Novokněz Michael Debono SJ o svém povolání

28.8.2020 

Malta. P. Michael Debono SJ po svém kněžském svěcení vzpomíná na své povolání. S Tovaryšstvem Ježíšovým se setkal na škole svatého Aloise, kterou navštěvoval od svých deseti let. „Fascinoval mě jezuitský způsob, jak slavit mši, vysvětlovat Bibli, jejich praktický duchovní život a pozornost zaměřená na chudé.“ Ve třinácti letech si uvědomil své povolání sloužit. Poté pokračoval ve studiu matematiky a fyziky na Maltské univerzitě.


Nemůžete vstoupit do žádného hlubokého vztahu, aniž byste dali druhé osobě čas, a to je to, za co jsem se modlil pro svůj vztah k Bohu. Stálá podpora duchovního vůdce byla také velmi užitečná.

Měl jsem být vysvěcen na začátku tohoto roku, ale všechny plány byly pozastaveny kvůli pandemii koronaviru, a potvrzení, že se již opravdu chystá mé svěcení, přišlo jen pár týdnů předem! Naštěstí jsem měl osmidenní exercicie těsně před svěcením, což mě na tuto chvíli dobře připravilo.

Před mnoha roky, když mi bylo třináct let, jsem pocítil silnou touhu sloužit Božímu lidu a obraz Dobrého pastýře mě provázel od samého začátku. Tento obrázek jsem si vybral na své původní oznámení o svěcení počátkem tohoto roku. Tato touha je ve mně stále silná. Nikdy nemohu nahradit Krista, jediného Dobrého pastýře, ale doufám, že budu „kanálem“, pomocí něhož se lidé přiblíží k Bohu.

Sotva jsem mohl uvěřit, že ten den je konečně zde. Velmi jsem se těšil, ale také jsem se trochu obával při vyhlídce, že budu „kanálem“ Boží lásky a ponesu za vše zodpovědnost. Ale silně jsem cítil Boží slova „Budu s tebou“, a to mi dalo hodně klidu.

Moje matka mi opakovaně vyjadřovala radost a uspokojení, že si jedno z jejích dětí zvolilo tuto cestu. Řekla mi, že při každém obřadu během svěcení se ptala: „Je to opravdu můj syn? Je to velká milost od Boha.“ Vím, že se mohu spolehnout na její modlitby za toto poslání a při nevyhnutelných obtížích, které se objeví. Další členové mé rodiny, mladí i staří, byli velmi nadšení.

Obraz, který se mně neustále vrací, je okamžik, kdy jsme šli k oltáři. Tehdy jsme se já a čtyři další jáhni podívali na ostatních pět a naše oči se setkaly a všichni jsme sdíleli okamžik radosti a úlevy, kterou jsme právě vnímali.

Mám hlubokou touhu být zde skutečně pro lidi, být jako Dobrý pastýř v dnešním světě, který je tak plný výzev. Těším se, že díky svátosti smíření dokážu přiblížit lidi k Bohu. Když se rozhlédneme kolem sebe, je tak snadné mít pocit bezmoci. Ale i apoštolové se nejprve báli, zavřeli se v místnosti, a přesto byli naplněni Duchem Svatým, vyšli ven a začali hlásat radostnou zvěst o Ježíši Kristu. Ale cítím, že mohu udělat jen malý díl pro změnu světa. Každý z nás, nejen kněží, ale i křesťané, můžeme vykonávat svou úlohu, důvěřovat Pánu a být radostní s vědomím, že skrze něho jsme vykoupenými Božími dětmi! Doufám, že s radostí a přičiněním dokážu přiblížit lidi k Bohu, a snad, doufejme, přispěji k tomu, aby se svět stal lepším místem, i když jen o kousek. Tak i Matka Tereza říkala o své práci s chudými: „Sami cítíme, že to, co děláme, je jen kapka v oceánu. Ale oceán by byl menší, kdyby tato kapka chyběla.“


Zdroj/Foto: Jesuits in Europe / Malta.

Alena Rousová

Copyright © 2003-2021 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova. Všechna práva vyhrazena. provincie.boh@jesuit.cz.