Články

Dávejte a nepočítejte

Josef Pazderka

V tom vlaku bylo plno. Dřevěné lavice, každý hledal kousek místečka, kde by se mohl uvelebit a zdřímnout během dlouhé cesty. V poválečném vlaku z britského přístavu Dover do Londýna cestovala kromě domácích lidí i velká skupina českých jezuitů. Ty poslal jejich představený, aby na britských ostrovech dokončili teologická studia, která jim přerušila II. světová válka. ?Hrozně jsem se těšil, i když zdravotně jsem pořád nebyl úplně fit. Měsíce strávené na konci války v Terezíně, onemocnění tyfem a balancování na pokraji smrti mi daly pořádně zabrat. Byl to ale nový začátek a nemohl jsem se dočkat, až budeme v Londýně,? vykládal mi později jeden z členů skupiny, v roce 1945 šestadvacetiletý jezuitský scholastik Jan Lang. Právě on ? aniž by o tom věděl a nějak to plánoval - se později stal hlavní postavou českého a slovenského exilu ve Velké Británii.

Po dvou, třech letech intenzívního studia se většina jeho kolegů vracela z Velké Británie do vlasti. Jan Lang po vysvěcení v roce 1947 na pokyn provinciála zůstal ještě další rok. Únorový komunistický převrat ve vlasti a první vlna uprchlíků z Československa udělala jeho plánům na návrat čáru přes rozpočet. Na naléhavou žádost emigrantů (a po souhlasu českého představeného) zůstal v Británii a začal pro ně organizovat první nezbytnou pomoc.

Záchytný bod

Početná krajanská komunita, semknutá kolem Jana Langa, získala v roce 1964 pevný bod. Jan Lang spolu s několika dalšími spolupracovníky koupil dům v londýnské čtvrti Notting Hill a nazval ho ?Velehrad?. Třípatrová budova se stala přirozeným duchovním i společenským centrem české emigrace v Británii. Dveře Velehradu byly nepřetržitě otevřené, odtud se rozbíhaly nespočetné aktivity na pomoc krajanům. ?Snažili jsme se pomoct všem, jak jen to šlo,? vyprávěl mi později Jan Lang. ?Podporovali jsme nemocné, organizovali kulturní i společenská setkání, působili duchovně a v neposlední řadě poskytovali potřebným lidem střechu nad hlavou. Zkušenosti byly obojí - řada lidí reagovala s vděčností a podařilo se mezi námi vytvořit pevná pouta. Byli ale i tací, kteří pomoc zneužívali. S tím bylo ale nutné počítat. V jedné modlitbě, připisované svatému Ignáci, se říká, abychom ?dávali a nepočítali?. O to jsme se snažili,? říkal Jan Lang.

Důvěra

Po roce 1968 dostaly tradiční krajanské aktivity kolem Velehradu nový rozměr. Zájem exulantů se začal obracet taky směrem domů, do tehdy normalizovaného Československa. Založením Evropské styčné skupiny a především londýnské odnože pražského Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS), v jejichž popředí stál opět Jan Lang, nabraly na síle politické aktivity československého exilu. Lidé kolem Velehradu začali lobbovat u britské vlády a parlamentu na podporu vězněných chartistů - Václava Havla, Jiřího Dienstbiera, Václava Bendy a dalších. Londýnská odbočka VONSu získala do svých řad několik významným členů britského parlamentu a stala se respektovaným politickým sdružením, které přes britské politiky vyvíjelo tlak na komunistický režim v ČSSR. Aktivisté pořádali pravidelné demonstrace před československým velvyslanectvím a skrze své kontakty organizovali kampaň na podporu domácího disentu v britských médiích.

Po revoluci

Autor je novinář, pracuje v České televizi.

 odeslat článek     vytisknout článek