Články / Články Dnes je 18. 5. 2024  
      English  RSS 
Aktuality
Články
Rozhovory
Názory
V médiích
Nové knihy
Dokumenty

Kdo jsme
Aktivity
Domy, kontakty
Akce

Jezuitou dnes

Kalendárium
Galerie
Online rozhovory
Humor
Kniha návštěv
Podpořte nás
Odkazy




Články

         A     A     A

Život uvnitř Ježíšova záměru s námi

Pátek, 22.3.2024
Otec Pavel Ambros SJ nabízí myšlenky k textům Květné neděle

Pavel Ambros

Když někoho zachvátí láska k uměleckému dílu, je to jako věčná žízeň. Čím více se naloká, tím více žízní. Mnozí to prožívají před Michelangelovou sochou umučeného Krista v náruči Matky Boží. V roce 1497 obdržel Michelangelo třetinu z dohodnutých pěti set dukátů jako zálohu na zahájení prací na své Pietě, zobrazující vnitřní utrpení Matky Boží, která drží na klíně umučeného Ježíše. Říká se, že se na hřbetu koně Baio vydal do lomů v Carraře, aby vybral kus mramoru vynikající kvality a přiměřené velikosti. Dlouho hledal, až našel jeden neopracovaný kus mramoru. Stanul před kusem kamenu v němém úžasu, uviděl v něm budoucí sochu. Ještě o padesát let později Giorgio Vasari dílo oslavoval a napsal: „Pokud jde o Pietu, nikdy si nemysli, sochaři nebo vzácný řemeslníku, že bys mohl přidat vzor nebo půvab, ani že bys s námahou někdy dokázal mramor zjemnit, vyčistit a propíchnout tak umně, jako to udělal Michelangelo, protože v něm člověk vidí veškerou hodnotu a sílu umění.“ Ta se zrodila nejdříve v srdci a z něho se vtiskla do kamene.

V příběhu, který známe jako pašije, se jedná o nás, ještě dříve, než jsme si toho vědomi. Známe jej od A do Z. Při poslechu pašijí se můžeme letos ptát, jak se nás v srdci dotkne známý příběh. A přesto je v něm něco, co můžeme objevit až nyní. I to, jak se vtiskne do běhu našeho života.

Podívejme se dnes zblízka pouze na jedno jediné slovo. Ne více. Jen jedno slovo, které odhalí více. Pojďme k věci. Marek opakovaně, nejméně třikrát, navíc počtvrté během Poslední večeře, předpovídá, co Ježíš předpověděl, že bude muset prožít během velikonočních svátků. Činí tak ve velmi důležitých okamžicích Ježíšovy cesty do Jeruzaléma a zdá se, že Petr je privilegovaným svědkem této Ježíšovy cesty k Velikonocům. Můžeme se postavit na Petrovo místo.

„Přišli k venkovskému dvorci zvanému Getsemany.“ (Mk 14,32) Kam přišli? Obvykle mluvíme o getsemanské zahradě. České překlady hovoří o usedlosti, o místu, náš překlad o venkovském dvorci. V řeckém textu se mluví o velmi specifickém místu: χωρίον. Petrova zrada se odehrává uvnitř tohoto chorionu, kde se dočká Ježíšovy výtky: „To jsi nemohl ani jednu hodinu bdít?“ (Mk 14,37) Znamená to tedy, že autor nás již nyní nabádá, abychom rozhodně vzali v úvahu Ježíšovu cestu k Velikonocům, ale nezapomínáme, že stejnou cestu budou muset vykonat i jeho nejbližší přátelé, především Petr. Žijeme uvnitř Ježíšova záměru prožívat jeho život s naším životem. A během pašijového čtení si uvědomíme, že tváří v tvář Ježíšově odvaze dosvědčit před velekněžími svou totožnost Petr stejnou odvahu nemá, a dokonce zapře, že Ježíše zná. A to nikoli před velekněžími, ale před posledním služebníkem domu! Slovo χωρίον se dá vykládat i jako dvorek, malá zeleninová zahrádka, malé místo, ovšem uvnitř rozlehlé samoty. Je místem, kterému můžeme v sobě říkat: moje ustrašená malá dušička. Ale toto χωρίον je také odlehlé místo, kde se podle biblické tradice Bůh rád zpřítomňuje, nějak se nechává vidět, nechává se slyšet, a může to být velmi vysoká hora, může to být hora Sinaj, může to být hora Horeb, může to být hora Tábor, podle naší křesťanské tradice to může být i Golgota. Moje duše neznající pozemských hranic. Ale může to být také tato zahrada nebo sad, v němž je lis na olivy. Getsemany je výraz, který můžeme přeložit i jako olivový lis, tedy ve skutečnosti znamená právě drtičku. Může to být moje zkroušenost.

A je to velmi tajemné, toto srovnání místa, kde se Bůh nechává vidět, kde se nechává slyšet, kde se nechává cítit přítomný, a přítomnosti tohoto drtiče, který nás okamžitě vybízí k tomu, abychom uvažovali o těžkých kamenech drtících olivy nebo drtících obilí.

A tak se nyní nacházíme právě zde. Nacházíme se poté, co Ježíš slavil Poslední večeři se svými přáteli, zejména s Dvanácti, a poté, co to Ježíš také zjevil. A abychom se na toto místo dostali, kontext Nového zákona nás nabádá, abychom se k němu přiblížili z Olivové hory, totiž z hory modlitby. Malé i velké dějiny, nepatrné i epochální momenty života se rodí v modlitbě Syna s Otcem, Božího dítěte s nebeským Otcem. Do této zahrady jsme pozváni i letos.


Foto: Michelangelo Buonarroti, 1498–1500.


 odeslat článek     vytisknout článek



Související články
17.5.2024 Duch dává nahlížet z mnoha stran
10.5.2024 Cesta srdce
8.5.2024 Odpovědět na lásku láskou!
3.5.2024 Moje láska všechna kouzla zruší
26.4.2024 V životě dobrých čteme Slovo Boží



Náš tip





Úmysly Apoštolátu modlitby

Úmysl papeže
Za formaci řeholnic, řeholníků a seminaristů
Modleme se, aby řeholnice, řeholníci a seminaristé dozrávali na své cestě povolání díky lidské, pastorační, duchovní a komunitní formaci, a stávali se tak věrohodnými svědky evangelia.

Národní úmysl
Za mistrovství světa v hokeji v Praze a Ostravě
Modleme se, aby sportovci i diváci mistrovství světa v hokeji dostali novou inspiraci v úsilí o férový přístup k životu a o harmonii duše a těla.

více »

Nejbližší akce

Duchovní obnova pro mládež


Víkend pro zájemce o jezuitský řád


více »

Nejbližší duchovní akce

Duchovní pobyt pro seniory


Duchovní obnova pro všechny


Duchovní cvičení pro řeholní sestry


Duchovní pobyt pro seniory


více »

Kalendárium

Památka Panny Marie della Strada


JESUIT.CZ © 2006 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova, Ječná 2, 120 00 Praha 2   webmaster: Tomáš Novák   design: Jozef Murin, Lukáš Kratochvil