Svatý Boží lid

12.8.2022 

Za církev synodální (15)

Jezuité k synodálnímu procesu

Při příležitosti tradičního Týdne svatého Urlicha (Urlichswoche) pozval augšpurský biskup Bertram Meier na návštěvu kardinála Jeana-Clauda Hollericha SJ. Tento týden se slaví na počest patrona diecéze a města již od roku 1955. Jezuitský kardinál byl dne 8. července 2021 jmenován generálním zpravodajem XVI. řádného generálního shromáždění Synody biskupů. O této své roli, dosavadním průběhu a nutnosti odlišit celosvětový synodální proces od synodální cesty v Německu hovořil v Augšpurku. Z jeho myšlenek vybíráme.

„Skutečnost objevení svatého Božího lidu neznamená, že by primát papeže přestal platit. To neznamená, že biskupové již nemají vedoucí funkci. To neznamená, že nepotřebujeme kněze. Naopak, potřebujeme je. Jsou potřební a já jim chci jen poděkovat za jejich práci, protože to není vždycky snadné, zvláště když se mění obraz kněze. A ten se stále mění. Mění se pohled na hierarchickou církev jako na pyramidu. V tomto pohled byl na vrcholu papež, na něj navazovali biskupové, kněží, jáhni, laici. Pyramidální obraz ukazoval takříkajíc řetězec velení, který jde shora dolů. Nyní od Druhého vatikánského koncilu se obraz církve změnil: není nový, jen nově objevený: obraz Božího lidu na cestě. A to neznamená, že církev je jakási rychlokvaška. Tempo, jímž církev kráčí jako Boží lid, je vyjádřen jiným způsobem: Kněz je člověkem, který je prostě na cestě s lidmi. A jako kněz nebo biskup musíte někdy jít dopředu, jinak vás nikdo nebude následovat. Takže musíte jít také uprostřed a nějak to celé udržet pohromadě. Někdy vás to táhne směrem, kde ostatní vidí jasněji a jdou s vámi, proto je logo Synody o synodě vícebarevné. Lidé na cestě jsou ženy, muži, starší lidé, děti, mladí lidé. A biskup s mitrou je vidět v pozadí za nimi. Ale vpředu je Boží lid. Takže biskup také kráčí vedle a mně ten obraz připadá krásný. Také jsem se za tento obraz církve velmi modlil.

Jsme církví, která je často velmi rozdělená na pravici a levici. Reformátoři a tradicionalisté. Pokud je církev na cestě s Kristem, je zcela jasné, že lidé ve své různosti jdou jedni doprava a jiní doleva. Jinak byste museli jít podobně jako Indiáni v nepřátelském území. Indiánský pochod, pravidelné střídání chůze s během, kdy všichni jdou za sebou, to by pro církev a Boží lid nebylo nic dobrého. Je normální, patří to k životu církve, že lidé mají být napravo a nalevo. Pokud je Kristus uprostřed, funguje to. Ztratíme-li Krista jako střed, levice se od nás vzdaluje. A pak nám pomáhej Bůh. Stejné je to, když jdu například doprava. Dívám se na Krista a pak mám před očima i lidi, kteří jdou po levici. A to se mi musí líbit a vidím je takříkajíc z Kristovy perspektivy. Totéž platí pro lidi, kteří chodí vlevo, když se doprava dívají na Krista, což znamená, že ano, pak vidí i ostatní lidi. A my si musíme znovu uvědomit, že jsme jedna církev. A že jsme na cestě společně s Kristem v čase. A tomuto času s Kristem se učíme přizpůsobit. Bylo by špatné, kdyby se církev přizpůsobovala jen sama sobě, což neznamená, že se nemusíme pozorně dívat na dobu, protože Bůh Duch Svatý je i v dnešní době. A já musím objevit, kde Duch Svatý působí dnes.“

Pavel Ambros

Copyright © 2003-2022 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova. Všechna práva vyhrazena. provincie.boh@jesuit.cz.