimiž se vyhýbá jakémukoli rozhodnutí; zahání je dobrými slovy a lichotivými nadějemi, které se pak nenaplní. Kdo chce získat milost, musí si dát záležet na tom, aby ji dostal při první audienci. Na druhé straně prozíravý velvyslanec dokáže odhalit jeho hrátky a přetvářku, protože je velmi náchylný k řečem“ (s. 82–83). To jsou soudy, které Pastor přebírá z dobových dokumentů, a i když je jeho názor na papeže Ganganelliho značně negativní, jeho názor na jeho sekretáře otce Bontempiho, rovněž jako on řeholníka – minoritu, je mnohem negativnější. Na něj prakticky svaluje veškerou část odpovědnosti za Ganganelliho chyby. Bontempi podle Pastora vyjednával o zrušení Tovaryšstva se španělským velvyslancem, podlehl simonii. Podařilo se mu dosáhnout toho, že ho Klement XIV. jmenoval kardinálem in pectore, ale když se kardinálského titulu domáhal u papeže, který byl na smrtelné posteli, byl jeho záměr zhacen. Pastor ho představuje jako ambiciózního, bezohledného jedince, který se pohybuje v zákulisí a snaží se udělat dobrý dojem; tímto způsobem si připravuje vlastní budoucnost.
I otec Roothaan se potýkal s těžkými časy: s liberalismem a celým osvícenským proudem, který se vlil do moderny. V obou případech – u otce Ricciho i u otce Roothaana – bylo Tovaryšstvo napadáno především pro svou oddanost Apoštolskému stolci: šlo o nepřímý útok na církev. Je však také pravda, že v řadách Tovaryšstva Ježíšova nechyběly nedostatky.
Není namístě se zde podrobněji zabývat historickými fakty. To, co bylo řečeno, stačí k zarámování éry obou otců generálů. Důležité je mít na paměti, že v obou případech Tovaryšstvo Ježíšovo procházelo nesmírnými útrapami; a následující dopisy jsou učením o soužení, které oba představení jezuitům připomínají. Představují pojednání o soužení a o tom, jak je snášet.
V dobách zmatků, kdy kulturní a historické události byly zamořeny pronásledováním, soužením, pochybnostmi atd., není snadné rozeznat, kam směřovat. Existují různá pokušení typická pro tuto dobu: diskutovat o nápadech, nepřikládat jim náležitou důležitost, věnovat přílišnou pozornost pronásledovatelům a zůstávat v opuštěnosti atd. V následujících listech uvidíme, jak se oba otcové generálové s těmito pokušeními vypořádávají a jak jezuitům navrhují učení, které utváří jejich spiritualitu.
P. Joseph de Guibert SJ ve svém díle Spiritualita Tovaryšstva Ježíšova (Refugium, Olomouc 2022) tvrdí: „Je to stejný duch, který vane z dojímající série dopisů novým generálem postupně zasílaných jeho vlastním řeholníkům, když se hromadily zkoušky a vzrůstala nebezpečí. Po vydání Pombalových dekretů 8. prosince 1759, které zničily portugalské provincie, vybízí k modlitbě, především prosit o spiritum bonum, pravého nadpřirozeného ducha povolání, dokonalou ochotu vůči Boží milosti. Znovu 30. listopadu 1761 ve chvíli, kdy pak dospěla bouře do Francie, žádá uchovávat důvěru v Boha, využít zkoušek k očištění duší, vzpomenout si, že (zkoušky) přibližují ke Kristu a nakonec také slouží ke slávě Boha. 13. listopadu 1763 znovu naléhá na nutnost modlit se a učinit modlitbu ještě účinnější svatostí života; doporučuje především pokoru, ducha chudoby a dokonalou poslušnost, jak to žádá sv. Ignác. 16. června 1769 po vyhnání španělských jezuitů opětná výzva k modlitbě, k horlivosti očišťovat se od nejmenších chyb. Konečně 21. února 1773, šest měsíců před podepsáním breve Dominus ac Redemptor, když chyběla jakákoliv lidská pomoc, spoléhá na účinek Božího milosrdenství, které ty, které zkouší, vybízí, aby spoléhali jen na Boha: dále nabádá k modlitbě, ale prosit se má pouze o uchování Tovaryšstva věrného duchu jeho povolání: ‚Jestliže, kéž to nedá Bůh, by mělo ztratit tohoto ducha, málo by záleželo na tom, kdyby bylo zrušeno, protože by nebylo k užitku, pro který bylo založeno.‛ A končí vroucí exhortací o uchování ducha lásky, jednoty, poslušnosti, kajícnosti a evangelijní prostoty v celé jeho plnosti.
Těmito slovy chtěla Boží prozřetelnost uzavřít duchovní historii Tovaryšstva ve chvíli svrchované zkoušky naprosté oběti, která byla po něm požadována. Cordara a jiní po něm vytýkali Riccimu přílišnou pasivitu tváří v tvář útokům, jejichž terčem byl jeho řád, nedostatek energie a obratnosti, aby využil všechny prostředky ke zmaření oněch útoků. Zde není prostor pro diskuzi, zda je taková kritika oprávněná; je však jisté, že spíše než výzvám používat lidského ostrovtipu, oprávněného sice, ale bezpochyby zcela neužitečného, dává úřednost naslouchat opětovným výzvám k nadpřirozené věrnosti, ke svatosti života, ke spojení s Bohem v modlitbě jako k podstatným věcem v těchto posledních hodinách řádu, v předvečer jeho umírání“ (Tamtéž, s. 480).
„Je tu namístě připomenout protest, který chtěl umírající otec generál Ricci přečíst ve chvíli, kdy přijímal poslední pomazání ve svém vězení v Castel Sant’Angelo 19. listopadu 1775: V okamžiku, kdy má předstoupit před soud neomylné pravdy, bylo jeho povinností protestovat, že zrušené Tovaryšstvo nedalo žádný důvod ke svému zrušení. Prohlásil to a protestoval s jistotou, kterou může mít představený dobře informovaný o stavu svého řádu. Nedal žádný důvod, ani ten nejmenší, ke svému uvěznění“ (Tamtéž, s. 480, pozn. 1754).
Toto učení posiluje jeho příslušnost k tělu Tovaryšstva. Sounáležitost, která „je prvořadá a musí mít přednost před všemi ostatními (k institucím každého řádu, ať už závislým na Tovaryšstvu, nebo vůči němu vnějším); musí převzít každý jiný závazek, který se jejím prostřednictvím mění v poslání“. (32 GK, 1,66)
Kulturní a společensko-politické postoje té doby byly podloženy ideologií: osvícenstvím, liberalismem, absolutismem, royalismem atd. Je však pozoruhodné, že oba otcové, generální představení, ve svých dopisech s těmito ideologiemi nepolemizují. Dobře vědí, že v těchto postojích se skrývá omyl, lež, ignorance atd., a přesto tyto věci ponechávají stranou a při oslovení těla Tovaryšstva se zaměřují na úvahy o zmatku, který tyto ideje (a kulturní a politické důsledky) vyvolávají v srdcích jezuitů. Dalo by se říci, že se obávali, že problém bude špatně vystižen. Je pravda, že dochází ke střetu idejí, ale oni se raději dívají na život, na situačnost, kterou tyto ideje vyvolávají.
O myšlenkách se diskutuje, situace se rozlišují. Tyto dopisy mají jezuitům v soužení poskytnout určité prvky pro rozlišování. Proto ve svém přístupu raději – než aby mluvili o omylu, nevědomosti nebo lži – odkazují na zmatek. Zmatek se skrývá v srdci: je to příchod a odchod různých duchů. Pravda nebo lež, abstraktně vzato, není předmětem rozlišování. Zmatek naopak ano. Následující dopisy jsou pojednáním o rozlišování v časech zmatku a soužení. Spíše než argumenty nad myšlenkami připomínají poučení a jeho prostřednictvím vedou jezuity k tomu, aby se v této situaci zabývali tím, jak nakládat se svým povoláním.
Tváří v tvář vážnosti tehdejší doby, nejednoznačnosti vzniklých situací musel jezuita začít rozlišovat, musel se znovu vypořádat s tím, co znamená být jezuitou. Nesměl se rozhodnout pro žádné řešení, které by popíralo opačnou a skutečnou polaritu. Musel usilovat, aby našel Boží vůli, a ne hledat, aby měl východisko, které by ho nechalo klidným. Známkou, že dobře rozlišil, by byl pokoj (Boží dar), a ne zdánlivý klid plynoucí z lidské rovnováhy nebo volby ve prospěch jednoho z protikladných prvků. Konkrétně řečeno: Boží řešení nehájí pravdu na úkor lásky, ani nehájí lásku na úkor pravdy, ani rovnováhu na úkor obojího. Aby se jezuita nestal ničitelem pravdy, charitativním lhářem nebo ochromeným zmatkařem, musí rozlišovat. A úkolem představeného je při rozlišování pomáhat. To je hlubší smysl následujících dopisů: snaha hlavy Tovaryšstva pomoci tělu zaujmout postoj rozlišování. To je otcovský postoj, který chrání tělo před zoufalstvím a duchovním vykořeněním.
Nakonec ještě jedna věc k metodě. Odvolávat se na základní pravdy, které dávají smysl naší přináležitosti k Tovaryšstvu, se zdá být jediným způsobem, jak rozlišování zacílit. Svatý Ignác nám to doporučuje, když stojíme před nějakou volbou: „Při každé dobré volbě, pokud to závisí od nás, musí být oko našeho úmyslu čisté, že hledím jedině na to, k čemu jsem stvořen, totiž ke chvále Boha, našeho Pána, a k spáse své duše“ (DC 169). Navíc nepřekvapuje, že otcové generální představení v těchto listech poukazují na hříchy Tovaryšstvu Ježíšovu vlastní, o nichž by se – z čistě z racionálního hlediska, nikoli z perspektivy rozlišování – dalo říci, že vůbec nesouvisejí s vnější situací zmatku způsobeného pronásledováním.
Nic z toho, co se děje, není náhodné. Pod tím můžeme vidět dialektiku okolností, které do rozlišování vstupují. Jedná se o hledání – uvnitř sebe – toho stavu, který je podobný tomu, co se odehrává vně. V tomto případě by vidění sebe sama pouze jako pronásledovaného mohlo vyvolat zlého ducha tím, že se cítíme být obětí, že jsme předmětem nespravedlnosti atd. Totiž že zvenčí, kvůli pronásledování, dochází uvnitř ke zmatení.
Když jezuita uvažuje o vlastních hříších, žádá – pro sebe – „stud a zděšení nad sebou samým“ (DC 48). Není to totéž, ale je to podobné; a tímto způsobem se člověk staví do pozice, která je pro rozlišování nejlepší. Zde se tento klenot naší spirituality dostává do rukou mnoha čtenářů.
odeslat článek vytisknout článek
|
Náš tip
Úmysly Apoštolátu modlitby
Úmysl papeže
Za všechny, kteří ztratili dítě
Modleme se, aby všichni rodiče, kteří truchlí nad úmrtím syna nebo dcery, našli ve svém společenství podporu a získali od Ducha Utěšitele pokoj srdce.
Národní úmysl
Za pečující
Modleme se, aby ti, kdo dlouhodobě pečují o potřebné, nalézali prostor na obnovu svých sil v Božím slově, svátostech a přátelských vazbách.
více »
Nejbližší akce více »
Nejbližší duchovní akce
více »
Kalendárium
|