Články

Bůh je s námi, a to mění náš život

Pavel Ambros

Možná nás zarazí jedna zmínka v evangeliu. Nově narozené dítě Ježíš má být po osmi dnech obřezáno. Po staletí církev toto obřezání slaví s pohledem na Matku Boží. Ale je zde jeden opomíjený moment. Obřízka je starodávný židovský obřad. Bolestný, ale svátostný. Obřezání není jen známkou přináležitosti k národu, ale bolest obřezání je krví smlouvy, jejímž obsahem je něžná, věrná a účinná Boží blízkost. Kdo jiný než Ježíš může říci, že je Božím Synem? Jeho srdce bylo spoutáno objetím Otce. Ježíš zůstává Židem, aby Židům otevřel cestu k naplnění smyslu obřízky: ke křtu. Obřízka zevní již nestačí. „To není pravý žid, kdo je jím jen zevně“ (Řím 2,28). Pravá „obřízka, která je v srdci, je podle ducha“ (Řím 2,29). Ježíšovo židovství, zděděné po matce, je výrazem a zárukou jeho nefalšované lidské existence. Prožívá svou přináležitost k vyvolenému národu stejně, jako když zakusil hlad, hněv, osamělost a únavu, stejně jako důvěrný vztah se svým nebeským Otcem. Proto může s námi soucítit v našich slabostech. I zmínka o udělení jména Mariinu synu připomíná jeho židovský původ a odráží Mariinu poslušnost. V židovském pojetí jméno vystihuje hlubokou identitu člověka: Ješua, hebrejský originál jména Ježíš, znamená: Hospodin zachraňuje. Syn Panny Marie se také jmenuje Emanuel, Bůh s námi. Drobná odbočka: v jezuitském světě má slavnost Nejsvětějšího jména Ježíš (která se dříve slavila také ve vánočním oktávu, ale nyní se přesunula na 3. ledna) zvláštní ohlas: Tovaryšstvo odvozuje své jméno od Ježíše. Proto přijalo Kristův monogram, Monogramma Christi, christogram, známá tři písmena IHS – první tři písmena řecké podoby Ješua (ΙΗΣΟΥΣ) – jako svůj vlastní znak.

Je zde však ještě dnes jeden podstatný moment. V roce 1968 vyhlásil Pavel VI. 1. leden každoročním Světovým dnem míru. Podle něj se jedná o „příležitost, abychom se znovu poklonili Knížeti míru, uslyšeli opět radostnou zvěst a abychom si zároveň vyprošovali od Boha na přímluvu Panny Marie velký dar míru.“ I letos se modlíme za mír na Ukrajině a v Gaze. Mimo tyto opětovně a neúnavně připomínané válečné útrapy papež František ukazuje letos na pozapomenuté riziko: „Na začátku nového roku se modlím za to, aby rychlý rozvoj umělé inteligence nezesílil mnohé nerovnosti a nespravedlnosti, jež jsou ve světě již přítomny, ale aby pomohl ukončit války a konflikty a zmírnit mnohé formy utrpení, které sužují lidskou rodinu.“ Je hrozivé představit si stále dokonalejší nástroje k zesílení nenávisti, která rodí války.

V anafoře liturgie svatého Bazila o Vánocích recitujeme: „Navštívil jsi lidstvo mnoha způsoby v něze svého srdce. Posílal jsi proroky, konal jsi mocné divy skrze svaté, kteří ti byli z generace na generaci blízcí. Dal jsi nám pomoc zákona. Andělům jsi svěřil naši péči, a když přišla plnost času, promluvil jsi k nám skrze svého Syna.“ Bůh je s námi, což je část Izaiášova proroctví o příchodu Mesiáše. Bůh je s námi, a to mění náš život. Jak jinak bychom se mohli osvobodit od našeho rození ke smrti? Jak jinak bychom nepodléhali ranám zla, které musíme snášet? Jak jinak bychom mohli vést zápas se zlem, které se v nás také projevuje? Tajemství vánoční noci je tajemstvím tohoto zázraku. Neustále se odehrává tam, kde se díváme a prožíváme to, co se s námi děje, když je Bůh s námi a když nečekáme již nic jiného, než jeho příchod ve slávě.

Foto: Ladislav Nosek, betlém na Sv. Hostýně 2023.

 odeslat článek     vytisknout článek