Klimatická konference COP26 přináší optimismus, varování a naději

18.11.2021 

Glasgow. Ve dnech 31. října až 12. listopadu se ve skotském Glasgowu uskutečnila klimatická konference COP26. Nad jejím průběhem a výsledky se zamýšlí P. Victor Reyes SJ, který zodpovídá za komunikační prostředky v „Canadian Jesuits International“.


„Odkaz konference COP26 je třeba teprve určit, ale hlavní média již její úspěch podmínila výsledkem jednání mezi vládami zemí, které vypouštějí nejvíce skleníkových plynů. Pokud by tohle bylo to, o čem COP26 byla, z celého srdce bych souhlasil s hodnocením Grety Thunbergové, že celá věc je „neúspěch a zelená kampaň“. Koneckonců existuje dalších dvacet pět COP, které to dosvědčují.

COP26 má však i druhou stránku. Existuje globální úsilí, hlavním z nich je Rámcová úmluva OSN o změně klimatu jako mezivládní smlouva, která vytvořila rámec pro řešení změny klimatu a dala dohromady konference a prezentace za účelem sdílení znalostí a nápadů, jak vyřešit klimatickou krizi. Jsou zde lidé ze všech částí světa, mnozí z nich jsou mladí muži a ženy, kteří vyšli do ulic Glasgowa, aby ukázali svůj hněv a nespokojenost vůči svým vládám pro špatné zvládnutí této krize.

Pro tuto druhou stránku COP26 jsem optimističtější. Na konferenci COP26 neslyšíme prázdné fráze světových lídrů; nasloucháme hlasům lidí a komunit, kteří pociťují přímé dopady změny klimatu a kteří nabízejí fungující řešení globálního problému z místní perspektivy. Varovná slova slyšíme také od marginalizovaných komunit, které jsou ovlivněny nejen změnou klimatu, ale i navrhovanými řešeními přicházejícími z globálního Severu.

Poslouchal jsem veřejnou přednášku COP26, která se zaměřila na to, jak změna klimatu ovlivňuje arktický region. Už léta víme, že Arktida se otepluje rychleji než jiné části světa. Sámové, domorodí obyvatelé žijící ve Finsku a sousedních územích, to věděli ještě dříve, než to potvrdila západní věda. Nyní jsou Sámové s využitím původních znalostí a vědy schopni dokumentovat a vyvíjet strategie ke zmírnění změny klimatu a přizpůsobení se této změně a zároveň praktikovat svůj tradiční způsob života.

Tuomas Aslak Jusso, předseda sámského parlamentu ve Finsku, hovořil o pasení sobů a o tom, jak jim to umožnilo udržet své komunity a způsob života a také zachovat svou kulturu.

Zmínil nebezpečí, které představuje příchod těžařských společností z Norska, které by chtěly získat přístup k nerostům na jejich pozemcích pro využití v zelených technologiích. Pan Jusso řekl, že protože jejich komunity prosperují, mohou uplatnit svobodný, předchozí a informovaný souhlas a říci „ne“. Obává se, že jak se změna klimatu zrychluje, může dojít k bodu, kdy říkat „ne“ již nebude možností.

Umožnit těmto těžařským společnostem působit na jejich pozemcích se rovná zničení jejich způsobu života a likvidaci jejich kultury. Je to zelený kolonialismus, vykořisťování zranitelných lidí a jejich půdy jen k uspokojení potřeb globálního Severu po přechodu od fosilních paliv k zeleným technologiím.

Zelený kolonialismus není nový a netýká se výlučně Sámů. Jezuitští partneři „Canadian Jesuits International“ toto pozorovali v Demokratické republice Kongo. Děje se tak i v jiných částech světa: v Indonésii, Chile a v dalších zemích globálního Jihu. Stává se tak komunitám, kde existuje mocenská nerovnováha mezi nimi a vládami a nadnárodními korporacemi.

I když je potřeba přejít od fosilních paliv k obnovitelným zdrojům, nemělo by to být na úkor způsobu života lidí a porušování jejich lidských práv, ať už na globálním Jihu nebo na globálním Severu. Je naší odpovědností zajistit, aby řešení, která navrhujeme k řešení klimatické krize, nevytvářela další problémy pro ostatní. Změna klimatu je otázkou sociální spravedlnosti a měla by být vnímána optikou rovnosti, respektu a důstojnosti pro všechny.

Úspěch konference COP26 se nebude měřit dohodami a cíli, se kterými světoví lídři přijdou. Její úspěch bude záviset na tom, jak se změní náš vzájemný vztah: jak budeme řešit mocenskou nerovnováhu mezi globálním Severem a Jihem; jak využíváme moudrost a znalosti, které s námi sdílejí domorodí lidé; jak využíváme sílu mládí.

Změna přijde, ale ne odshora dolů, nýbrž začne od základů. COP26 nás posílila a dává nám naději, že ještě není příliš pozdě na záchranu naší planety a nás samotných.“


Zdroj: Jesuits.global.
Foto: Těžba v Demokratické republice Kongo, kde se odehrává více než 70 % celosvětové produkce kobaltu.

Alena Rousová

Copyright © 2003-2022 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova. Všechna práva vyhrazena. provincie.boh@jesuit.cz.