Oslava pětistého výročí narození Diega Laíneze byla zahájena v dubnu v jeho rodném Almazánu. Tento společník a nástupce svatého Ignáce ve funkci generálního představeného byl jedním z velkých jezuitů první generace a znamenitým teologem na Tridentském koncilu. Jeho ostatky odpočívají v jezuitském kostele sv. Františka Borgiáše v Madridu.
Nejstarší ze sedmi dětí Juana Laíneze a Isabely Gómez de León se narodil v roce 1512. Pocházel z rodiny konvertity ze židovství. O jeho prvních letech víme velice málo. Absolvoval humanitní studia v Sigüenze a filozofii v Alcalá de Henares (1528-1532), kde slyšel o Ignácovi z Loyoly. V Paříži pak studoval teologii (1532-1536) a po vykonání duchovních cvičení se připojil k prvním jezuitským bratřím. S nimi 15. srpna 1534 složil slib jít do Svaté země a tam v úplné chudobě hlásat křesťanskou víru.
Po skončení studií vyrazilo devět společníků 15. listopadu 1536 z Paříže do Benátek, kde je očekával Ignác. V Římě obdrželi dovolení Pavla III. k cestě do Svaté země a v Benátkách byli kromě Alfonse Salmeróna, který byl ještě příliš mladý, vysvěceni na kněze. Kvůli válce s Turky se ovšem museli cesty do Jeruzaléma vzdát a vrátit se do Říma.
Jedním z Laínezových velkých poslání pak byla účast na Tridentském koncilu, kam dorazil spolu se svým velkým přítelem Alfonsem Salmerónem v květnu 1546. Od června 1547 Laínez kázal ve Florencii, Sieně, Benátkách či Padově. V Neapoli se postaral o založení koleje a byl kaplanem vojsk místokrále Juana de Vegy. Ignác jej 11. června 1552 jmenoval italským provinciálem.
Generálním představeným řádu
Po smrti Ignáce z Loyoly byl Laínez jasným kandidátem na jeho nástupnictví v čele Tovaryšstva. Za jeho éry se řád začal výrazně angažovat především ve vzdělání. Jen během jeho generalátu bylo předloženo téměř sto žádostí o školy, ale Laínez z nich přijal pouze deset, přičemž dával zjevně přednost kvalitě před kvantitou. Přední místo zaujímaly v Laínezových plánech misie. Spolubratrům ve vzdálených zemích psal, že za ně nechal předkládat v domech v Římě a v Evropě zvláštní modlitby.
Mezitím Pius IV. znovu svolal Tridentský koncil. Laínez se 8. června 1562 vydal z Paříže, kde se spolu se svým sekretářem Polankem účastnil rozhovorů s kalvinisty, do Tridentu. Ještě před tím navštívil jezuitské koleje v Coimbře, Bruselu, Antverpách a dalších městech.
Do Tridentu přijel 13. srpna a ubytoval se v malé komunitě, kterou tam jezuité měli. Koncil však byl těžkou zkouškou jeho fyzického zdraví. V listopadu se spolu se Salmerónem, Polankem a Nadalem vydal na cestu do Říma. Prošli Padovou a Benátkami, Ferrarou a Boloňou a přes Imolu, Forli a Anconu došli do Říma. Cesta trvala dva měsíce a dva dny a únava z cesty a těžké zimní podmínky Laíneze vyčerpaly. Špatný zdravotní stav jej v prvních měsících po návratu přinutil k téměř úplné nečinnosti. Vydechl naposledy 19. ledna 1565.
Během svého úřadu založil šest nových jezuitských provincií: Neapolskou, Akvitánskou, Toledskou, Lombardskou, Rýnskou a Rakouskou. Počet jezuitů dosáhl tří tisíc, bylo založeno mnoho kolejí a jiné byly finančně konsolidovány a rozšířeny o univerzitní přednášky. Jeho přičiněním bylo Tovaryšstvo znovu uvedeno do Francie a otevřely se mu brány Polska.
Vybrané otázky cyrilometodějské tradice. Bibliografie 1990–2011 Tomáš Špidlík - Pavel Ambros
Má Cyril a Metoděj co říci dnešnímu člověku? Neprovokuje nás slovo apoštol Slovanů? Z jakých důvodů vyslovujeme jejich jména s neklidem? A jak vůbec obstojí před kritickým pohledem současné historie tvrzení, že s pomocí „věrozvěstů“ nahlížíme dokonce identitu vlastního národa? Kardinál Tomáš Špidlík je tu kompetentním průvodcem. Sborník Centra Aletti je věnován životu a poslání Cyrila a Metoděje: zpřístupňuje zásadní kardinálovy studie... více »
Úmysly Apoštolátu modlitby
1. Za ty, jimž je svěřeno vykonávání spravedlnosti, aby vždy jednali bezúhonně a podle svého svědomí.
2. Za kněžské semináře, zvláště v misijních církvích, aby formovaly pastýře podle Kristova srdce, zcela oddané hlásání evangelia.
3. Aby děti již v rodině dostávali od rodičů pevný základ křesťanského života.