Články / Rozhovory Dnes je 28. 5. 2024  
      English  RSS 
Aktuality
Články
Rozhovory
Názory
V médiích
Nové knihy
Dokumenty

Kdo jsme
Aktivity
Domy, kontakty
Akce

Jezuitou dnes

Kalendárium
Galerie
Online rozhovory
Humor
Kniha návštěv
Podpořte nás
Odkazy




Rozhovory

         A     A     A

Čínský jezuita Chow Sau-yan, biskup z Hongkongu

Středa, 2.8.2023
Představujeme dva nové jezuitské kardinály I

Pavel Ambros

Otec Stephen Chow Sau-yan byl až do roku 2021 stále provinciálem Čínské provincie Tovaryšstva Ježíšova. Narodil se 7. srpna 1959 v Honkongu. Do Tovaryšstva Ježíšova vstoupil 27. září 1984. V letech 1986–1988 získal v Irsku titul bakaláře filozofie a po studiích teologie v Hongkongu byl v roce 1994 vysvěcen na kněze. Na Loyola University v Chicagu získal magisterský titul v oboru teorie managementu (1993–1995) a na Harvardově univerzitě (2000–2006; Cambridge, v centru Bostonu) doktorát v oboru vzdělávacího managementu. Poslední sliby složil rok poté. Od roku 2007 byl představeným dvou jezuitských kolejí v Hongkongu a přednášel na Hongkongské univerzitě. Od roku 2009 působil jako předseda výboru pro vzdělávání čínské jezuitské provincie a od roku 2012 byl lektorem psychologie v diecézním semináři Ducha Svatého v Hongkongu. V říjnu 2016 se zúčastnil 36. generální kongregace jezuitů. V letech 2012–2014 byl členem Kněžské rady diecéze Hongkong a v letech 2013–2017 provinčním konzultorem. Od roku 2017 je členem diecézní rady pro vzdělávání. Dne 17. května 2021 byl jmenován hongkongským biskupem. Svěcení přijal 4. prosince 2021. Sám poněkud překvapivě prozradil, že v prosinci 2020 původně odmítl biskupský titul, protože si myslel, že by tento post měl získat člen světského kléru. Ustoupil poté, co obdržel ručně psaný dopis od papeže Františka. Víme, že tato bývalá britská kolonie je jedním z korunovačních klenotů čínské církve a jedním z bodů stále trvajícího a nelehkého vztahu mezi Pekingem a Římem.

V květnu byl publikován rozhovor, který biskup poskytl otci Antoniu Spadarovi, redaktorovi časopisu Civiltà Cattolica. Spadaro objasnil, jak rozhovor vznikl, již v první otázce:

„S monsignorem Stephenem Chowem jsem se setkal v říjnu 2016 během 36. generální kongregace Tovaryšstva Ježíšova. V té době jsem hledal jezuity, kteří by mohli psát o Číně v časopise La Civiltà Cattolica z přímé zkušenosti, a zeptal jsem se ho, zda pro mě nemá nějaká jména. Krátce nato se stal jezuitským provinciálem v Číně a náš rozhovor pokračoval. Vždy jsem od něj dostával vyvážené a moudré úsudky, dokázal vystihnout obraz čínské situace a byl plný velké lásky k církvi a zemi. Měli jsme příležitost prohloubit náš rozhovor během některých jeho cest do Říma, a když jsem zase já odjel do Pekingu, kde jsem přednášel v Pekingském centru a na Akademii sociálních věd. Tento dialog pokračoval i po vašem jmenování hongkongským biskupem.“

Z rozhovoru vyjímáme:

Spadaro: Ve dnech 17. až 21. dubna jste odcestoval do Pekingu na pozvání biskupa Josepha Li Shana, který je zároveň předsedou Čínského vlasteneckého katolického sdružení. Pozvání jste obdržel již v roce 2022, ale cesta musela počkat, až budou zrušena omezení namířená proti covidu-19. Jaký byl původ tohoto pozvání? Byl k tomu nějaký konkrétní důvod?

Chow: Pozvání z Pekingu mi přišlo z diecéze přes prostředníka. Vzali jsme si čas na rozmyšlenou a mezitím jsem potřeboval čas na seznámení s hongkongskou diecézí, protože rok 2022 byl mým prvním rokem ve funkci biskupa. Obě diecéze však již v minulosti udržovaly kontakty: například několik jejich seminaristů bylo vysláno do Hongkongu studovat teologii a diecézní kněz z Hongkongu byl duchovním asistentem seminaristů v pekingské diecézi. Žádost o obnovení kontaktů po pandemii tedy nezněla překvapivě.

Spadaro: Pokud se nemýlím, jedná se o první návštěvu hongkongského biskupa v Pekingu od roku 1997, kdy se tato bývalá britská kolonie vrátila do Číny. Deník Global Times ji označil za historickou. Jaké byly vaše pocity při jejím uskutečnění? Jaké jsou hlavní plody této návštěvy?

Chow: Nebyla to moje vůbec první cesta do Pekingu, ale první, kterou jsem vykonal jako hongkongský biskup. Jako člen představenstva a poté jako provinciál čínské jezuitské provincie jsem Pekingské centrum navštěvoval alespoň jednou ročně. Upřímně řečeno, nemyslím si, že moje cesta byla historická, ale navazovala na cestu do Pekingu, kterou v roce 1994 podnikl kardinál Jan Křtitel Wu. V té době byl hongkongským biskupem. Jak jsem se již několikrát zmínil, naše diecéze dostala od papeže Jana Pavla II. poslání být církví, která spojuje. Tuto myšlenku být mostem poprvé zmínil ctihodný Matteo Ricci.

Spadaro: Od roku 2018 platí Prozatímní dohoda mezi Svatým stolcem a Čínskou lidovou republikou o jmenování biskupů. Ne všechny diecéze však mají své biskupy.

Chow: Přibližně třetina diecézí na pevnině na svá biskupská jmenování čeká.

Spadaro: Přeložení monsignora Josepha Šen Pina z Chaj-men do Šanghaje a předtím instalace monsignora Jana Pcheng Wej-čao, biskupa z Jü-ťiang, jako pomocného biskupa Ťiang-su, vyvolaly obavy, že dohoda na čínské straně byla porušena. Co si o tom myslíte vy?

Chow: Podle mého názoru dohoda není mrtvá, jak se někteří domnívají. Rozpory v názorech obou stran na přidělení biskupů do jiných diecézí by však mohly být faktorem, který je třeba lépe pochopit. Pokud by se tedy v budoucnu konaly pravidelnější a hlubší rozhovory, možná by došlo k vyjasnění.

Spadaro: Existuje ještě památka na monsignora Aloise Jin Luxiana? Má jeho památka stále smysl? Může jeho pastorační magisterium inspirovat život dnešní církve?

Chow: Šanghajská diecéze si právě 27. dubna připomněla desáté výročí úmrtí biskupa Jin Luxiana a vyjádřila vděčnost za jeho obrovský přínos a vliv na církev v Číně. Na mši svaté bylo více než šedesát koncelebrantů, přes sedmdesát řeholníků a téměř tisíc laických účastníků. Zdá se mi, že to významně odráží význam biskupa Jin pro církev v Číně deset let po jeho odchodu. Biskup Jin byl také velmi uznáván čínskou vládou. Díky své ochotě spolupracovat s vládou, mnoha jazykovým znalostem a kontaktům mimo Čínu dokázal propojit vládou schválenou církev s univerzální církví a světem. Jeho pastorační působení bylo v té době také podnětem pro církev v Číně, které pomohl k rozvoji a rozkvětu.

Spadaro: Jak chápat sinizaci (počínšťování) církve?

Chow: Mám dojem, že církev na kontinentu se stále snaží přijít na to, co by pro ni sinizace měla znamenat. Do dnešního dne nedospěla k definitivnímu závěru. Proto by bylo smysluplné, kdybychom s nimi vedli dialog v rámci seminárních setkání, abychom se společně podělili také o význam a důsledky inkulturace, která jistě řeší některé jejich obavy ze sinizace. A my se zase od nich učíme, co může sinizace znamenat z jejich pohledu. Podle jednoho z vládních úředníků, se kterým jsme se na cestě setkali, se sinizace podobá našemu pojetí inkulturace. Proto si myslím, že je lepší nedělat zatím o sinizaci ukvapené závěry. Užitečnější by bylo pokračovat v dialogu na toto téma.

Spadaro: Tehdejší kardinál Joseph Ratzinger se v předmluvě k čínskému překladu své knihy-rozhovoru Sůl země ptá: „Objeví se jednoho dne asijské nebo čínské křesťanství, stejně jako se při přechodu od židovství k pohanství objevilo řecké a latinské křesťanství?“ Co si o tom myslíte? S jakým konkrétním přínosem čínského myšlení a kultury by se křesťanství mohlo vtělit do univerzálního katolicismu?

Chow: Místo jazyka práv raději zdůrazňujeme pěstování důstojnosti a zdravého smyslu pro povinnost vůči komunitě, společnosti a zemi. Naší povinností je podporovat a zajišťovat důstojnost druhých, nejen svou vlastní. Jak již bylo řečeno, i Čína, stejně jako zbytek světa, se musí naučit lépe prosazovat důstojnost všech doma i v zahraničí, i když je třeba uznat, že v zemi odvedla mimořádný kus práce při odstraňování materiální chudoby a negramotnosti.

Spadaro: Současný světový geopolitický pohled, zejména ve vztazích mezi Západem a Čínou, jako by vnucoval dichotomické rozdělení světa podle modelu hodných a zlých. A co jednota v pluralitě? A co dialog, který prosazuje papež František?

Chow: Troufám si říci, že by měl probíhat dialog o porozumění a předpokladech, kterými by se měl řídit proces dialogu mezi zúčastněnými stranami. Případy provincie Ťiang-sia Šanghaje by takový dialog o dialogu ospravedlňovaly. Další hodnotou, které si Číňané váží, je harmonie. Harmonie mezi různými zájmy, zúčastněnými stranami, která z nich činí společenství mírového soužití a vzájemné podpory. To se poněkud liší od našeho pojetí jednoty v pluralitě, které připouští určitou míru jednoty a nezávislosti různých subjektů, které však spojují společné zájmy. Harmonie i jednota však rozhodně stojí v protikladu ke kultuře nadvlády a ovládání, která se zdá být v dnešním politickém světě oblíbená.


 odeslat článek     vytisknout článek



Související články
18.12.2023 Zlatý záslužný kříž pro Józefa Bremera SJ
7.8.2023 Argentinský jezuita Ángel Sixto Rossi, metropolita córdobský
10.1.2023 Otec Michael Fédou SJ obdržel Ratzingerovu cenu
8.6.2022 Nový kardinál z Tovaryšstva Ježíšova
9.2.2022 Litevská cena svobody pro biskupa Jonase Borutu SJ



Náš tip





Úmysly Apoštolátu modlitby

Úmysl papeže
Za formaci řeholnic, řeholníků a seminaristů
Modleme se, aby řeholnice, řeholníci a seminaristé dozrávali na své cestě povolání díky lidské, pastorační, duchovní a komunitní formaci, a stávali se tak věrohodnými svědky evangelia.

Národní úmysl
Za mistrovství světa v hokeji v Praze a Ostravě
Modleme se, aby sportovci i diváci mistrovství světa v hokeji dostali novou inspiraci v úsilí o férový přístup k životu a o harmonii duše a těla.

více »

Nejbližší akce

Duchovní obnova pro mládež


Víkend pro zájemce o jezuitský řád


více »

Nejbližší duchovní akce

Duchovní cvičení pro řeholní sestry


Duchovní pobyt pro seniory


Duchovní cvičení pro řeholní sestry všech řádů a kongregací


Duchovní obnova pro všechny


více »

JESUIT.CZ © 2006 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova, Ječná 2, 120 00 Praha 2   webmaster: Tomáš Novák   design: Jozef Murin, Lukáš Kratochvil