Jesuit.cz

Kázání arcibiskupa Romera při pohřbu otce Grandeho

2.2.2022

jak zaznělo 14. dubna 1977

Arcibiskup Óscar Romero, svatořečený 14. října 2018, byl přítelem P. Rutilia Grandeho SJ, blahořečeného 22. ledna 2022. Zavraždění otce Rutilia ho přivedlo k určité konverzi a začal vystupovat proti porušování lidských práv v Salvadoru, což i jeho přivedlo k mučednické smrti.

Vaše Excelence, zastupující Svatého otce, drazí bratři biskupové, kněží a věřící,

málokdy se mi zdá jako dnes ráno, že katedrála je znamením univerzální církve. Zde se sbíhá celá bohatá pastorační činnost této konkrétní místní církve, která se spojuje s pastorační činností všech diecézí a celého světa, a my cítíme přítomnost nejen živých, ale i těchto tří zemřelých. Tato jejich přítomnost dává této podobě církve perspektivu otevřenou k Absolutnu, Nekonečnu, onomu světu: univerzální církev, církev přesahující dějiny, církev přesahující lidský život.

Poselství církve

Kdyby šlo o prostý pohřeb, mluvil bych zde - drazí bratři a sestry - o lidských a osobních vztazích s otcem Rutiliem Grandem, kterého považuji za svého bratra. Ve vrcholných okamžicích mého života mi byl velmi blízký a na jeho projevy laskavosti se nezapomíná. Nyní však není čas přemýšlet o osobních věcech. Je čas číst z jeho mrtvých tělesných ostatků poselství pro nás všechny, kteří pokračujeme v pouti.

Rád bych převzal poselství ze slov samotného papeže, který je zde přítomen ve svém zástupci nunciovi, jemuž děkuji, protože dává naší církvi pocit jednoty. Potřebnost jednoty nyní v těchto tragických hodinách v arcidiecézi zvláště pociťuji; tento pocit jednoty, jež je rychle rozpuklý květ obětí, které církev přináší.

Poselství Pavla VI. hovořící o evangelizaci nám dává vodítko k pochopení Rutilia Grandeho. „Čím přispívá církev k tomuto všeobecnému boji za osvobození od tolika bídy?“ A papež připomíná, že na synodě v roce 1974 „mluvili o osvobození během nedávné synody četní biskupové ze všech světadílů, zvláště pak biskupové ze zemí tzv. třetího světa, s jakým pastoračním důrazem, v němž se zachvíval hlas miliónů synů církve, které tvoří tyto národy.“ (EN 30) A církev v tomto boji za osvobození nemůže chybět, ale její přítomnost v tomto zápase za pozvednutí, důstojnost člověka musí být poselstvím, poselstvím velmi originální přítomnosti, blízkosti, kterou svět nebude schopen pochopit, ale která nese zárodek, sílu vítězství, úspěch. Papež říká: „Snaží se podnítit stále více křesťanů, aby se zasazovali o osvobození druhých. Poskytuje těmto křesťanským osvoboditelům podněty, jež vycházejí z víry, odůvodnění jejich činnosti bratrskou láskou a sociální učení, jemuž každý opravdový křesťan musí věnovat pozornost. Toto učení se musí stát základem jeho vědomostí a zkušeností, aby je pak mohl uplatňovat ve své činnosti a úsilí.“ (EN 38)

Setkání víry

To je osvobození, které církev přináší. Proto papež říká, že nelze „omezovat poslání církve na úkoly pouze pozemského a světského rázu: spásu, kterou má církev hlásat a jejíž je svatostí, by chtěli omezit jen na akce politické a sociální povahy, přičemž považují za přípustné přehlížet duchovní a náboženské cíle“. (EN 32) Především inspirace víry, a to je ve stručnosti otec Rutilio Grande: kněz, křesťan, který při svém křtu a kněžském svěcení učinil vyznání víry: „Věřím v Boha Otce zjeveného skrze Krista, jeho Syna, který nás miluje a zve k lásce. Věřím v církev, která je znamením přítomnosti Boží lásky ve světě, kde se lidé spojují a setkávají jako bratři a sestry. Osvícení víry, které odlišuje jakékoliv politické, ekonomické a pozemské osvobození, které nepřekračuje ideologie, zájmy a věci, které zůstávají na zemi.“

Bratři, ať nikoho z přítomných nenapadne, že toto shromáždění kolem otce Grandeho má politický, sociologický nebo ekonomický podtext; v žádném případě se nejedná o takovéto shromáždění, nýbrž o shromáždění víry. Jaké víry? Víry, která otevírá v naději skrze jeho mrtvé tělo věčné obzory.

Osvobozující boj církve

Možná právě proto si Bůh otce Rutilia vybral pro toto mučednictví, protože ti z nás, kteří ho znali, ti, kteří ho znali, vědí, že z jeho úst nikdy nevyšla výzva k násilí, nenávisti, pomstě. Zemřel s láskou, a když pocítil první rány, které mu přinesly smrt, nepochybně dokázal říci jako Kristus: „Odpusť jim, Otče, oni nevědí, nepochopili mé poselství lásky.“

Drazí bratři a sestry, jménem arcidiecéze bych chtěl poděkovat těmto spolupracovníkům křesťanského osvobození, otci Grandovi a jeho dvěma spolupoutníkům na cestě do věčnosti, za to, že spolu s celým naším milovaným kněžstvem naší diecéze i kněžími ostatních diecézí navzájem spojených skrze Svatého otce, jehož zde nuncius zastupuje, dávají pravý rozměr našemu poslání. Nezapomínejme. Jsme církví poutnickou, vystavenou nepochopení a pronásledování, ale církví, která kráčí klidně, protože nese sílu lásky.

Ano, existuje řešení

Bratři, Salvadorci, když se na těchto křižovatkách v naší zemi zdá, že neexistuje žádné řešení a chceme hledat třeba i násilné prostředky, říkám vám, bratři a sestry: Požehnaný Bůh, co ve smrti tohoto velkého otce církve říká: Ano, existuje řešení, řešením je láska, řešením je víra, řešením je cítit s církví. Církev není nepřítelem, církev je prostředím, v němž se Bůh chce setkat s člověkem, všemi lidmi.

Pochopme tuto církev, nechme se inspirovat touto láskou, žijme touto vírou, a ujišťuji vás, že existuje řešení našich velkých sociálních problémů.

Jako arcibiskup bych také rád poděkoval všem, kteří v této oblasti církve pracují, osvětlují víru, oživují lásku, jsou obezřetní v sociální nauce církve.

Děkujeme vám, drazí bratři a sestry, všem, kteří jste s námi v této hodině smutku.

Foto: Rutilio Grande SJ a Óscar Romero (Thinkingfaith.org).

Pavel Ambros