Názory

Quae patria, quae patria?

Jan Rybář

Líbezná místa v krajině přitahují: místa se studánkami, Božími mukami, sousošími a kapličkami. Kopce a hory shlížející do kraje jsou ozdobeny kostelíky, ba někde nádhernými chrámy, navštěvované celými generacemi předků. Místa v přírodě, povýšená na kult Boží oslavy. Zřejmě vábila i Kelty či Markomany svou polohou. Proč ne? Ale jejich magičnost přece nepochází pouze z „tajemna“ země.

Podle vyznavačů kultu „Matky Země“ a některých hledačů záhad jsou tato místa obdařena neosobními božskými silami, silně působícími na člověka. Neznámá, neosobní tajuplnost polechtá, přivábí, ale nic víc. Lidé sem chodili a chodí, protože je tu krásně a dobře. A právě lidé jsou jedním důležitým komponentem celé té magičnosti místa.

Druhým komponentem je ten, který „přikázal, a bylo to stvořeno, on dal tomu povstat“ (Žalm 148). „On má ve svých rukou hlubiny země, temena hor patří jemu (…) souš vytvořily jeho ruce“ (žalm 95). „On je tvůrce hor a stvořitel větru, on působí úsvit i soumrak, šlape po posvátných návrších země“ (Amos 4,13).

A tak spolu s člověkem „šlape“ po posvátných místech i Bůh. Nachystal člověku tato líbezná místa snad i jako náhradu za utrpení od „Matky“ země: tajfuny, zátopy, zemětřesení, tsunami…

Ano, je to tajuplné, ale osobní: je za tím Někdo; někdo neznámý a nepochopitelný, jenž se nám však ukázal jako poznatelný právě na naší planetě s předchutí slibu: „V domě mého Otce je mnoho příbytků. Odcházím, abych vám připravil místo. Pak přijdu a vezmu si vás k sobě“ (Jan 14,2-4). Ergo: Quae patria? Tedy: Kde domov můj?

 odeslat článek     vytisknout článek

Josip Mandalinič - Boj o Evropu v Černé Hoře 13.11.11 07:17
Josip Mandalinič - Korekce textu: sv. Vasilije žil v 17. století 20.11.11 18:03