Články / Články Dnes je 15. 4. 2024  
      English  RSS 
Aktuality
Články
Rozhovory
Názory
V médiích
Nové knihy
Dokumenty

Kdo jsme
Aktivity
Domy, kontakty
Akce

Jezuitou dnes

Kalendárium
Galerie
Online rozhovory
Humor
Kniha návštěv
Podpořte nás
Odkazy




Články

         A     A     A

Na cestě k jednotě

Pátek, 19.1.2024
Otec Pavel Ambros SJ o jednotě křesťanů

Pavel Ambros

Neděle Božího slova je dnes liturgicky spjata s možností slavit votivní mši svatou Za jednotu křesťanů. Podobně jako „Písmo svaté nelze pochopit do hloubky bez Pána, který nás je učí poznávat“ (Aperuit illis), tak ani jednotu církve bez setkávání s Kristem Zmrtvýchvstalým. „Mnohonásobně více je toho, co nám uniká, než toho, co chápeme. Jako ti, kdo žízní, pijeme z pramene“ (sv. Efrém). Dnes můžeme uvažovat o propojení památky Panny Marie, Matky jednoty křesťanů, s naší synodální cestou. Dostáváme se k tématu dozrávajících dogmat. Základním významem slova dogma je to, co se ukázalo jako správné. Otevírá nám cestu jít dále, hlouběji promýšlet, jakou cestou můžeme dojít k jednotě.

V pozadí svátku, velmi nedávného, stojí na počátku obraz Panny Marie z roku 1919 na Velehradě. Velehradští horlitelé pro jednotu mezi církvemi sdíleli jedno: nadšení vidět pod obrazem zástupy různých národů. Pohled na obraz vedl věřící k přemýšlení. Co znamená tato jednota v našem životě? Co prožívám v srdci a co prožívá spolu se mnou Ježíšovo Srdce s tímto světem? A pak přichází samotný vrchol proměny, přeměny obrazu v dozrávající dogma: Jak se v mém srdci odráží to, co Kristus prožívá jako soucit s tímto světem?

Na cestě k jednotě dvou srdcí je vždy setkání s Kristem, setkání, které nás změní. Nikdy se již nedívám na sebe, svět i ostatní sám, ale vždy nesu v sobě a chovám oči druhého. Podívejme se na naši synodální cestu těmato očima. Abychom mohli hovořit o této jednotě dvou srdcí, která je pak navenek vyjádřena oživením křestního zasvěcení, což je vždy první krok jednoty lidského a božského. Člověk objevuje denně, že nenachází kolem sebe tu spravedlnost, která má být základem života, ani tu krásu, po které touží. Začne tedy myslet na jiný, lepší svět, na jinou, dokonalou bytost, navazovat s ní vztah. Proto tak intenzivně uvažujeme nad celoživotní orientací našeho života. Zjišťujeme v sobě rozpory mezi tím, co jsme a čím bychom měli být. V životě se spíše prohlubuje onen rozdíl mezi nebeským a pozemským. A v této životní situaci chceme pozvat Ježíše, aby se vtěloval do našeho života. Náš životní běh je ovšem velmi narušen našimi ambicemi, zdrojem veškerého rozdělení.

Druhý krok nám připomíná svatý Pavel. „Nechápu, co dělám. Vždyť nekonám to, co chci, ale dělám to, co nenávidím… Ale pak už to nejednám já, nýbrž hřích, který ve mně sídlí. Jsem si vědom, že ve mně, to je v mém těle, dobro nesídlí. Vůli sice mám, ale dobro vykonat nedovedu. Neboť nekonám dobro, které chci, nýbrž dělám zlo, které nechci… Já nešťastný člověk! Kdo mě vysvobodí od těla propadlého této smrti? Díky Bohu! Je to možné skrze Ježíše Krista, našeho Pána!“ (Řím 7,15n) Učíme se proto zpytovat svědomí i své vědomí. Je mnoho způsobů, jak k tomu najít cestu, nakonec nás vyučí sám Pán. Ale vždy pro zpytování jsou nutné tři podmínky, či spíše vnitřní postoje: Důvěřuji ti, Pane! Toto se stalo, odpusť mi! Pane, příště mi pomoz. A jdeme dále. Ani chyby nás nezastaví.

Třetí krok spočívá v tom, že v našem životě Božích dětí, podobně jako v rodině, hledáme jakési společné pouto. Nestačí mít společnou ideu něco dokázat, na tom jsou založeny organizace ve světě. Nestačí ani zákony, předpisy a struktury, i když žádný rozumný člověk nemůže popřít jejich užitečnost. Jednota v životě Božího lidu je něco hlubšího. Je možná jen tehdy, když se nás dotkne eucharistie, když ji přijímáme všichni z hloubky vědomí naší nezasloužilosti. Pokrevní pouta se mění na pouta dětí Božích. Koluje v nich Krev Kristova, energie Ducha. A tak nás rodí církev, církev v rozdílnostech tak hlubokých, že se jeví být roztříštěná. Ale Duch všechny rozdíly překonává. Proto se jednota božského a lidského projevuje na způsob Kristův. Je zrozená v síle Ducha, o kterého Matka Boží stále pro církev putující a synodální prosí.


Foto: Archiv.


 odeslat článek     vytisknout článek



Související články
12.4.2024 Čas spěchat dále, čas se vracet
5.4.2024 K čemu nás Slovo zve
30.3.2024 Kde je láska, tam jsou i oči
29.3.2024 Od „podívané“ k nazírání lásky Ukřižovaného a Vzkříšeného
28.3.2024 Obdarovaný Kristem předává plnost jeho tajemství



Náš tip





Úmysly Apoštolátu modlitby

Úmysl papeže
Za docenění role ženy
Modleme se, aby ženám v každé kultuře byla přiznána jejich důstojnost a bohatství a aby ustala diskriminace, které v různých částech světa čelí.

Národní úmysl
Za nově pokřtěné
Modleme se za ty, kdo byli o Velikonocích pokřtěni, aby vytrvali v následování Krista.

více »

Nejbližší akce

Velikonoční koncert


více »

Nejbližší duchovní akce

Liturgické exercicie pro kněze


Duchovní obnova pro seniory


Duchovní obnova


Duchovní obnova pro mladé manžele


více »

Kalendárium

První jezuité posláni do Sieny a Parmy

Sv. Ignác prvním generálem

Příchod prvních jezuitů do Čech

Věčné sliby prvních jezuitů


JESUIT.CZ © 2006 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova, Ječná 2, 120 00 Praha 2   webmaster: Tomáš Novák   design: Jozef Murin, Lukáš Kratochvil