Kněžská činnost může mít různou podobu

19.1.2018 

Padesát let kněžství P. Josefa Koláčka SJ

Jméno otce Koláčka je známé z mnohaletého působení v české sekci Radia Vatikán, z autorství či překladů četných knih, článků, rozhovorů. Dne 23. ledna 2018 dovrší padesát let kněžství. Při té příležitosti jsme mu položili několik otázek.


Otče, Vaše nasazení v rádiu a literární činnosti Vás jistě hodně zaměstnává. Máte prostor se při takovém poslání věnovat tomu, co by se dalo nazvat typicky kněžskou činností?

Celodenní práci ve Vatikánském rozhlase jsem dostal jako destinaci – byl jsem tam poslán provinciálem Františkem Šilhanem. Volný čas věnovaný literární činnosti jsem považoval za kněžskou činnosti na dálku s našimi doma - tedy křesťany v totalitním režimu. Jinak jsem dával o prázdninách i mimo ně exercicie našim krajanům. Pravidelné mše svaté na Velehradě v Římě, zpovídání, jak v našem domě, tak i krajanů, by to asi doplňovalo.

Na čem teď nejvíce pracujete?

Nyní nejvíce překládám jak životopisy svatých, tak autory spirituality převážně jezuitské pro nakladatelství Refugium. Dokončuji pět set stran od Ronalda Knoxe „Christliches Schwärmertum“ - srozumitelněji dějiny sekt v křesťanství. Krátce předtím jsem dokončil překlad "Mystického života Matky Boží" od J. Truhláře.

Co Vám dělá radost?

Velkodušnost povolaných Ad maiorem Dei Gloriam.

Máte nějaké životní motto, vůdčí myšlenku?

Být bláznem pro Krista a pomáhat duším.

Již několik desetiletí žijete v Itálii. Jste v kontaktu s českými jezuity?

Zpočátku nás jezuitů z české provincie bylo v Římě více, tak jsme se pravidelně stýkali. Nyní jsme dva s P. Glaserem, a tak máme jen občasný styk s našimi studenty na Gregoriáně. Jinak jsem ve styku s celým světem - tedy jezuitů, co bydlí nebo přicházejí odjinud do našeho domu Rezidence sv. Petra Kanisia.

Máte již velké životní zkušenosti. Je něco, co byste rád řekl čtenářům webu českých jezuitů?

V každém člověku jsou dvě síly: jedna kladná - božská a druhá negativní. Ta první: člověka stvořil Bůh, a to ke svému obrazu a podobě. Mistrovské dílo zahrnuté vlastnostmi a dary vpravdě božsky nesmírnými; protože Bůh je Láska, tak i míra darů a vlastností je božsky nesmírná. Člověk je nasměrován Dobrem k dobru, pravdě, kráse a má všechny možnosti i síly dosáhnout to nejvyšší. Protože ale láska se nedá vnutit, se vnucením to není láska, proto mu Bůh dává absolutní svobodu. Může odmítnout i ten největší dar a nikdo, ani všemohoucnost Boha, mu v tom nezabrání. V osobní svobodě je absolutním pánem.

A zde je také kořen zla. Člověk může v absolutní svobodě odmítnout lásku Boha ve všech jejích podobách a tvarech. Ale odmítnout všechno, co člověku zrovna nevyhovuje, je svrchované nebezpečí zamítnout vše dobré, pravdu, krásu i milost. A zbude člověk ve své ubohosti a prokletí. Žít bez Boha, bez schopnosti milovat, poznávat pravdu, dobro a krásu… Důsledky si každý může domyslet sám. Tam chce být člověk sám sebou, tam chce mít svůj ráj, ale je to peklo zatracení bez tepu lásky, pro kterou byl a je stvořen a nesmírně po ní touží. Jsem přesvědčen, že tato úvaha odpovídá na přečetné otázky, jež leckdy znepokojují duchovní i běžný lidský život.


Foto: RaVat.

Alena Rousová

Copyright © 2003-2018 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova. Všechna práva vyhrazena. provincie.boh@jesuit.cz.