Aktuality

Zemřeli jezuité Holas, Pospíšil a Weichsel

P. Antonín Holas se narodil v roce 1926 v Moravském Písku, kde také vychodil základní školu. V roce 1938 nastoupil do jezuitského gymnázia na Velehradě. Když bylo r. 1942 zavřeno, dokončil pátý rok gymnázia ve Strážnici a pak se vrátil na Velehrad, aby tam vstoupil do jezuitského řádu. V letech 1945–1950 dokončil gymnázium a absolvoval tříleté studium filozofie v Brně. Při likvidaci klášterů 13. dubna 1950 byl pět měsíců v „centralizačním klášteře“ v Bohosudově.

Jako mnozí jiní studenti teologie byl i on čtyřicet měsíců u PTP. Tajně studoval a byl vysvěcen na kněze. Když byly pracovní útvary PTP v roce 1953 zrušeny, pracoval nejprve u vojenských staveb, potom v národním podniku Svit v Gottwaldově a nakonec v Lidovém družstvu kožešníků v Ostravě. Zde byl zatčen a po devíti měsících ve vyšetřovací vazbě odsouzen na 13 let. Z vězení byl propuštěn na amnestii v roce 1962 a dále pracoval v podniku KOVO ve svém rodišti jako soustružník a skladník až do pražského jara v roce 1968.

V letech 1968–1971 studoval teologii Eegenhoven v Belgii, ale po návratu do Československa nesměl působit veřejně jako kněz. Nejprve tedy krátce pracoval jako brigádník a pak v letech 1971–1976 v ústavu pro postiženou mládež v Žampachu. Od státních úřadů dostal nakonec povolení k výkonu duchovenské činnosti pro řeholnice, které byly v ústavu také zaměstnány. Pak byl až do roku 1983 zaměstnán v Kutné Hoře, nejdříve v podniku Rudné doly, potom u výrobce nábytku Interiér a nakonec jako průvodce v tamější kostnici. V roce 1981 konečně dostal státní souhlas k vykonávání duchovenské činnosti. Nastoupil jako kaplan v Krnově, než byl po dvou letech přeložen do Štěpánova u Olomouce. Působil tam šest let, pak čtyři roky na Hostýně a znovu sedm let ve Štěpánově. V letech 2002–2011 působil v českotěšínské farnosti.

Ještě za totality napsal knihu Ježíš v evangeliu sv. Marka, která vyšla pod pseudonymem Jeroným Horák nejprve v samizdatu a poté i v Křesťanské akademii v Římě. V roce 2004 pak nakladatelství Refugium vydalo jeho knihu vzpomínek Mých prvých šedesát let v Tovaryšstvu Ježíšově. Otec Antonín s oblibou rozesílal k pobavení spolubratří a přátel své humorné dopisy a smysl pro humor si zachoval do poslední chvíle. Byl věrohodným svědkem evangelia, člověkem lidským a vynalézavým. Rád se podělil o laskavý úsměv s každým, s kým se potkal.

P. Jan Pospíšil se narodil v roce 1920 v moravských Milonicích u Vyškova, kde také vychodil základní školu. V letech 1931-1939 absolvoval klasické gymnázium v Brně. Od kvinty bydlel v malém semináři. Po maturitě odešel do Prahy, kde zahájil studium na Vysoké škole obchodní, brzy nato ale byly všechny vysoké školy v protektorátu zavřeny. Uvažoval o emigraci, nakonec ale zůstal a pracoval na různých místech, např. v UP závodech v Bučovicích nebo na rozšiřování trati z Brna do Trenčianské Teplé.

V roce 1942 vstoupil do jezuitského řádu. Filozofii studoval na Velehradě a v Brně. Potom v letech 1947–1949 učil ruštinu na gymnáziu v Bohosudově. Teologická studia zahájil v roce 1949 v Trnavě, ale brzy je přerušila komunistická likvidace řeholního života v dubnu 1950. Spolu s dalšími řeholníky byl internován v bývalém premonstrátském klášteře v Jasově a po čtrnácti dnech přeložen do Podolince. Tajně pokračoval v teologických studiích, a když dostal dovolení, byl na podzim r. 1950 – rovněž tajně – biskupem Robertem Pobožným v Rožnavě vysvěcen na kněze.

Po nucené službě u PTP pracoval od r. 1954 ve slévárně v ČKD Praha-Vysočany. Na začátku roku 1960 byl náhle zatčen a s několika dalšími spolubratry odsouzen. Ve vězení ale pobyl jen čtyři měsíce a 21. května 1960 byl na amnestii propuštěn. Vrátil se do ČKD, kde už zůstal až do r. 1984, kdy odešel do důchodu. Teprve poté dostal státní souhlas k výpomocné duchovenské službě a mohl tak konečně působit jako kněz na Proseku, v Hloubětíně a v Horních Počernicích.

Od r. 1990 až do své smrti byl členem pražské jezuitské komunity u kostela sv. Ignáce na Karlově náměstí. V letech 1991-2001 učil angličtinu na zdravotní škole, potom už jen soukromě. Mnozí si ho pamatují jako velmi pracovitého dělníka na Boží vinici. V pražském kostele sv. Ignáce sloužil až do poslední chvíle ranní mše, stal se vyhledávaným kazatelem a zpovědníkem, aktivně se účastnil i farních výletů. Stále se vzdělával a až do své smrti byl pro mnohé vzorem neúnavné služby, pracovitosti a poctivosti.

P. Karel Weichsel se narodil 15. listopadu 1923 v Praze. Základní školu navštěvoval ve Slaném, kde potom i absolvoval rok reálného gymnázia, zbývající ročníky dokončil v Hranicích na Moravě. Tam také studoval na hudební škole hru na housle. V letech 1943–1945 pracoval jako geometr v Herzogenburgu v Rakousku. V roce 1945 nastoupil na olomouckou teologickou fakultu, z níž po absolvování čtyř semestrů přešel 14. srpna 1947 do jezuitského noviciátu na Velehradě. Po něm zahájil filozofická studia v Děčíně, nebylo mu však dopřáno je dokončit. V březnu 1950 byl spolu s dalšími řeholníky zatčen a internován v Bohosudově. Od září 1950 až do února 1953 konal vojenskou službu u PTP. Z rukou biskupa Pavla Hnilici přijal 17. srpna 1951 ve Zvolenu tajně kněžské svěcení.

V letech 1953–1956 bydlel v Hranicích a pracoval jako soustružník, kontrolor a kalkulant, než byl v lednu 1956 zatčen a za dva měsíce nato odsouzen krajským soudem v Ostravě na tři a půl roku žaláře za členství v řeholním řádu a opomíjení státního úřadu pro církevní věci. Po amnestii v roce 1959 pracoval až do roku 1966 jako pomocný dělník a topič. Přitom večerně absolvoval průmyslovou školu strojírenské technologie a v roce 1967 nastoupil do zaměstnání jako revizní technik u Severomoravských cihelen v Hranicích.

Když se po pražském jaru komunistický režim uvolnil, rozvázal pracovní poměr a působil v letech 1969–1975 v duchovní správě v Hranicích, Černotíně a Špičkách. 15. srpna 1969 složil spolu dalšími spolubratry v kostele sv. Ignáce v Praze své poslední sliby. Z duchovní služby odešel na vlastní žádost a v dubnu 1975 nastoupil jako topič u Podniku bytového hospodářství v Hranicích, kde zůstal až do odchodu do důchodu v roce 1983. Od října 1980 získal na svou žádost opět státní souhlas k vykonávání duchovenské služby a při zaměstnání spravoval farnost Potštát. Po roce 1989 se stal členem řádové komunity na Svatém Hostýně. Pak pracoval v duchovní správě v Jáchymově a od roku 1992 jako duchovní a exercitátor na Velehradě.

Otec Karel zůstal po celý život věrný Bohu, řeholnímu povolání a kněžské službě. V promluvách, v duchovních cvičeních a v četných osobních rozhovorech předával osobitým a neotřelým způsobem zásady víry a duchovního života. Přeložil také z němčiny několik knih a církevních a řádových publikací. V posledních měsících života musel snášet obtíže věku a nemoci, v domově u sester sv. Kříže v Kroměříži ještě nedávno oslavil 60 let svého kněžství.

V bulletinu Jezuité 4/2009 vyšel rozhovor s otcem Pospíšilem, v čísle 1/2006 pak článek o otci Holasovi.

(jar)

 odeslat článek     vytisknout článek