Misionář každým coulem

21.12.2017 

Osmdesátiny českého jezuity Jana Palackého

Nevšední život jezuitského kněze Jana Palackého byl předmětem rozhovorů v různých médiích již vícekrát. Zajímali jsme se, jak se otci Janovi daří nyní, když 21. prosince dovršuje osmdesátý rok života.


Vaše působení kněze a lékaře Vás přivedlo na dlouhou dobu do několika zemí světa. Od roku 2010 patříte do komunity jezuitů v Brně. Kde se nejvíce cítíte být „doma“?

V Itálii, v Neapoli.

Co tvoří nyní náplň vašich dní?

Pomoc v duchovní správě mezi Ukrajinci a studium historie Ukrajiny a ukrajinského východního ritu, zvláště mě zajímá doba tzv. vatikánské ostpolitik, která měla mnoho obětí, mezi nimi byli kardinálové Beran, Mindszenti a Slipij. Tento poslední žil po vyhoštění v exilu, převážně v Římě, a ačkoli studoval před válkou v Russiku (Russicum je římská kolej při tamějším Orientálním ústavu; pozn. red.), do Russika nesměl nikdy vkročit. To platilo také pro další Ukrajince. Také nám studentům z Russika bylo výslovně zakázáno chodit k Ukrajincům. Byli jsme tehdy dva čeští studenti, kteří jsme tento příkaz neuposlechli: P. Libor Koval a já.

Jak vám pomáhají zkušenosti misionáře při současné činnosti?

Zvláště mi pomáhá to, že jsem mohl být někomu prospěšný jak činností lékaře, tak i činností kněze.

Čeho si ve svém životě nejvíce vážíte?

Mých katolických rodičů a katolické církve v celku, jezuitského řádu a také toho, že jsme mohli žít dle nástinů 2. vatikánského koncilu, totiž aby různé křesťanské komunity mohly žít pospolu. My jsme byli v jedné takové komunitě. Byli tam dva kněží kamiliáni, jeden diecézní kněz a já, jezuita. Celá komunita měla úkol starat se o nemocné. Kamiliáni, řád, který není příliš známý v České republice, je nemocničním řádem, který zpravidla nemá své nemocnice. Je to většinou tak, že kamiliáni si postaví domek v bloku nemocnice a odtud vycházejí na pastoraci.

Před dvěma měsíci jste obdržel od milosrdných bratří cenu Celestýna Opitze za celoživotní dílo při pomoci lidem v misijních oblastech. Řekl byste k tomu něco?

Spolupracoval jsem s milosrdnými bratry zvláště v Římě a v Barceloně. V Římě mě dokonce nabídli odjet do Izraele a vybudovat tam nemocnici. To byla pro mě největší zkouška v životě, protože to nebylo přání malgašského provinciála.

Právě vám vyšla kniha s názvem „Štafeta“ a podtitulem „Vzpomínky z misií“, kde vyprávíte o celém svém životě od dětství až do současnosti. Co vás vedlo k sepsání takové knihy?

Pobyt v hospici v Brně.


P. Jan Palacký vstoupil do Tovaryšstva tajně v roce 1956. V roce 1968 odešel do Itálie, kde byl v roce 1971 vysvěcen na kněze ve východním ritu. Deset let pracoval jako nemocniční kaplan v Neapoli a zároveň vystudoval medicínu. Poté tři roky působil jako lékař v leprosáriích na Madagaskaru. V letech 1989 až 2004 sloužil jako lékař a kněz v misijní stanici San Francisco de Moxos v Bolívii. Po svém návratu do Itálie ještě odjel na rok do Albánie. Od roku 2010 je členem brněnské jezuitské komunity a působí v pastoraci na různých místech města.


Foto: Jan Regner

Alena Rousová

Copyright © 2003-2018 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova. Všechna práva vyhrazena. provincie.boh@jesuit.cz.