Články

Dívat se na život z Boží strany

Pavel Ambros

„Poté, co Kristus zemřel na kříži a tělo zůstalo odděleno od duše, ale vždy spojeno s božstvím, sestoupila jeho blahoslavená duše do pekla, stejně spojená s božstvím; vysvobodil odtud spravedlivé duše, a když se vrátil do hrobu a vstal z mrtvých, zjevil se s tělem i duší své blahoslavené Matce.“ Tak hovoří instrukce k meditaci duchovních cvičení sv. Ignáce. Ve vyznání víry neříkáme, že vstoupil do pekla: „Sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa.“ Do pekel je v množném čísle! Tento článek víry je možná našemu modernímu vědomí nejvíc cizí: těch několik biblických textů, které o něm zdánlivě hovoří, je tak složitých, že se k němu můžeme stále vracet. Máme zmlknout! Před čím? Před tím, do čeho nás uvádí tajemství dnešního svátku. Na nebe vzetí. Před tím je však sestoupení do všech pekel, které lidstvo prožívá na světě. Kristus při bolesti, samotě, opuštění a umírání sestupuje k nám tak, jak sestupuje ke své Matce, když se její dny pozemského života dovršují.

Dnes jsou si lékaři mnohem více než dříve vědomi, že je nutná spolupráce pacienta. Podobně tomu může být i s naším vzkříšením. Jak? Například pozorností k našim vnitřním postojům. Ukažme dnes na tři:

1. Je omylem se domnívat, že my sami víme, kam máme jít a jakého cíle máme dosáhnout. Když půjdeme s Kristem denně, pak nepochybně poznáme na konci naší cesty, že to byla cesta, kterou jsme měli jít. Věcem nerozumíme předem, ale až tehdy, když se na ně díváme z Boží náruče.

2. Smrt je tranzit, přechod do věčnosti; věčnost není dlouhá doba ani zastavení času, ale rozpomínání a setkání všech v nebeské liturgii. Naučme se své vlastní smrti říkat tak, jak jí říkali mnozí svatí: přátelské setkání se sestrou smrtí, drží-li nás za ruku Vítěz nad smrtí.

3. Nevěřme v utopie, ale v duchovní inteligenci. Slovo utopie znamená nikde, žádné místo. Ideální představy jsou zde od toho, aby nás nalákaly svým zdáním a pak praskly jako bublina z bublifuku. Rozvíjejme naopak duchovní inteligenci, která se učí ve třech krocích v praktickém životě. Ať se stane cokoliv, vždy mějme připravenu odpověď v síle Ducha na tomto místě: Důvěřuji. Toto se stalo, vím – odpusť. Pomoz mi. Těmito třemi vnitřními úkony srdce spolupracujeme na našem vzkříšení.

Foto: Korunovace Panny Marie, El Greco, 1603–1605; Santuario de Nuestra Señora de la Caridad, Illescas. Nanebevzetí nad nairobskými slumy, bratr Mickey McGrath OSFS.

 odeslat článek     vytisknout článek