Dokumenty

Nauka o soužení II

Pavel Ambros

Musíme vytrvat v modlitbách v neštěstích, jež trápí a sužují Tovaryšstvo.

1. I když nás po velmi intenzivních modlitbách k Bohu stále trápí mnohá neštěstí a mnohá nám stále hrozí, nesmíme pochybovat, že by se nám nedostávalo Božího milosrdenství; naopak, musíme, máme-li být pravdiví, přiřknout samotnému Božímu milosrdenství, co je mu vlastní: trestá toho, koho má rád, a napravuje ty, které miluje, a šlehá každého, koho uznává za svého syna (Žid 12,6). Bohu jistě záleží na dvou věcech a naléhavě nás o ně žádá. Tou první je, aby nás podnítil ke ctnosti a lásce k náboženské dokonalosti; žádá o vroucnější oddanost k němu, díky níž se ochotně těšíme z přebývání s ním a modlitbám a svatým rozjímáním věnujeme nejen čas předepsaný našimi pravidly, ale i to, co nám zbývá z našich činností; skrze ni se snažíme zvětšovat jeho slávu, jakmile se ujmeme svých úkolů; žádá nás o vroucnější lásku k bližnímu, která nás vede k tomu, abychom nechtěli nikomu ubližovat a nemysleli si, že musíme někoho osočovat nebo obviňovat; naopak nás vybízí k tomu, abychom se snažili všem prospívat, ať už jakýmkoli způsobem; konečně žádá o větší nasazení při dosahování těch ctností, které se týkají především nás samých: Pokora, která nás nutí skromně o sobě smýšlet a skromně o sobě mluvit, chudoba, která se spokojuje s tím, co je nutné, a odmítá zbytečnosti, a pohotová poslušnost, která se nevymlouvá. Protože jsem se z dopisů z různých krajů dozvěděl, že mnozí z našich nesou takové ovoce našich neštěstí, jeho hůl a kyj mě utěšovaly („Virga tua, et baculus tuus, ipsa me consolata sunt“, Žl 22,4 Vg); naše soužení mě naplňovalo radostí a myslel jsem si, že nás nemůže potkat nic lepšího. Kéž bychom všichni sklidili stejné ovoce a kéž by každý z nás řekl: „Dobře mi, že jsem byl pokořen, abych se naučil tvým příkazům.“ (Žl 119,71; „Bonum mihi quia humiliasti me: ut discam justificationes tuas“, Žl 118,71 Vg.)

2. Milosrdný Bůh má však na srdci i jinou věc, když nás trápí, jak dobře chápou ti, kdo znají cesty Páně. Jistě, naše modlitby, naše pokora, důvěra, s níž se utíkáme k jeho srdci, se mu líbí, ale obává se, že když budeme z neštěstí vysvobozeni příliš rychle, odvrátíme se od jeho přítomnosti. Proto, moji nejdražší otcové a bratři, naslouchejte hlasu Boha, který nás s láskou napomíná, a nerozpakujte se neustále se utíkat k modlitbě.

3. Aby však byly účinnější, přál bych si, aby naše modlitby byly Bohu předkládány prostřednictvím té, která je mu ze všech tvorů nejmilejší, té, která je nejmocnější v získávání milostí; mám na mysli Marii, drazí otcové a bratři, kterou spolu s církví co nejvřeleji nazýváme naší zastánkyní, naší nadějí, útěchou trpících. A protože se blahoslavená Panna stará o všechny, kdo ji vzývají s vírou a zbožností, musíme věřit, že s její pomocí bude naše Tovaryšstvo prospívat zvláštním způsobem; poté, co ve svatém otci Ignáci, který se poklonil před jejím oltářem tím, že odložil své profánní zbraně, vzbudila myšlenku na založení nové domobrany, přijala do svého objetí takříkajíc Tovaryšstvo, které se zrodilo právě v den jejího Nanebevzetí, a naplnila jeho učedníky nesčetnými dobrodiními. Obraťme se tedy k ní, vždyť tisíc štítů na ní visí (Pís 4,4), tj. prostředky proti nebezpečí, jak vysvětluje svatý Tomáš, jimiž zahání strach ze všeho neštěstí; a jistě nejzbožnější Matka nepohrdne našimi modlitbami, ale obrátí na nás své milosrdné oči.

4. Přeji si a žádám vás – a nepochybuji, že každý z vás tak ochotně učiní – abyste se snažili slavit nadcházející svátek Neposkvrněného početí Panny Marie se zvláštní zbožností a abyste mu předcházeli přípravnou novénou zaplněnou svatými cvičeními podle zvyku zbožných lidí, aby se nejlaskavější Matka chtěla postavit na obranu našeho Tovaryšstva. Nenavrhuji pro tyto dny žádná zvláštní cvičení, protože bych mohl předepsat méně, než jste připraveni udělat. Předpisování určitých modliteb nebo jiných zbožných cvičení v našich domech ponechávám na uvážení představených. Nikomu neponechávám však na vlastním uvážení, nýbrž naléhavě doporučuji, a kéž by se mi to podařilo, pohnout všechny k osobní oddanosti k božské Matce i tehdy, když by se zdálo, že se nám jí kvůli únavě nedostává, neboť od ní sestupují všechna dobra na každého i na celé Tovaryšstvo.

5. Proto se, nejdražší otcové a bratři, intenzivně modlete k nejlaskavější Matce, aby Tovaryšstvu projevila svou zvláštní podporu, aby do nás všech vlila ducha svého Syna, a zvláště do mě, který jsem ze všech nejpotřebnější, abych nijak neuškodil ani Tovaryšstvu, jehož vláda mi byla svěřena, ani své duši. Proto bych si přál, abyste na mě pamatovali ve svých mších a modlitbách.

Služebník v Kristu vás všech, drazí otcové a bratři, Lorenzo Ricci.

Foto: Lorenzo Ricci, neznámý novohispánský umělec, 18. stol.

 odeslat článek     vytisknout článek