Názory

Zemřela Květa Vokolková

Jan Rybář

Sestra Víta formovala mladé adeptky této služby na Slovensku. Pocházela z významné rodiny. Otec byl bibliofil a knihtiskař, vydával nezištně mladé nadané autory. Jejími bratry byl tiskař Vlastimil, výtvarník Vojmír a básník Vladimír. Byla tetou umělce a publicisty Václava.

Květu – Vítu neminulo ovšem ani věznění. Pobyt mezi prostitutkami, podvodnicemi a vražedkyněmi ji tvrdě vykoval. Po roce 1989 odmítla náhrady a výhody pro politické vězně. Dva bratry dochovala k smrti. Žila v chudobě vpravdě františkánské a v ekumenických vztazích zvláště s evangelíky. Organizovala pomoc starým a potřebným.

V Pardubicích žije ještě mnoho svědků toho, co zde tvrdím. „Šla rovně přes tu píď života“, tak rovně, až byla za to nezhojitelně raněna v místě nejcitlivějším, ve svém řeholním povolání. Marně bránila původní koncepci svého řádu. Nemohla se smířit s opěvováním čisté nauky církve místo poctivé praxe.

Květa – Víta se 90 let těšila na setkání s Kristem. Odložené tělo bylo zanecháno na hřbitově ve Staré Boleslavi, kde dožila v domově důchodců. Její úmrtí bylo oznámeno na parte jedinou větou, bez pobožného nesmyslu že „bude uložena do hrobu, kdež bude očekávat slavné vzkříšení“. Ona má už slavné vzkříšení za sebou: Umřela v Kristu! Ať odpočívá v jistotě Jeho náruče!

„Čest Pánu v těch, kdo láskou hnout se dají,
by odpouštěli a snášeli zlé;
i v těch, kdo tiše nesou svízele;
Pán ověnčí je věncem slávy v ráji.“
(Chvalozpěv sv. Františka)

 odeslat článek     vytisknout článek