Být hluboce zakořeněni v Boží lásce

13.12.2017 

Ze setkání papeže Františka s myanmarskými jezuity

Před polovinou prosince se jezuité z konference východní Asie a Tichomoří na svých webových stránkách ohlížejí za nedávnou návštěvou papeže Františka v jejich zemi a reflektují poselství, které jim Svatý otec zanechal během krátkého soukromého setkání s myanmarskou jezuitskou komunitou ve středu 29. listopadu v rezidenci rangúnského arcibiskupa kardinála Charlese Bo. Na papežova slova vzpomíná představený myanmarské jezuitské misie Mark Raper, který se setkání zúčastnil společně se zhruba třiceti spolubratry.



„I přes nabitý a náročný program během onoho horkého dne posledního listopadového týdne působil papež František uvolněně a plný energie, jako doma mezi svými bratry. Rázně si přitáhl židli blíž k nám se slovy: ʽNechci k vám mít dalekoʼ,“ vzpomíná na začátek setkání papeže Františka s myanmarskými jezuity jejich představený, bývalý předseda jezuitské konference východní Asie a Tichomoří Mark Raper. Na úvod své promluvy papež uznal, že z politického hlediska není jeho návštěva jednoduchá. Zdůraznil však, že právě proto měl přijet. Jak řekl papež Pavel VI. v roce 1974 členům 32. generální kongregace, jezuité mají být na křižovatkách, a Myanmar v současné době prožívá kritický okamžik své historie. Aniž by přímo jmenoval konkrétní problémy a konflikty, poukázal Svatý otec prostě na to, že je třeba spojit své síly se všemi, kdo usilují o mír, usmíření a jednotu v rozmanitosti a kdo se pokoušejí budovat mosty.

Být nablízku

Dále papež František hovořil o důvěrně známých tématech, jako je svoboda, kterou nám Bůh dal, abychom si ho zvolili, anebo ho odmítli; o tom, že jezuité jsou voláni kráčet s církví a že mají být hluboce zakotveni a zakořeněni v kultuře a v Boží lásce; či o dvou vůních, kterými má být cítit pastýř: o „vůni ovcí“ a „vůni Boží“. S odkazem na Ezechiela papež mluvil o falešných pastýřích, kteří žijí v bohatství z mléka (výživa) a vlny (oděv) svých ovcí. Když hovořil o rozlišování, odkazoval na rozlišováním vedená rozhodování sv. Petra Klavera, která ho hlouběji a hlouběji přiváděla k láskyplné péči o otroky v kolumbijské Cartageně. Papež se svým spolubratrům také svěřil, že se stydí, když si uvědomí oběti, které místní věřící podstoupili jen proto, aby se s ním modlili. Pocit zahanbení je podle papeže milost, za kterou – jak nás vyzývá sv. Ignác v prvním týdnu exercicií – se máme modlit. Pro něj samotného, uvedl papež František, je to milost, která mu pomáhá být pastýřem.

Scholastik působící v rangúnském slumu se Svatého otce zeptal, jak odpovědět na otázku, kterou mu položila mladá žena: „Jak mohu já, která sama potřebuji pomoc, pomáhat jinému potřebnému člověku?“ „Být té osobě nablízku. Být blízko. Darovat svou přítomnost. Být ochoten doprovázet osoby v nouzi,“ odpověděl mu papež. „A právě to se snaží dělat myanmarská jezuitská misie,“ uzavírá své vyprávění její představený Mark Raper.


Zdroj/Foto: JCAP.

Redakce Jesuit.cz

Copyright © 2003-2018 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova. Všechna práva vyhrazena. provincie.boh@jesuit.cz.