15.12.2015
Zamyšlení nad proměnami vnímání Ježíšovy bytosti
Během adventní doby se připravujeme na příchod Ježíše, na jeho narození v podobě malého boholidského dítěte. Jak se proměňuje vnímání Ježíšova reálného lidství s naším přibývajícím věkem? Jaký vztah mají k Ježíši lidé, kteří jsou dvakrát či ještě víckrát starší, než byl on v okamžiku svého odchodu k nebeskému Otci? Nad těmi otázkami se v následující úvaze zamýšlí německý jezuita Martin Andiel.
Před několika týdny mne jeden spolubratr v důchodovém věku přiměl k vážnému zamyšlení. V rozhovoru mi vyprávěl o svém osobním vztahu ke Kristu: právě prožívá období stáří, ve kterém mu Ježíš jako mladý muž vůbec nic neříká. Tento spolubratr je velmi zkušený v duchovních věcech, a proto jsem byl tím více překvapen jeho poznámkou. Je možné, že se stoupajícím věkem reálná osoba Ježíše Nazaretského zůstává důležitou, ale stává se méně atraktivní?
Z rozmluv s přáteli lékaři a pečovateli o staré lidi vím, že mnoho duchovních předkládá těmto lidem – obzvláště těm, kdo se nacházejí na konci svého života – Ježíše trpícího. Jistě takové nahlížení na Ježíše v určitých případech pomáhá a utěšuje, ale může zakrýt, co osoba Ježíše těmto lidem stále ještě může dát. A ona poznámka mého spolubratra mne upozornila, že to nevím. Jak chápou Ježíše lidé, kteří jsou dvakrát či ještě víckrát starší, než byl on? Jak ho vidí? Jak se jich dotýká, když Vykupitel, ve kterého věří, je stejně starý jako jejich děti či dokonce vnuci?
Mám před očima svého devadesátiletého spolubratra. Prožil téměř trojnásobně delší život, než jaký byl dopřán Ježíšovi. Co pro něho může znamenat „živý vztah ke Kristu“, který je tak kladen na srdce věřícím a obzvláště kněžím a řeholníkům? Patří snad ke stárnutí, že člověk jednou dospěje do stavu, kdy se mu už dobře nedaří představovat si osobu Ježíše? Anebo se pak spíše zdá, že Ježíšova podoba nemá konkrétní věk, jako tomu bývá na ikonách?
Jak je možné, že můj Ježíš je starší, než ve skutečnosti byl? Nejsem prostě ještě dost starý na to, abych se setkal s nemožností nechat ho ještě dále stárnout? A co když nakonec realizmus v uvažování o Ježíšově životě hraje pro vytvoření živého vztahu s ním menší roli, než se předpokládá? Pak bychom nakonec snad „jen“ zjistili, že se Kristus v našich představách, obrazech a pohledech znovu a znovu „inkarnuje“, aby se nechal chápat tak, jak je toho každý z nás schopen − a aby nás uchvátil. Je to svého druhu vzdání se sebe sama, podivuhodné a ne bez hlubšího významu.
Martin Andiel SJ
Z časopisu německých jezuitů Jesuiten přeložil Josef Loub
Redakčně upraveno
Foto: Jesuit.ie
Redakce Jesuit.cz
Copyright © 2003-2024 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova. Všechna práva vyhrazena. provincie.boh@jesuit.cz.