Rozhovory

Uherskohradišťská jezuitská kolej už rok slouží městu

Jan Regner

Uherské Hradiště tak výrazně rozšířilo možnosti pro volnočasové aktivity svých obyvatel a stalo se atraktivním cílem pro turisty. V přízemí budovy je nainstalována stálá expozice dějin města, informační centrum, výstavní a besední sál, prodejna tradičních výrobků Slovácka nebo kavárna. V patře je umístěna unikátní Galerie Joži Uprky. Místostarosta města Uherské Hradiště Ing. Stanislav Blaha o uplynulém roce užívání opraveného komplexu budov říká:

Otevření zrevitalizované jezuitské koleje se před rokem stalo jednou z nejvýznamnějších akcí a kulturně společenských událostí posledních let v našem městě. S uplynulým prvním rokem činnosti Slováckého centra kultury a tradic jsme spokojeni, uskutečnila se zde celá řada kulturně společenských akcí a prostory celého centra začaly naplno sloužit svému účelu, tedy veřejnosti.

Ovšem význam a tím i činnost Slováckého centra lépe posoudíme až z dlouhodobého hlediska. Každopádně jsem rád, že se naplnil náš hlavní záměr - vrátit obyvatelům města jednu z nejcennějších místních památek v nejen v nádherném, ale také plně využitelném stavu.

Jak vznikl nápad obnovit hradišťskou jezuitskou kolej a využít ji právě k tomuto účelu?

Stavební obnovou a funkční modernizací jezuitské koleje vyjadřujeme úctu k historii a k nadčasovým hodnotám, ke kterým se hlásíme. Funkční využití celého komplexu je symbolickým navrácením kulturní, vzdělávací a poznávací funkce do prostředí někdejšího centra vzdělanosti v duchu jezuitských tradic. Při důsledném respektování historie se nám podařilo objektu vdechnout nový život. Místo v něm našla velká kolekce výtvarného umění v čele s Galerií Joži Uprky, který je jedním ze symbolů Slovácka, důstojné prostory vznikly také pro stálou expozici historie Uherského Hradiště. Příjemné a poměrně prostorné atrium je zase alternativním místem pro pořádání kulturních akcí.

Díky revitalizaci tohoto barokního areálu se rozšiřuje spektrum možností využití volného času pro místní obyvatele a nabízí se atraktivní cíl pro všechny návštěvníky města Uherské Hradiště. V Slováckém centru kultury a tradic centru navíc sídlí obě městská informační centra – Městské informační centrum a Informační centrum pro mládež. Své místo zde má rovněž sdružení pro rozvoj turistického ruchu Region Slovácko. Žhavou novinkou je pak zřízení kavárny Café21, ve které budou v rámci terapie pracovat zdravotně postižení spoluobčané.

A jak se podařilo tento náročný projekt realizovat?

Otázky obnovy a důstojného využití celého komplexu jezuitských staveb se dostaly na pořad jednání zastupitelstva už brzy po Sametové revoluci. O renovaci a využití bývalého jezuitského gymnázia a přilehlých prostor se tenkrát významně zasadilo tehdejší vedení města. Stavební práce byly zahájeny v roce 1996, avšak katastrofální povodeň v následujícím roce donutila investora změnit koncepci úprav, a proto se tato část areálu mohla otevřít veřejnosti až v roce 2001. Ovšem v obdélníkovém kvadrantu budov se dvěma nádvořími, oddělenými kostelem sv. Františka Xaverského, zůstávala nadále neopravená základní část koleje, celé křídlo komplexu, o kterém právě hovoříme. Opravy se podařilo uskutečnit ve dvou rozsáhlých etapách v rozmezí let 2009 – 2011, se samotným dokončením v loňském roce.

Osobně cítím velkou hrdost, že se nám podařilo uchovat tento historický klenot Uherského Hradiště pro příští generace. O prospěšnosti tohoto kroku pro město Uherské Hradiště absolutně nepochybuji.

Na otázky našeho serveru odpověděla i historička Slováckého muzea Uherské Hradiště PhDr. Blanka Rašticová:

První snahy pozvat do Uherského Hradiště členy jezuitského řádu sahají až do dvacátých let 17. století. Kdo je tehdy do města pozval?

Snahy o uvedení jezuitů do Uherského Hradiště v uvedeném období souvisejí s úsilím o posílení katolické víry a potlačení zbytků reformace ve městě. V roce 1622 žádali purkmistr a městská rada knížete Františka kardinála Ditrichštejna o přímluvu za uvedení řádu u císaře Ferdinanda II. Štýrského. Tehdejší jezuitský provinciál P. Řehoř Rumer SJ byl této myšlence nakloněn, neboť se mu líbila poloha města i podmínky pro práci. Kardinál Ditrichštejn však chtěl získat jezuity pro Kroměříž, a proto ke kýženému výsledku tehdy ještě nedošlo.

Situace se změnila v průběhu třicetileté války, když Kroměříž byla dobyta Švédy. Jezuité se v Kroměříži již dříve necítili dobře, obyvatelstvo ani kapitula je nepřijali a po náhlé smrti kardinála Ditrichštejna ztratili svého významného příznivce. Někteří členové řádu odešli z kraje, jiní našli v roce 1643 azyl v Uherském Hradišti. Zdejší farář Michal Prokop jim poskytl ubytování v kaplance a dal jim k dispozici farní kostel sv. Jiří a kazatelnu.

Co dnes víme o působení jezuitů v Uherském Hradišti?

V Hradišti našli jezuité oporu v bývalém rychtáři Janovi Českém, který odkázal řádu dvůr ve Starém Městě a další nemovitosti. Podporování městskou radou si jezuité zakoupili ve městě dům Jana Kurzbergra na Dolním (dnešním Masarykově) náměstí a zahájili svou činnost. Dne 23. září 1644 byla jezuitská kolej se souhlasem biskupa, podporou generála řádu a svolením císaře Ferdinanda III. oficiálně přenesena z Kroměříže do Uherského Hradiště.

Díky odkazu poslední členky starobylého rodu Kateřiny Alžběty Zoubkové ze Zdětína z roku 1635, která jezuitům odkázala své statky Zdounky a Habrovany s městečky, vesnicemi, poddanými a vším příslušenstvím na stavbu koleje „v libovolném městě moravském“, mohli započít se stavbou koleje (1654–1662), řádového kostela sv. Františka Xaverského (1670–1686) a gymnázia (1724–1729).

Kolej byla dokončena v roce 1756, ale jezuité ji dlouho nevyužívali, protože v roce 1773 byl řád zrušen. Jaký osud čekal tento objekt po té, co jezuité Uherské Hradišti opustili?

Po zrušení řádu objekt převzala armáda. Ve „starých kasárnách“, jak byla kolej tehdy nazývána, ubytovala řadové vojsko a zřídila vojenské skladiště, zatímco velitelství sídlilo v tzv. malých kasárnách (dům čp. 32), kde byl umístěn také vojenský špitál. K vojenským účelům byla kolej využívána po řadu desetiletí, v letech 1883–1905 v ní sídlil jeden prapor 81. rakouského pěšího pluku. Po jeho odchodu propůjčila vojenská správa budovu městu pod podmínkou, že ji bude udržovat v dobrém stavu. Část prostor byla tehdy upravena jako nouzové byty pro městskou chudinu.

V roce 1913 městská rada uvolnila část koleje pro nově budované regionální národopisné muzeum. Zásluhou Musejní společnosti zde byly postupně instalovány národopisné, archeologické a umělecké sbírky. Slovácké muzeum bylo slavnostně otevřeno 1. června 1914, avšak již o čtyři roky později, po skončení první světové války, bylo uzavřeno a kolej začala opět sloužit armádě. V letech 1918–1920 se v Uherském Hradišti totiž formovaly nejen dobrovolnické jednotky, ale i vyšší útvary pravidelné československé armády. Od roku 1921 sídlil v koleji náhradní prapor 27. pěšího pluku. „Stará kasárna“ plnila svou funkci i po roce 1932, kdy byla ve městě dokončena první etapa výstavby Kasáren Přemysla Otakara II.

Teprve po osvobození v roce 1945 armáda kolej opustila, tehdy v ní byly umístěny úřadovny okresního národního výboru, především oddělení poválečného zásobování. Úředníky vystřídaly v roce 1949 provozovny komunálního podniku a jako „Dům služeb“ sloužil až do roku 2010. Od devadesátých let 20. století sídlilo v objektu také městské informační centrum a městská policie.

Jezuité po celou dobu svého působení v Uherském Hradišti hráli důležitou roli v životě města i širokého okolí. Šířili nejen víru, ale přispívali také k zvýšení úrovně vzdělanosti a rozvoji kultury. Věřím, že Slovácké centrum kultury a tradic půjde důstojně v jejich šlépějích.

Více na oficiálních stránkách města.

 odeslat článek     vytisknout článek