Pramen synodality

1.11.2021 

Za církev synodální (5)

Synodalita je naslouchání. Máme dvě uši a jedna ústa. Lví srdce má ten, kdo dvakrát tolik naslouchá, než mluví. Existují portréty svatých, na nichž mají velké uši a malá ústa právě proto, aby naznačily, že moudrost roste slyšením. Proč? Protože víra je ze slyšení. Ucho zvětšuje schopnost dítěte naslouchat. Obvykle se učí číst a psát, což zvládne samo, ale neučí se poslouchat něco, což musí dělat alespoň dva lidé. Vzpomínám si na muže, který si vždycky postavil dvě židle před dveře a byl připraven na rozhovor s kýmkoli, kdo přišel. Jsou však i tací, kteří jsou předurčeni k tomu, aby neposlouchali. Připomínají želvu, která když začne slyšet zvuky, zatáhne hlavu a pojistí se neprůstřelným krunýřem, aby se bránili poslechu ostatních. Jakou jsou to krunýře kolem nás?

Ale víme, že život člověka tak fungovat nemůže. Důvod? Žít znamená přijímat vlivy druhých. Vzít za své slova druhých, znamení od ostatních. A priori vyvolává naslouchání pocit něčeho pasivního. Může takové být. Soudíme, že se jím ochuzujeme, ba i škodíme sami sobě, zatímco skutečné naslouchání je postojem mimořádně aktivním, rozvíjí nás. Mám skutečně vypnutý svůj vnitřní mobil? Poslouchám celou cestu druhého ke mně s jeho sdělením, nepřerušuji tok? Nereaguji okamžitě, nebráním se ani tomu, co by se mi nelíbilo? Ani se nevypařím po anglicku, když jsem trochu zklamán z osoby, která ke mně promlouvá?

Ptejte se se mnou: V této vnitřní aktivitě, o co se jedná? O poslech veškeré hudby řeči, nejen slov, ale i tónu, pauzy, předznamenání. O auskultaci, vyšetření poslechem záchvěvů, pohybu tváře, jasu oka, husí kůže, neústupnou škytavku či zajíkání. Tím vším osoba se mnou mluví. Nespouští z očí. Vždyť „já ti nesu mého těla újmy, ubytí a mzí“, řečeno s Erbenem. Až rozpoložení srdce člověka pomáhá interpretovat nevyslovené. Nechávám v rozhovoru přítomné ono implicitní napětí proto, aby se mohl svobodně vyslovit, i když je to pro něj těžké. Tím si cením jeho dobré vůle a dávám najevo dobrou vůli pochopit jeho záměry.

Na druhou stranu si myslím, že nejlepší způsob naslouchání nespočívá v brilantních rozhovorech, třeba psychologicky dobře zvládnutých. Asertivita, tak přitažlivá, není ještě nasloucháním. A co když v rozhovoru přímo čouhá sláma z bot profesionálních kurzů dobré komunikace? Ba dokonce probíhá na způsob dobře prostudovaného divadelního kusu? Nebo sází na popularitu či na to, že někdo je sexy fešák kněz, kterého zbožňují celebrity či biskupské konference? Jasně řečeno: „slamotrus“ uši nemá, má je zacpány trusem svých vlastních úst. Ale i zde je třeba bdělosti! Rozhovory vedené s velkou publicitou, hlasité či nepřeslechnutelné ještě nemusí být nepravdivé. Nezapomínejme: i jim nicméně hrozí, že klamné, „křivácké“ či manipulativní mohou být. Riziko stoupá s pocitem vzrůstajícího zdání vlastní moci. Je ticho bouřlivé i ticho ztišené. Ticho srdce je však základní báze srdce.

Snad nejlepší poslouchání je v neformální konverzaci, která se odehrává, když jdeme na procházku. Stejným směrem, když žijeme synodalitu. Možná i tehdy, když se zastavíme na jídlo a setrváme o něco déle a pak duše mluví a skutečně „riskuje“, že si budou navzájem naslouchat. Kdo společně slaví eucharistii, nemůže to nepoznamenat jejich rozhovor. Nebo snad ne?

Bible říká, že první přikázání je poslouchat Hospodina. A Pán nám dává nejen dar několika svých slov, ale ve slově sám sebe, Slovo. Dává nám jeden dar: propůjčuje nám ucho k tomu, co říkáme, sebezpyt! Podrobit se examenu (= zkoušení, vyptávání) nestačí. Bůh je dobrým posluchačem. Bible bezpočtukrát říká, že vyslyšel volání svého lidu. Sešel dolů, aby mu pomohl. Uschopnit se k tomu mít rád, začíná vždy nasloucháním. Sestoupit z výše paláců. Když v životě potkávám Boha, který mi naslouchá, sám začnu naslouchat. Když se kněz setkává s biskupem, který naslouchá a slyší, tvoří v něm naslouchající kněžské srdce. A naslouchající kněz se stává duchovním otcem nových duchovních otců a matek. Jen tak se obnovuje všeobecné kněžství Božího lidu a vyvádí služebné kněžství z tenat pokušení moci. Naslouchají rozhovoru celé Trojice v Kristově velekněžském srdci. Zde je pramen synodality.

Pavel Ambros

Copyright © 2003-2022 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova. Všechna práva vyhrazena. provincie.boh@jesuit.cz.