Názory

Praga sacra

Jan Rybář

V té době byl ovšem kněz Antonín Mandl už v plné práci. V březnu uplynulo 95 let od jeho narození a 40 let od jeho smrti. Teolog, znalec umění a hudby (přítel Oliviera Messiaena), pocházel z renomované pražské rodiny. Po studiích v Římě, po válce, se vrátil do vlasti jako důstojník zahraniční armády a hned se chopil práce dle instrukcí arcibiskupa Berana jako jeho nejbližší spolupracovník. Proto také hned roku 1949 zatčený.

Celé tři roky byl vyšetřován ve valdické věznici na proslulém 3. oddělení, kde brzy po tom skonal P. Toufar. Mandl, zvaný Áťa, přežil tvrdé mučení, ale jako nepříčetný. Válel se po zemi, strhával ze sebe šaty, vyl jako zvíře. Ještě dlouho po svém přesunu do Leopoldova dostával uklidňující injekce.

Jako zázrakem s ním byl po dvanáct let na stejné cele P. Bradna. Ten ho dal dohromady. Vrátila se mu chuť k životu, radost, naděje a vtip. Přednášel zájemcům o teologii, hlásil se na brigády, aby nemuseli jiní. Měl dobrý vliv na mladé zločince, kterým se zvláště věnoval. Pro pokřtěné, ale neznalé latiny a tradice, sloužil tajně mše česky, dávno před koncilem. Žalobníčkům řekl jeden biskup: „Když to dělá Mandl, je to asi dobře. Ale vy to nedělejte, vy na to nemáte!“

Áťova matka byla inteligentní stará dáma. Psala mu, že kastról jí vaří špatně a musí chodit na obědy. To znamenalo, že papežský diplomat Casaroli nejedná správně! Po 15 letech nejtvrdších kriminálů se Áťa konečně vrací do milované Prahy. Ihned začíná pracovat ve skryté církvi. Ale přináší si z vězení leukémii. Přesto si nenechá ujít východ slunce na Sněžce nebo návštěvy přátel. Přes veliké úsilí lékařů 15. března 1972 umírá. Dle svého přání leží v rakvi v saku a kravatě v papežských barvách. („Muži v sukních“ se mu vždy zdáli komičtí.) Byl pohřben na vinohradském hřbitově – VII. odd., č. 8.

 odeslat článek     vytisknout článek