Příprava půdy pro novou zemi s papežem Františkem

7.1.2022 

Za církev synodální (9)

Synodální proces univerzální církve se rozbíhá na celém světě. I u nás. Je a bude spjat s papežem Františkem. V prosinci minulého roku mu bylo osmdesát pět let. Ve stejný den se narodil i otec Tomáš Špidlík. Když byl 13. března 2013 ve svých sedmdesáti sedmi letech zvolen, sám očekával krátký pontifikát: možná tři nebo čtyři roky. Věci se vyvíjely jinak. Střevní operace, kterou musel papež František začátkem července roku 2021 podstoupit, mu ukázala, že každý den může být poslední. Samozřejmě jako u každého člověka. Ale když papež zemře nebo se stane nezpůsobilým vykonávat úřad, je to něco jiného. Na konci srpna papež František vyhrkl nechtěně sdělení, že mu jedna zdravotní sestra zachránila život. Od ní se dověděl, že operace je nevyhnutelná. Byl na pokraji smrti už podruhé: jako mladý muž, když mu byla odstraněna část pravé plíce se třemi cystami, na tom byl podobně. Nastaly komplikace. Zdravotní sestra mu v rozporu s pokyny lékaře podala trojnásobnou dávku léku - a to ho tehdy, v 21 letech, zachránilo. O rok později, v roce 1958, Bergoglio s diplomem chemického inženýra v kapse vstoupil do jezuitského řádu.

Svatý Jan XXIII. tři měsíce po svém zvolení (28. října 1958) svolal koncil a otevřel cestu k novému pochopení církve sama sebe. Zde je počátek novodobých synod, které uvedl v život svatý Pavel VI. Po bouřlivých debatách v období před posledním konkláve, po zřeknutí se úřadu Benediktem XVI., ke kterému se odhodlal v síle bezprostředního setkání s Kristem, arcibiskup z Buenos Aires vzbudil pozornost svým plamenným projevem, v němž se vyslovil proti sebestřednosti (autoreferencialidad) církve. Kardinálové již v pátém kole rozhodli zvolit biskupem města Říma prvního latinskoamerického biskupa. Přitom souhlasili se základní diagnózou: církev, která se točí jen kolem sebe, je nemocná.

Současný papež upoutal pozornost svými jadrnými výroky, z nichž některé byly nepřesné nebo přehnané díky překladům do jiných jazyků; vzbudil ostrou kritikou římské kurie, která nabyla v dlouhém období těžce nemocného papeže Wojtyły nové faktické pravomoci; získal svojí přímostí a spontánností, přesvědčivým životním stylem a jednoduchým vystupováním Boží lid i všechny, v nichž nachází Bůh zalíbení, především v chudých a postavených na periferii. Tato náklonnost z jedné strany uschopňuje papeži více naslouchat, ze strany druhé nepokrytě proti němu vystupovat, pletichařit, házet klacky pod nohy nebo se odít lhostejností, hrát mrtvého brouka podrývající jeho autoritu a poslání svěřené Bohem. Možná mnohým uvízly v paměti jen metafory o církvi otevřených dveří, o církvi jako polní nemocnici, o stěžejní roli milosrdenství v pastoraci, která nespočívá ve sledování finančních zisků a ztrát, hromadění papíru či v bobtnání vlastní důležitosti, ať už klerikální nebo laicistické. Papež chce po nás jediné: pracovat, namáhat se a spolupracovat s Boží milostí – do krajnosti. Nechat Boha působit. Heslem je sloužit místo velet. František se přitom nenechává ničím odradit, ani se nad nikým nepovyšuje. Nehledí na úspěch, ale na Boží věci. Proč se obrací na Boží lid v synodálním procesu? Protože důvěřuje Bohu. A o co se hlavně jedná? Být v církvi i v celém světě služebníky osmého dne, začátku nové země Kristovým vzkříšením. Přichází čas, kdy má být všechno obnoveno. „Tuto tajemnou obnovu, která přemění lidstvo i svět, nazývá Písmo svaté novým nebem a novou zemí (2Petr 3,13). Konečně se uskuteční Boží úmysl, že sjednotí v Kristu vše, co je na nebi i na zemi (Ef 1,10).“ (KKC: Můžeme v synodálním procesu hovořit o všem, když v nás nevyhasne volání, očišťující veškeré lidské úsilí. Objevujme církev v její podstatě. Voláním: „Duch i nevěsta volají: »Přijď!«“ (Zj 22,17)

Pavel Ambros

Copyright © 2003-2022 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova. Všechna práva vyhrazena. provincie.boh@jesuit.cz.