Aktuality

Žehnání pomníku P. Adolfa Kajpra SJ v Bratronicích

Na bohoslužbu v 15 hodin se sjeli příznivci otce Kajpra z Bratronic a blízkého okolí, z Prahy i dalších míst. Malý venkovský kostelík Všech svatých byl snadno zaplněn. Velmi výmluvná byla slova žalmu, který zazněl po prvním čtení: „Budete mými svědky až na konec země.“

Promluvy se ujal otec provinciál Petr Přádka SJ:

„Čas přítomný a čas minulý jsou snad oba přítomny v čase budoucím a čas budoucí je obsažen v čase minulém.“ Tato slova anglického básníka Thomase S. Eliota můžeme vnést do dnešní památné chvíle, kdy bude požehnán pomník vybudovaný z úcty k hrdinství a statečnosti P. Adolfa Kajpra. Proč zde stojí? Ani ne tak kvůli jeho osobě samotné, nýbrž kvůli nám. Chceme se tím přihlásit k tomu, čemu věřil, pro co se obětoval, za co položil život. Přátelé jsou ti, kteří s námi jsou ochotni ztratit čas. Nejvznešenější přítel je ten, kdo nabídne i svůj život. Propojení času napříč generacemi je vždy jen počátkem propojení času s věčností. To chce v podstatě říci i společná snaha: snaha Tovaryšstva Ježíšova na Kajpra nezapomenout, snaha místní církve jej blahořečit i snaha živého společenství lidí zde v Bratronicích. Díky iniciativě Spolku Klíče pro demokracii, tvůrců a mnoha dobrodinců se dílo podařilo.

O čem hovoří? Že nám všem není budoucnost demokracie lhostejná. To je důvod, proč zde instalovat krásný a důstojný pomník, který je ušlechtilý svou základní myšlenkou. Toto propojení lidí by se Kajprovi jistě líbilo. Asi i proto, že pochází ze stejného kraje. Ale asi by nenašel zalíbení v tom, že se o něm vůbec hovoří. Snad nám to odpustí. Svedla nás dnes dohromady příležitost, která je možná v dějinách rozbořeného světa zdánlivě nepatrná, ale může v srdci každého z nás něco probudit. Probudit co? Probudit koho? Možná trochu více odvážnějšího člověka ochotného čelit těžkým věcem.

Jak v jednom rozhovoru sochařka Klára Žán Valentová prozradila, její návrh vznikl z četby. Začetla se do Kajprových teologických textů i do jeho kázání. Před očima se jí objevil svět dvou diktatur. Kajpr byl ovšem dobrý pozorovatel, dovedl vystihnout nejen statickou událost, nýbrž i dynamiku společenského pohybu. Sevření dvou totalitních mocí je vyjádřeno dvěma bloky, které svírají člověka. Zdá se, že by jej mohla každá z nich připravit o svobodu. Ale svoboda se rodí ne v prosazení vlastní vůle nebo vlastního já, ale v přijetí údělu žít i v takové těžko představitelné situaci napojen na zdroj, tvůrčí pramen, přímo tajemnou sílu milosti, tryskající do tohoto světa.

Kajpr objevil skulinu, škvíru, otevřený prostor, z kterého mohl vytrysknout člověk svobodný před Bohem. Přijmout jeden z prvních úkolů člověka: soucítit s trpícími, povzbuzovat umdlévající a podpírat klesající - to je význam slova, které tvoří v památníku tak významný prostor. Je povzbudivé, že pomník stojí mezi školou a chrámem, kde dnešní generace může být utvářena touhou po poznání i tužbou střežit v sobě tajemství nás přesahující. Četba je k tomu růstu velkou pomocí. Je povzbudivé, že se autorce zdařilo slovo přetvořit v silný postoj a zasadit ho do skály, vždyť, jak se zmiňuje papež František, psané slovo, literatura „tak či onak má stále co do činění s našimi životními touhami, neboť vstupuje do niterného vztahu s naším konkrétním bytím, jeho neodmyslitelným napětím, tužbami a významy“.

Kajprova postava zdá se být nepatrná vůči velikosti světa. Kajpr ale nechtěl být Titánem ani Atlasem držícím tíži země. Připomeňme jednu událost, která bývá v životě P. Adolfa Kajpra spíše opomíjená. V letech 1936–1937 prošel třetí probací v Paray-le-Monial, v samotném centru úcty k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu. Právě zde byl vyhlášen letos Jubilejní rok Božského Srdce u příležitosti 350. výročí zjevení Ježíšova Srdce svaté Markétě Marii Alacoque. Bude zakončen 27. června příštího roku. Zde, v Paray-le-Monial, se učil otec Kajpr tomu, co vyžaduje nejvyšší míru odvahy, síly a důvěry: nabídnout se „opětovat lásku za lásku“, ba co více, nabídnout se nebeskému Otci „odčinit neodčinitelné“ jako Kristus sám. Tak velká myšlenka dřímá v oné drobné, jemně propracované, ale nesmírně pevné a odhodlané tváři tohoto památníku.

Nelze si přát nic jiného než to, aby tato velkodušná snaha občanů Bratronic byla odměňována vyslyšenými přímluvami tohoto budoucího světce za proměnu lidských srdcí. V srdci se rodí budoucí naděje. V srdci, ve kterém přebývá ten, který dal P. Kajprovi sílu k mučednické smrti – Ježíš Kristus. Ten buď veleben navěky!

V závěru mše svaté promluvil člen rady Spolku Klíče pro demokracii Milan Hulínský. Shrnul, co spolek dělá pro významné osobnosti z okolí, jak osobně objevil Adolfa Kajpra. Vzbudil očekávání přítomných, když vyslovil, že pomník není poslední aktivita, která je s tímto jezuitou spojena. Poté se všichni odebrali do prostoru vedle kostela k požehnání památníku.

Asi patnáct děvčátek ze základní školy, za doprovodu dvou učitelek na kytary a flétny, zazpívalo několik písní. Dále všechny uvítala starostka obce Miloslava Knížetová a pozvala ke zhlédnutí návrhů studentů Českého vysokého učení technického na úpravu prostranství u kostela a na pohoštění u vedlejšího domu Střediska charitních sociálních služeb Bratronice.

Další člen rady Spolku Klíče pro demokracii Jiří Lukáš stál u počátku nápadu na pomník Adolfu Kajprovi, jehož odkaz ho oslovil. Líčil, jak se k záměru přidala obec, kraj i senátorka.

Autorka pomníku Klára Žán Valentová popsala, jak probíhal návrh a tvorba pomníku, který konzultovala s jezuity a historikem Janem Stříbrným. Ten představil život a dílo Adolfa Kajpra s přáním, „abychom (Kajprův) pojem maximálního křesťanství přijali za svůj“.

Po odhalení a požehnání pomníku arcibiskupem Janem Graubnerem patřil úplný závěr přátelskému posezení u pohoštění, při kterém ještě bylo možné zhlédnout seznam čtyřiceti pěti sponzorů pomníku a rodokmeny rodiny Kajprů.

Foto: Petr Havlíček.
Další fotografie Aleny Rousové a Petra Havlíčka ZDE.

(aro)

 odeslat článek     vytisknout článek