Otec Adolfo Nicolás SJ

2.6.2020 

Podle článku P. Federica Lombardiho SJ zpracoval P. Pavel Ambros SJ

Dne 20. května 2020 zemřel v Tokiu P. Adolfo Nicolás. Po otci Pedru Arrupem (1965–1983), jehož proces blahořečení byl již zahájen, a Peteru-Hansi Kolvenbachovi (1983–2008) byl v letech 2008–2016 třetím generálním představeným jezuitů v období po Druhém vatikánském koncilu. V tomto čase procházela celá církev hlubokými změnami, v nichž promýšlela svůj život a poslání v dnešním světě, včetně života řeholního. Obrat byl natolik radikální, že lze hovořit o třetím Tovaryšstvu, a to ve vztahu k prvnímu Tovaryšstvu, zahrnujícímu období od založení řádu svatým Ignácem až po jeho zrušení (1773), a ve vztahu k druhému Tovaryšstvu, které bývá ohraničeno dvěma daty: od znovuobnovení Tovaryšstva v roce 1814 až do roku 1965, tedy do konce Druhého vatikánského koncilu a zvolení otce Pedra Arrupeho generálním představeným jezuitů na 31. generální kongregaci (1965–1966).

Mezinárodní zkušenost

Podle otce Federica Lombardiho byl otec Adolfo Nicolás Evropanem, ale jeho první formace a celá jeho apoštolská činnost probíhaly vně hranic Evropy. Podobně tomu bylo i u jeho předchůdců: P. Arrupe v Japonsku a P. Kolvenbach v Libanonu. Otec Adolf, rodák ze španělské Palencie (region Kastilie-León), byl poslán do Japonska již v době svých studií a vykonával zde vícero úkolů v pastoraci, při výuce teologie, naposledy i jako provinciál. Poté odešel na Filipíny, kde se stal ředitelem Pastoračního institutu pro Dálný Východ v Manile. Zde se zhostil rovněž role prezidenta konference jezuitských provinciálů Východní Asie a Oceánie.

Jeho osoba se stala důvěrně známou a vysoce ceněnou mnoha jezuity v mezinárodním prostředí i díky tomu, že se účastnil kongregace prokurátorů a skvělým způsobem splnil roli sekretáře 34. generální kongregace (1995), na kterou byl zvolen. Po odstoupení P. Kolvenbacha nebylo jeho zvolení generálním představeným na 35. generální kongregaci zase až tak velkým překvapením.

Jeho srdečnost, otevřenost a přátelský přístup ke spolubratrům i všem ostatním, jeho široká znalost Tovaryšstva Ježíšova rozptýleného po celém světě, znalost současného světa z bohaté životní zkušenosti, a především schopnost vést dialog s kulturami Asie, to vše se stalo východiskem jeho teologické a pastorační reflexe. A to byl i hlavní důvod toho, že byl jezuity zvolen jako nejvhodnější osoba, která je měla vést v jejich misijním a evangelizačním poslání, a to navzdory tomu, že stál na prahu svých sedmdesátin.

Jeho generalát ve srovnání s jeho předchůdci byl relativně krátký, trval pouhých osm let. Třebaže byl zvolen na celý život, jak je to u jezuitů obvyklé, dával najevo, že bude v jednom směru následovat P. Kolvenbacha: začal naznačovat předem své odhodlání vzdát se svého úřadu. Po nezbytné proceduře s tím spojené mohla být jeho demise přijata na další generální kongregaci, když dosáhl věku osmdesáti let. Stalo se tak v roce 2016, kdy byl zvolen současný generál otec Arturo Sosa. Jednotlivé kroky k tomu vedoucí se staly i zkouškami velké moudrosti, když P. Nicolás sám u sebe zřetelně vnímal první známky stárnutí, které se v posledních letech postupně prohlubovaly. Poslední roky prožil opět na Filipínách a nakonec v rezidenci jezuitů-seniorů v Japonsku.

Otec Lombardi popisuje zblízka i to, jak byl vnímán svým okolím. Všichni jezuité, zejména ti, kteří s ním měli možnost úžeji spolupracovat, si pamatují otce Nicoláse v jeho nepřekonatelné jemnosti jednání a přátelskosti v úředním styku, vytvářeje pouta blízkosti a bratrství. Jeho životní styl a vztahy dávaly pocítit více podmanivost jeho osoby než poněkud mnišský styl, tak neopakovatelně příznačný pro otce Kolvenbacha. Jeho pohled vždy vyzařoval jemný úsměv a jeho dobrá nálada bránila zrodu zbytečného napětí, i když musel řešit problémy více než vážné. Stručně řečeno, skromná a vyrovnaná moudrost vycházející z chování a slov i jeho způsob řízení Tovaryšstva účinně povzbuzovaly k rostoucí účasti a intenzivnější spoluzodpovědnosti jeho spolupracovníků. Na hony mu byly vzdáleny jakékoli formy centralistického řízení.

Univerzalita a hloubka

Chceme-li ukázat na dopad jeho generalátu pro život a poslání Tovaryšstva, lze jej popsat dvěma klíčovými slovy: univerzalita a hloubka spirituality, pokračování v návratu ke kořenům jezuitské mystiky. V paměti jeho spolubratrů zůstávají dvě klíčová slova, která v jeho proslovech opětovně zaznívala: univerzalita a hloubka. Vyjadřují nejlépe šíři horizontů poslání přinášet evangelium a povinnost vyvarovat se jakékoli povrchnosti a formalismu v duchovním, kulturním a apoštolském nasazení. Opravdu lze říci, že tato dvě slova podněcovala veškeré dílo otce Nicoláse. Jeho doporučení a pokyny k řeholnímu životu spolu s jeho vážnými připomínkami k tomu, co tento způsob života omezoval nebo mohl „nebezpečně“ opomíjet, především ve vztahu k Bohu i ke spolubratrům, byly vyslovovány konkrétně, náležitě a odvážně.

Ve své činnosti generálního představeného se otec Nicolás zaměřoval především na nové uspořádání struktur vedení Tovaryšstva, ne pouze zohledňující klesající počet řeholníků, ale především bral v potaz co nejvíce rozlišování jako trvalý proces. Hledal v něm odpovědi, které by se v apoštolské činnosti přizpůsobovaly novým dynamikám a otázkám světa směřujícího ke globalizaci, překonávaje tím hranice jednotlivých provincií a národů. Chtěl vést Tovaryšstvo způsobem, který byl známý na počátku, totiž jako jedno apoštolské tělo ve službě evangeliu a církvi pod vedením papeže.

Je možné připomenout i mnoho dalších stránek generalátu otce Nicoláse, jako například jeho odhodlání účinně zaujímat stanoviska a rozhodnutí vůči vlně sexuálního zneužívání, která se dotkla i některých jezuitských provincií, a jeho obzvláštní starost o stálý růst náležitého a upřímného cítění v církvi a s církví, především u svých spolubratrů. Neměli bychom zapomenout ani na jeho oceňované angažmá v roli místopředsedy a později předsedy Unie generálních představených a na jeho účast na biskupských synodách.

Bílý papež a černý papež

Ale ten hlavní důvod, proč období řízení Tovaryšstva otcem Nicolásem vejde nepochybně do dějin, je to, že během něho byl zvolen papežem argentinský jezuita Jorge Mario Bergoglio, papež František.

Byla to zcela nová, a řekněme, zcela neočekávaná situace. Způsob, jakým by se pravděpodobně vyvíjela dále, nebyl vůbec zřejmý, a to také proto, že – jak je známo – v posledních letech nebyla cesta nového papeže k jezuitům, odkud vyšel, vždy jednoduchá. Postačí zvážit dopad toho, co zastiňovalo jeho vztah k představeným po ukončení úřadu provinciála a po jeho jmenování pomocným biskupem v Buenos Aires. Nejen papež sám, ale i otec Nicolás velmi rychle hned na počátku překonali vše, co by mohlo bránit mimořádně srdečnému a povzbuzujícímu vzájemnému vztahu. V osobě otce Nicoláse ukázalo celé Tovaryšstvo připravenost a plnou ochotu jej přijmout a odpovídat na vše co nejkonstruktivnějším způsobem. Obraz objetí mezi Bergogliem a Nicolásem, bílým papežem a černým papežem, u příležitosti jejich prvního setkání odhalil nelíčenou upřímnost plně lidské a ve společenství církve zakotvené sounáležitosti současného papeže a jezuitů. Dodejme: jednotu a soudržnost bez jakékoli trhlinky.

Kvalita tohoto vztahu se v průběhu času ještě upevnila, stejně jako vůle otce Nicoláse odpovídat na vše, co papež s důvěrou jezuitům předkládá. Nemělo by se ani zapomenout na to, jak pro jezuity bylo vždy důležité to, co prožívali v předchozích desetiletích ve svých vztazích s papeži a jeho kurii. Proto členové Tovaryšstva Ježíšova budou vždy uchovávat v paměti s vděčností a láskou ušlechtilou postavu svého třicátého generálního představeného, který zůstává vzorem radosti, kterou přináší hlásání evangelia. Je to neskonalá radost z rozpoznávání Boží přítomnosti a Božího díla v hlubinách dějin a až do samých okrajů světa.


Slovo otce Adolfa Nicoláse v odpovědích na otázky při návštěvě České provincie Tovaryšstva Ježíšova (Praha, 28. 11. 2012)

K otázce, jak pomáhat jezuitům:
Neptejte se, co vy můžete dělat pro jezuity, ptejte se, co jezuité mohou udělat pro vás.

K otázce o navracení majetku církvím:
Jezuité se mají starat o duše, nemají se starat o domy.

K otázce, jak vidí současnou mládež:
Dnešní mladí lidé mají možnost získat nepředstavitelné množství informací, ale je třeba jít do hloubky a hledat podstatu věcí, ne jen to, jak se ony jeví.
Čím déle a čím víc do hloubky se něčím zabýváte, tím víc si uvědomujete, jak málo toho znáte. Tedy, čím víc víte, tím víc víte, že nevíte.


Foto: SJWeb

Pavel Ambros

Copyright © 2003-2020 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova. Všechna práva vyhrazena. provincie.boh@jesuit.cz.