Články / Názory Dnes je 22. 8. 2014  
      English  RSS 
Aktuality
Články
Rozhovory
Názory
V médiích
Nové knihy
Dokumenty

Kdo jsme
Aktivity
Jezuitou dnes
Domy, kontakty
Akce

Kalendárium
Galerie
Online rozhovory
Humor
Kniha návštěv
Podpořte nás
Odkazy

Zasílání novinek




Názory

         A     A     A

Posedlost Halíkem

Čtvrtek, 15.12.2011
Reakce na komentář Milana Glasera ve Vatikánském rozhlasu

Jan Regner

Redaktor Milan Glaser se ve svém nedělním komentáři pro české vysílání Vatikánského rozhlasu „Fenomén Halík“ dotkl mediální přestřelky mezi prezidentovým vicekancléřem Petrem Hájkem a profesorem Tomášem Halíkem.


Komentář byl pro mě velkým zklamáním. Ne proto, že v něm autor vystupuje proti faráři pražské akademické farnosti, ve které sám působím. Není to zdaleka první Glaserova kritická narážka na Halíkovu adresu, byť tentokrát je na rozdíl od jiných zcela explicitní a nepokrytá. Zklamáním je míra povrchnosti, které se ve svém posledním příspěvku autor dopustil. Snad by ani nestálo za to se tím zabývat, kdyby nebyl text odvysílán ve Vatikánském rozhlasu, o kterém se trochu nadneseně říká, že je „la voce del papa“ („papežův hlas“).

Tomáš Halík má jistě mnoho chyb, jako ostatně každý z nás. (Kdo z nás je bez hříchu, hoďme po něm první kamenem!) Ale pokud platí, že „strom se pozná po ovoci“, pak on je nesporně „stromem“ dobrým, protože jeho dílo je opravdu požehnané – každý rok se díky jeho působení (a dnes i díky jeho knihám) přihlásí ke křtu a dalším iniciačním svátostem několik desítek zájemců a již na tisíc lidí díky němu našlo cestu do církve. To sice Glaser nezpochybnil, ale bohužel ani do své úvahy nezahrnul, byť on sám by jistě tvrdil, že perspektiva víry je pro něj důležitá. Bohužel noví konvertité často narážejí na nepřesvědčivé svědectví o víře u křesťanů, na žabomyší války a vzájemné očerňování. Glaserův komentář k tomu bohužel nemálo přispívá.

Glaser sám tvrdí, že zpochybňování platnosti kněžského svěcení je záležitostí církevní vrchnosti, pak se ovšem ve svém příspěvku zabývá věcmi zcela podružnými, jako je Halíkův mediální obraz a jeho „privilegované postavení“ ve sdělovacích prostředcích. Přitom zcela opomíjí fakt, že ze strany prezidentova vicekancléře nešlo jen o „poťouchlý úšklebek“, ale o zcela bezprecedentní útok na autoritu církve. Církve, ke které se Hájek sám hlásí a autority, která jako jediná má právo jednotlivci dát ke kněžské službě pověření. Ostatně tato autorita hned v zápětí platnost Halíkova svěcení potvrdila.

Podle Glasera se otec Tomáš „stal mediálním fenoménem, a podobně jako je tomu u všech celebrit, vyprodukovaly mu sdělovací prostředky vlastní identitu či její obraz, který v myslích lidí žije vlastním životem. Vztahují se k němu, milují jej, či nenávidí, anebo je jim lhostejný.“ Zdá se, že se sám autor stal obětí tohoto fenoménu, protože se ve svém příspěvku vztahuje spíš k nějakému imaginárnímu obrazu vytvořenému v médiích, nebo jinému, stejně falešnému obrazu, který si vytvořil sám, ve své mysli. Jako člověk, který se se skutečným Tomášem Halíkem z masa a kostí často pracovně setkává, ho z Glaserova příspěvku věru nerozpoznávám.

Už jsme se zmínili, že podle našeho autora se Tomáši Halíkovi v médiích dostává „privilegovaného postavení“. Pracovníci sdělovacích prostředků si často i veřejně povzdechnou, že je v církvi příliš málo lidí, kteří by byli schopni se gramotně vyjadřovat k věcem veřejným. Otec Tomáš k nim naštěstí patří. To je možná hlavní příčinou jeho „privilegia“.

Na rozdíl od mnoha dalších duchovních, kteří namítají, že by si neměl „plést náboženskou činnost a politiku“, si je totiž velmi dobře vědom toho, že církev se nemá společnosti stranit a má se vypovídat i k otázkám, které se týkají společného dobra – ostatně, dělá to i papež a mnozí církevní představitelé na celém světě, někdy dokonce i tam, kde se je mocní tohoto světa snaží zastrašit. Nakonec i sám prezident Klaus při svém nedávném svatováclavském projevu vyzýval církevní představitele k tomu, aby byli více přítomni v celospolečenských diskusích a snažili se hájit konzervativní hodnoty. Neměli by tedy věřící být spíše vděčni, že mají mezi sebou i takové souvěrce, kteří se nebojí sebevědomě vystoupit v médiích a pomoci stírat předsudky mnoha lidí v české společnosti, podle nichž jsou všichni křesťané buď tmáři, blázni nebo pedofilové?

Zcela s Glaserem souhlasím v tom, že neexistuje nejmenší důvod, proč by v katolickém prostředí nebylo možné s názory Tomáše Halíka „nesouhlasit nebo je kritizovat, a to tím spíše, když nemluví o víře.“ Jsem si naprosto jist, že tento výrok by bez rozpaků podepsal i Tomáš Halík. Ale je tu snad někdo, kdo tvrdí opak? S kým (nebo čím) tu vlastně autor komentáře polemizuje?

Možná je ve sporu jen se svými zaběhanými představami, že „nemálo lidí považuje jeho výroky takřka za nedotknutelné“. Pravdou je, že z reakcí křesťanů z katolického prostředí (Glaserovy komentáře nevyjímaje) s jistotou víme, že existuje „nemálo lidí“, kteří se nejen nebojí Halíka kritizovat, ale jsou jím přímo posedlí a mají zneurotizovanou potřebu hlasitě vykřikovat, že s ním nesouhlasí a za žádných okolností souhlasit nemohou, ačkoli věcných argumentů by se člověk u nich nedohledal. A pokud se jim nedaří vyvrátit Halíkova tvrzení, tedy ho aspoň obviňují z pýchy (argumentum ad hominem), což se dokazovat nemusí. A když to nestačí, rovnou lživě zpochybní platnost jeho svěcení.

Co se týče Halíkovy kritiky na adresu prezidenta republiky, i kdyby bylo pravdou, že se k něčemu takovému kněží zřídkakdy odváží, pak to neznamená, že by to snad bylo nějakým zpronevěřením kněžské službě. Naopak je nemravné se neozvat, jsme-li svědky veřejných provinění, ba dokonce zjevné struktury zla. Je pravdou, že není nijak obvyklé vystupovat proti mocným tohoto světa, a především, není to bezpečné. Už nejeden přitom dokonce přišel o „kejhák“, starozákonními proroky počínaje, přes Jana Křtitele, až po novodobé duchovní, kteří se nebáli a nebojí ozvat proti totalitním režimům hnědým i rudým, nebo kteří bojují v zemích Latinské Ameriky proti kartelu moci a sociální nespravedlnosti, či v Indii a řadě arabských zemí proti náboženské nesvobodě…

Možná někdo namítne, že v takových podmínkách dnes v České republice nežijeme. To je, díky Bohu, pravda. Ovšem ve chvíli, kdy se korupce v naší zemi stává synonymem politického jednání, kdy sílí projevy nesnášenlivosti, kdy se sám prezident zastává lidí, kteří se otevřeně hlásí ke xenofobním hnutím a přitom se zaštiťují konzervativními hodnotami, pak je správné se ozvat a říci těmto společenským tendencím důrazné ne. A křesťan je povinen to udělat padni komu padni, i kdyby mezi těmi, na které při tom ukáže, byla i hlava státu. Glaser má asi pravdu v tom, že je v tomto ohledu „otec Tomáš mezi kněžími v Evropě a patrně i v globálním měřítku bezpochyby ojedinělý“. Já dodávám, že i prezident Václav Klaus je mezi prezidenty „v Evropě a patrně i v globálním měřítku bezpochyby ojedinělý“. To mu však nezajišťuje nedotknutelnost. Jako každý jiný veřejný činitel může a má být po právu zbytkem občanské společnosti střežen, ba je-li třeba, i kritizován.

Za největší hloupost považuji odstavec, ve kterém Glaser mluví o internetovém rozhovoru pro Magazín Christnet. Cituje mimo jiné Halíkovu větu, že „darem se člověk nemůže pyšnit“, což je dle autorova soudu „z čistě teologického hlediska naprostý nesmysl“. Pokud tak špatně interpretuje všechny výroky otce Tomáše, pak jsme možná narazili na dřeň jeho „posedlosti Halíkem“. Vždyť přece, zasadíme-li tento citát do kontextu celé autorovy odpovědi, pak zmíněná věta dává smysl právě „teologicky“: Člověk by se teoreticky mohl chlubit svými zásluhami, něčím, co ve svém životě sám vykonal. V případě, že se však na to podívá z perspektivy Boží milosti, pak musí uznat, že vše, co se nám daří, je nezasloužený dar, kterým se stěží kdo může pyšnit. Může za něj jen Bohu poděkovat. Tomáš Halík ten dar má, autor komentáře Fenomén Halík bohužel nikoli. Navíc si spletl mikrofony Vatikánského rozhlasu s hlasatelnou svých osobních antipatií.


 odeslat článek     vytisknout článek



Související články
26.1.2014 Církevní restituce naruby
19.6.2012 Van Rompuy: Evropa musí stát na křesťanských hodnotách
16.12.2011 Církev rozumných a svobodných lidí musí umět takové situace unést
9.6.2010 Katedrála a evangelium


Diskuse
Milan Glaser - Jen věcná poznámka 16.12.11 19:31
Miloš Dostál - Re: Jen věcná poznámka 17.12.11 01:08
Jan Regner - Re: Re: Jen věcná poznámka 17.12.11 12:55
Miloš Dostál - Re: Re: Re: Jen věcná poznámka 18.12.11 01:12
Jan Regner - Re: Re: Re: Re: Jen věcná poznámka 18.12.11 08:46
Miloš Dostál - Ještě k "posedlosti Halíkem" 19.12.11 17:00
Jan Regner - Re: Ještě k "posedlosti Halíkem"... 19.12.11 21:43
Jan Regner - Re: Jen věcná poznámka 17.12.11 12:43
Milan Glaser - Re: Re: Jen věcná poznámka 17.12.11 18:58
Jan Regner - Re: Re: Re: Jen věcná poznámka 17.12.11 21:26
Jiří Rezek - Sebevědomí x poníženost 17.12.11 05:54
Miloš Dostál - Re: Sebevědomí x poníženost 18.12.11 01:20
Josef Stern -  21.12.11 02:23
Miloš Dostál - Re: Josefe, prober se...!  21.12.11 21:31
Petra Jarošová - dary 24.12.11 19:56
Miloš Dostál - Re: dary 27.12.11 00:53
vladimir pavlík - Re: Re: dary 9.5.12 11:56



UPOZORNĚNÍ
Vkládat příspěvky mohou pouze registrovaní čtenáři. Zaregistrujte se zde. Přečtěte si pravidla registrace.


Náš tip

Kardinál Tomáš Špidlík SJ – starec a teolog nerozdělené církve

Kompletní bibliografie 1938–2011
Pavel Ambros

Kompletní bibliografie kardinála Tomáše Špidlíka SJ je čtenáři předkládána po důkladném studiu celého jeho díla, databází doma i v zahraničí a archivních dokumentů. Představuje neocenitelný nástroj pro každého, kdo se chce svědomitě zabývat jeho osobou, dílem, a hlavně duchovním dědictvím. Odráží celek tajemství života kardinála Špidlíka, kterému pro soulad teologie a duchovního odkazu přináleží z tradice zaužívaný titul starec...
více »






Úmysly Apoštolátu modlitby

1. Aby uprchlíci násilně vyhnaní ze svých domovů nalezli ochranu a získali příslušná práva.
2. Aby křesťané v Oceánii mohli radostně hlásat víru lidem na svém kontinentu.
3. Za lidi hledající smysl života, aby poznali Krista, který je cestou, pravdou a životem.
více »

Nejbližší akce

Hudební minifestival Šroubek


Přednáška Miroslava Herolda o znovuobnovení jezuitského řádu


Víkend pro zájemce o jezuitský řád


více »

Nejbližší duchovní akce

Ignaciánské exercicie (kurz 054)


Duchovní cvičení pro trvalé jáhny a jejich manželky


Duchovní cvičení pro vysokoškoláky


Duchovní cvičení


více »

Kalendárium

Jezuité přicházejí do Haliče


JESUIT.CZ © 2006 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova, Ječná 2, 120 00 Praha 2   webmaster: Tomáš Novák   design: Jozef Murin, Lukáš Kratochvil