Články / Rozhovory Dnes je 22. 10. 2018  
      English  RSS 
Aktuality
Články
Rozhovory
Názory
V médiích
Nové knihy
Dokumenty

Kdo jsme
Aktivity
Domy, kontakty
Akce

Jezuitou dnes

Kalendárium
Galerie
Online rozhovory
Humor
Kniha návštěv
Podpořte nás
Odkazy

Zasílání novinek




Rozhovory

         A     A     A

Paprsek uznání mystického těla Kristova

Čtvrtek, 15.7.2010
Rozhovor s Josefem Koláčkem při příležitosti jeho vyznamenání českými biskupy

Jan Regner

Rodák z Bystrce u Brna, teolog, básník, neúnavný překladatel, autor řady knih týkajících se především historie jezuitského řádu, dlouholetý redaktor a bývalý vedoucí české sekce Vatikánského rozhlasu. Takové charakteristiky si za svým jménem nemůže napsat každý. Jezuita Josef Koláček může. Ne náhodou byl právě on – v den slavnosti věrozvěstů a patronů Evropy svatých Cyrila a Metoděje – spolu s dalšími osobnostmi církevního, kulturního a společenského života vyznamenán za své dílo od České biskupské konference.


V nedávné době jste na Velehradě převzal medaili od českých biskupů. Co pro vás toto ocenění znamená?

Je v něm cosi eschatologického. Probíhá mi hlavou celá historie mého života. Na Velehradě jsem se rozhodl pro jezuity, vstoupil tam do noviciátu a byl s ostatním v noci z 13.-14 dubna 1950 zatčen a odvezen do Bohosudova, vyjádřeno eufemisticky v komunistické hantýrce „do centralizačního kláštera“ – na nucené práce. Pak pokračování v PTP - „rychlopalné krompáče a tryskové lopaty“ - až do roku 1954. Nato jsem byl l4 let diskriminován, špiclován, vyslýchán v Brně, i když jsem byl jenom pomocným dělníkem ve Zbrojovce. Od roku 1970 v české sekci Vatikánského rozhlasu osočován z vlasti jako velezrádce, nepřítel lidu a socialismu, odsouzen v nepřítomnosti a pravidelně zahrnován spíláním komunistických médií. Takže jsem si tak trochu na to zvykl.

Občasné díky posluchačů pro mě byly kapky balzámu. Až nyní, jako ctihodný kmet či jak se to snažím ironizovat „osmdesátiletý dorostenec“, jsem se dožil ocenění. Už zbývá jen eschatologický výhled na druhý břeh – s medailí. I když mě při setkání s Pánem nebude moc platná, ale jakýsi paprsek uznání mystického těla Kristova, kterým je i církev u nás, by tam mohl zasvítit.

Pamětní medaili ČBK vám byla udělena za dlouholeté působení v české sekci Vatikánského rádia a za literární a publicistickou činnost. Kdybyste měl ze svého díla vybrat něco, na co jste obzvláště hrdý, co by to bylo?

Na překlad celého díla sv. Terezie Velké, protože to bylo dílo slibu. Když nás komunisté v 1950 sebrali. P. Ovečka – tedy Jaroslav ne Petr – byl na Hostýně a měl přeložené i s vysoce zasvěcenými komentáři celé dílo sv. Terezie Velké. Komunisté mu to zabavili a nikdy nevrátili. To také uspíšilo jeho smrt. Tehdy jsem si řekl: „A tak já celou Terezii přeložím!“ Podařilo se mi to až v osmdesátých letech v Římě. Myslím, že hrdý můžu být i na jednadvacet studií o českých jezuitských misionářích a na překlad Katechismu katolické církve.

A na co ze své dlouholeté rozhlasové práce nejradši vzpomínáte?

Na osobní setkání s Janem Pavlem II., když jsem mu sdělil informace o zatčení všech františkánů a františkánek na Květnou neděli 1984 (nejsem si jist datem), když jsem ho učil česky číst homilii a texty mše sv. u příležitosti výročí sv. Metoděje v roce 1985, a na tvůrčí jezuitskou komunitu (navzdory všem odlišnostem a povahovým rysům). Vždyť to byla půda, z níž vyrůstaly mé knihy i překlady.

Jak vás znám, podobné ocenění vás nenechá usnout na vavřínech. Čím se nyní zabýváte, na čem pracujete? Máte nějaké sny, které byste rád v nejbližší budoucnosti realizoval?

V současné době překládám „Extáze a Listy“ sv. Magdaleny de Pazzis. Už mi leží na stole kniha Gesandter der Göttlichen Liebe der heiligen Gertrud der Grossen, a kvůli naléhavým překladům jiných autorů (Lallement a de Caussade) i odkládaný životopis sv. Františka Borgiáše.

Nedávno nás opustil kardinál Tomáš Špidlík, s kterým jste se osobně velmi dobře znal. Přeložil jste řadu jeho knih, oba jste dlouhá léta žili v Římě. Jaké vzpomínky ve vás zanechal?

Krátce po jeho smrti jsem to vyjádřil ve svém nekrologu „Špidlík“, kdy jsem se snažil zachytit muže modlitby a milosti. Pravého „starce“ východní spirituality, rozdávajícího radost, a to docela konkrétně vtipy, potoky vtipů, kterými byl pověstný i v kardinálském sboru, včetně obou papežů Jana Pavla II. i Benedikta XVI.

Pravidelně se v české sekci Vatikánského rozhlasu vysílaly jeho populární páteční promluvy. Nyní jeho hlas utichl. Jaké poselství nám tento usměvavý rodák z Boskovic zanechal?

Pro mne je přesně vyjadřuje introit mše sv. 15. neděle „Nella giustizia contemplerò il tuo volto, al mio risveglio mi sazierò della tua presenza.“ (Doslovný překlad: „Ve spravedlnosti budu patřit na tvou tvář, až znovu procitnu, nasytím se tvou přítomností“ – pozn. red.) Úmyslně uvádím italskou verzi, protože český překlad v misálu stírá jeho sílu. Dokazují to poslední slova kardinála Špidlíka: „Celý život jsem hledal tvář Krista a nyní se s ním brzo setkám tváří v tvář.“ Contemplerò – budu hledět, kontemplovat. Mi sazierò della tua presenza – budu se sytit tvou přítomností. Kardinál Špidlik to žil a vyzařoval během svého života. A tedy i to je jeho odkaz pro nás.


Josef Koláček (*1929) vstoupil roku 1948 k jezuitům. V dubnu 1950 byl spolu s ostatními jezuity zatčen a deportován do Bohosudova, Oseku, později se dostal do PTP. V letech 1954-1968 pracoval jako pomocný dělník a tajně studoval teologii. V roce 1968 odešel do rakouského Innsbrucku, kde svá teologická studia dokončil. V roce 1970 začal pracovat jako redaktor české sekce Vatikánského rozhlasu, v letech 1971-2001 byl jejím vedoucím. Nyní v této sekci dále působí jako redaktor a věnuje se překladatelské činnosti.


Foto: RaVat


 odeslat článek     vytisknout článek



Související články
29.9.2018 P. Ludvík Armbruster SJ obdržel Stříbrnou pamětní medaili Senátu
12.12.2017 Nuncius předal řád sv. Silvestra prof. Svobodovi
15.10.2017 Milosrdní bratři ocenili jezuitského misionáře Jana Palackého
28.9.2017 P. Jan Rybář byl oceněn stříbrnou medailí Senátu Parlamentu ČR
24.11.2016 Měl jsem usnadněnou situaci



Novinka

Žijeme v době papeže Františka

Michal Altrichter

Označení Žijeme v době papeže Františka podtrhuje, že se nacházíme uvnitř jeho pontifikátu. Text sleduje buď přímo komentář k jeho stanoviskům či k těm, kdo papeže hodnotí, nebo analyzuje, co je s jeho postojem spojené. Odpovídá též na otázku, zda papež rozděluje, nebo spíše připravuje na to, co je důvodem k plnější jednotě...
objednat »






Úmysly Apoštolátu modlitby

Evangelizační úmysl: Poslání zasvěcených osob
Aby u mužů a žen zasvěcených Bohu vzplálo misijní nadšení a byli nablízku chudým, vyhnancům a těm, kdo jsou umlčeni a nemají slovo.
Národní úmysl: Za takové poznání Pána Ježíše, které nám umožní plně se na něj spoléhat (srv. Žl 23/22).
více »

Nejbližší akce

Setkání mladých lidí a řeholníků s názvem


III. konference o evangelizaci


Rekolekce s P. Józefem Augustynem


Magis Panama 2019


více »

Nejbližší duchovní akce

Kněžské exercicie


Duchovní obnova o mši svaté


Duchovní obnova pro manželské páry


Víkend pro ženy


více »

JESUIT.CZ © 2006 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova, Ječná 2, 120 00 Praha 2   webmaster: Tomáš Novák   design: Jozef Murin, Lukáš Kratochvil