Pomáhat druhým v růstu

17.5.2016 

Novicmistr Jan Adamík o mezinárodním setkání noviců na Velehradě

V týdnu od 9. do 15. května se na Velehradě uskutečnilo pravidelné každoroční setkání jezuitských noviciátů střední a východní Evropy. Sjeli se na něj členové dvou noviciátů v Polsku (v Gdyni a ve Staré Wsi), noviciátu v Maďarsku, Chorvatsku a společného česko-slovenského noviciátu v Ružomberku. Na moravském poutním místě se sešlo třicet sedm jezuitů, z nichž dvacet devět byli novicové pocházející z osmi zemí. V noviciátech jsou totiž vedle „domácích“ přítomni také novicové z jiných států, např. v gdyňském noviciátu to jsou mladí muži z Kazachstánu, Ukrajiny a jiných zemí bývalého Sovětského svazu.


Jezuitská formace je dlouhá. Noviciát, první období blízkého poznávání spirituality a struktury řádu, trvá dva roky. Setkávání noviciátů z různých provincií je velmi vhodné hned z několika důvodů. Prvním bude asi to, že si novicové mohou uvědomit, že patříme do Tovaryšstva Ježíšova, tedy do většího celku, než je česká nebo slovenská provincie. Dalším prvkem je poznání, že formace probíhá velmi podobně ve všech noviciátech, i když existují různé odlišnosti. Také je velmi důležitý aspekt lidského setkávání a poznávání, různosti, odlišnosti a zároveň jednoty myšlení a jednání. S některými spolubratry, zvláště s těmi z Polska, se naši novicové později setkávají během následujících etap studia, ať už filozofie v Krakově, jazykových kurzech či jiných stupních formace.

Mezinárodní setkání noviciátů probíhá každý rok na jiném místě a pokaždé ho organizuje jiný noviciát. Setkání vždy trvá týden a jeho program je jeden rok prázdninový a druhý rok formační. Letošní organizace připadla na náš česko-slovenský noviciát. Organizaci jsme měli na starosti již v roce 2011, kdy se jednalo o prázdninové setkání na Slovensku. Letos jsme jej proto připravili v Česku, na Velehradě, a mělo charakter formační. Hlavní téma se vždy vybírá po domluvě s ostatními magistry noviciátů. V tomto roku jsme se zabývali základními prvky naší spirituality pramenící z duchovních cvičení svatého Ignáce: východisko a základ, zpytování svědomí a rozlišování vnitřních hnutí. I když se k těmto tématům každý jezuita neustále vrací, stále je třeba je studovat, opakovat a nově uvádět do života. Ze sedmi dnů byly tři věnovány přednáškám na dané téma. Přednášejícím byl P. František Hylmar SJ a své úlohy se zhostil skutečně dobře.

Jezuité v českých dějinách zanechali stopu

I při formačním setkání jsou organizovány oddechové dny, při nichž se poznává kraj i místní jezuitské komunity. První oddechový den byl čtvrtek a podívali jsme se nejprve do Moravského krasu a pak do Brna, do jezuitského kostela Nanebevzetí Panny Marie. Druhým dnem odpočinku byla sobota a během ní jsme navštívili olomouckou komunitu a Centrum Aletti. Na obou místech jsme si alespoň krátce prohlédli město. V našich zemích je velmi silně vidět vliv jezuitů a stopu, kterou zde v dějinách zanechali. Ohromné koleje, kostely, osobnosti, které zde žily a žijí. Velehrad, kde jsme trávili převážnou část setkání, je toho zřejmým důkazem. Opravený komplex kostela a kláštera září novotou a P. Tomáš kardinál Špidlík SJ, který odpočívá v bílém sarkofágu za oltářem, či mnoho jiných jezuitů na místním hřbitově jsou jako tišší svědkové, za nimiž jsou roky věrné nápadné i nenápadné práce, k větší cti a slávě Boží a ke spáse duší.

Setkání se vydařilo, a i když si jeden novic na točitých schodech zlomil nohu, všichni odjížděli domu nějak obohaceni. Lidsky i duchovně. Jeden z magistrů noviců při závěrečném hodnocení řekl, že si myslel, že na probíraná témata ví všechno, ale nyní musí uznat, že ví víc. A to, co nyní ví, použije i při dávání duchovních cvičení a duchovním doprovázení. Věřím, že nejen on, ale i mnozí další použijí nejednu zkušenost z velehradského setkání k růstu vlastnímu i při pomoci v růstu jiným.


P. Jan Adamík SJ. Redakčně upraveno.
Fotografie ze setkání si můžete prohlédnout ZDE.

Jan Adamik

Copyright © 2003-2020 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova. Všechna práva vyhrazena. provincie.boh@jesuit.cz.