Články / Rozhovory Dnes je 16. 12. 2018  
      English  RSS 
Aktuality
Články
Rozhovory
Názory
V médiích
Nové knihy
Dokumenty

Kdo jsme
Aktivity
Domy, kontakty
Akce

Jezuitou dnes

Kalendárium
Galerie
Online rozhovory
Humor
Kniha návštěv
Podpořte nás
Odkazy

Zasílání novinek




Rozhovory

         A     A     A

Nebudeme-li Boží království budovat společně, budeme stavět peklo

Čtvrtek, 1.8.2013
S jezuitou Markem Janásem o problémech soužití české většiny s Romy

Jan Regner

Roztržky mezi Romy a Čechy jsou v poslední době u nás stále častější. Navíc se do demontrací začínají víc a víc zapojovat nejen extremistické skupiny, ale i běžní občané. Je naše společnost nemocná? Jak ji co nejúčinněji vyléčit? Jak se na této "terapii" může podílet církev? Nejen na to jsme se zeptali jezuity Marka Janáse, který se danou problematikou řadu let zabývá a navíc se angažuje v obraně Romů.


V poslední době stále sílí nepokoje mezi českou majoritou a romskou minoritou. Z Šluknovského výběžku se nyní přenesly například i do Českých Budějovic. Kde je podle tebe třeba hledat původ těchto nepokojů, o kterých se v dnešní době mluví na mnoha různých rovinách?

Původ je třeba vidět z jedné strany ve frustraci společnosti z celkového politicko-ekonomického stavu země. Privatizace a transformace českým způsobem po roce 1989, bezprávní stav země a nenesení odpovědnosti za politická rozhodnutí, ochrana těch, kteří se obohatili na úkor obyvatel a jimž byla udělena prezidentská amnestie. Zchudnutí obyvatel a obtížné domáhání spravedlnosti. Následkem toho člověk a společnost tíhnou k tomu hledat v podobné situaci nějakého obětního kozla. V minulosti to mohli být Židé, každý Němec nebo kapitalisté. V současné době jsou takovým snadným nositelem Romové.

Mezi demonstrujícími je stále více obyčejných lidí, nejde tedy jen o přívržence extremistických hnutí. Často jsou to lidé, kteří jsou jinak tolerantní vůči jiným menšinám, u Vietnamců nakupují levné oblečení, chodí do čínské restarace nebo na thaiské masáže, se Slováky úspěšně spolupracují ve firmě apod. Zároveň ale bytostně nesnáší Romy a často je zahrnují až nenávistným sentimentem.

V Budějicích jsem byl první sobotu, kdy tam po dobu tří sobot směřovaly na sídliště Máj skupiny místních obyvatel i neonacistů. Když místo, kde měli předtím svůj program budějovičtí Romové, zaujaly skupinky místních neromských obyvatel a několik neonacistů a začaly provolávat protiromská hesla, uvědomil jsem si nenormálnost doby, ve které se nacházíme. Pod námi sto těžkooděnců, několik stovek lidí, kteří se přes ně chtěli dostat na sídliště Máj a okolo mne asi osmdesát lidí tu nadávajících na těžkooděnce, tu na Romy. Vnímal jsem u nich neschopnost zdravého úsudku, zda to, co dělají, je dobré nebo zlé.

Hranice lidského jednání se posunuly a je v něm více destruktivního, emotivního, jako by člověk byl obestřen zvláštním mrakem nevědění. Když jsem potom na záběrech viděl čtrnáctileté a patnáctileté kluky, jak házejí po těžkooděncích kameny, položil jsem si otázku, kde jsou jejich rodiče, jak je možné, že jejich dítě je zde. Individualizace člověka tažena k extrému? Místo aby se člověk ještě učil dodržovat společenské normy chování, už si vybral, a to destruktivní adrenalinovou formu, kde byli jeho rodiče? Podobná otázka zazní v bibli: „Kaine, kde je tvůj bratr“?

V čem selhávaly dosavadní snahy Českého či předtím Československého státu pokud jde o romskou problematiku?

V nedostatečném vypracování sociální politiky, a to až do dnešního dne. Nasadil se takový neoliberální způsob, že dopady budou ještě tvrdší pro další skupiny, ne jen pro Romy. Ti jsou nejvíce zranitelní, protože dělnické profese a práce, které ještě před patnácti lety vykonávali, již nejsou, nebo jich je takové malé množství, že na ně nedosáhnou. Exkluzivní způsob vzdělání způsobil, že většina Romů bude mít pouze základní vzdělání. Podmínky, v jakých žije chudý člověk, způsobí, že sociální propad bude ještě pokračovat. Z toho se dětem těžko dostává.

Jaké jsou tvé zkušenosti s působením mezi Romy?

Uvědomil jsem si, že se setkávám především s Čechy. Když slyším pražský, budějovický, ostravský nebo břeclavský přízvuk u těchto lidí, uvědomím si, že jsme se společně narodili v jedné zemi a že záleží na nás a na okolí, jak v této zemi budeme společně žít. Tím, že jsme se ve společnosti jeden druhému za dvacet let tak vzdálili, myslím tím edukační, lokální i pracovní vzdálenost, přestali jsme jeden druhého slyšet a vidět. To, co mezi námi může nyní převažovat, je strach z neznámého, to znamená strach vyjít ze své čtvrti, protože v té druhé je to pro mne neznámé, a současně strach ze ztráty jistot, které v životě ještě mohu mít.

Samozřejmě i já se potýkám se strachem, když mám jet na nové místo a s těmito lidmi se sejít. Ale když strach padne, přijde údiv nad tím, že jsou stejní jako já a v mnohém dokonce lepší. Nemají stejnou šanci a někteří, převážně ženy, dokázaly unést mnohem více, než bych já dokázal. Zjistil jsem, že mě setkání s nimi nejenom polidšťuje, ale také že mne evangelizuje. Život nepřináší jenom pozici na výsluní, on přináší také styk se zemí. Při setkáních s nimi si uvědomím, kolik nám ještě chybí, aby byly položeny základy pro Boží království. Nebudeme-li Boží království budovat společně, budeme stavět peklo.

Jak by mohla či měla církev a její představitelé, nebo i prostí křesťané v této situaci pomoct?

Pomohlo by jasné prohlášení České biskupské konference proti nárůstu extrémismu, jasná slova k věřícím, že mají navrhnout, čím by jako farníci a členové církve mohli napomoci ke smíření ve společnosti. Doba nevyžaduje alibismus a stažení se do vlastního náboženského světa, který by spíše byl opiem lidstva, doba vyžaduje jasné slovo proroka a čin Samařana.


Marek Janás se narodil roku 1971 v Havířově, dorůstal na Pálavě. V roce 1998 vstoupil do jezuitského řádu. Absolvoval dvouletý noviciát v Kolíně a pak tři roky studoval filosofii na Vysoké filosoficko-pedagogické škole "Ignatianum" v Krakově. V letech 2003-2005 působil na Ukrajině a pak 2005-2008 studoval teologii na Centre Sèvres v Paříži. Teologii dokončil na CMTF UP a zároveň studoval sociální práci na Vyšší odborné škole Caritas v Olomouci. Nyní je členem pražské řeholní komunity a zaměřuje se na sociální apoštolát, především romskou problematiku.


 odeslat článek     vytisknout článek



Související články
9.12.2018 Pravý křesťan má uprchlíkům pomáhat
13.11.2018 V Bruselu se konalo setkání evropské Jezuitské služby uprchlíkům
27.10.2018 JRS pomáhá stům tisíc lidí z 52 zemí světa
9.8.2018 Jezuitská služba uprchlíkům otevřela novou budovu Centra Pedra Arrupeho
1.3.2018 Kardinál Duka sloužil mši svatou za zemřelé bezdomovce



Novinka z Refugia

Dějiny filosofie IV.

Od Descarta k Leibnizovi

Frederick Copleston

Čtvrtý díl jedenáctisvazkových Dějin filosofie jezuity Frederica Coplestona s podtitulem Od Descarta k Leibnizovi se zabývá racionálními systémy filosofie v kontinentální Evropě v období před Kantem. Autor, dlouholetý vyučující v Římě a hostující profesor na jiných univerzitách (USA, Německo aj.), se těší ve vědeckém světě mimořádné oblibě. Jeho text zohledňuje jak vlastní životopis pojednávaného filosofa, tak i analýzu díla a odkazu…
více »







Úmysly Apoštolátu modlitby

Evangelizační úmysl: Ve službě předávání víry
Aby všichni, kdo slouží při předávání víry aktivně, v dialogu se světem kultury nacházeli jazyk vhodný pro naši dobu.
Národní úmysl: Aby křesťané pěstovali ve svém srdci hlubokou touhu po živém Bohu (srv. Žl 63/62).
více »

Nejbližší akce

Adventní dny víry


Magis Panama 2019


více »

Nejbližší duchovní akce

Adventní duchovní obnova s filmem


Duchovní cvičení pro mládež JERICHO


Filmové exercicie


Duchovní cvičení pro všechny, kteří přijali svátosti církve v dospělosti


více »

Kalendárium

Památka sv. Petra Kanisia


JESUIT.CZ © 2006 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova, Ječná 2, 120 00 Praha 2   webmaster: Tomáš Novák   design: Jozef Murin, Lukáš Kratochvil