Jesuit.cz

Ruský pohled na zasvěcení Ruska

9.11.2022

Výběr z textu Andreje Zubova

„Maria, Matko Boží a Matko naše, v této přetěžké hodině se utíkáme k tobě.“ Těmito slovy začíná úkon zasvěcení nás samotných, církve a celého lidstva, zvláště Ruska a Ukrajiny, Neposkvrněnému Srdci Panny Marie. I když tento veřejný akt má rovněž dalekosáhlé politické souvislosti, je přece jen výrazem života v Duchu. Podívejme se, jak se na něj dívá ruský myslitel a vědec.

Andrej Zubov, historik a politolog, bývalý přednášející na Státním institutu mezinárodních vztahů v Moskvě, což je proslavená diplomatická škola Ministerstva zahraničních věcí Ruska, byl nucen po mobilizaci, vyhlášené v Rusku 21. září 2022, odejít od exilu. Od letošního října přednáší na Masarykově univerzitě v Brně. Připomeňme, že byl propuštěn za kritiku ruské intervence na Ukrajině v roce 2014. Donedávna byl vedoucím katedry dějin náboženství na Pravoslavné univerzitě sv. Jana v Moskvě. Je autorem řady publikací, včetně dvousvazkových Dějin Ruska ve 20. století. Z jeho pronikavého zamyšlení nad událostí zasvěcení nás samotných, Ruska, Ukrajiny a celého světa papežem Františkem dne 25. dubna 2022, publikovaného v italském časopise Nuova Europa, vyjímáme.

Podle Zubova se 25. březen 2022, svátek Zvěstování Páně, zapíše do dějin křesťanství jako „velká událost v životě křesťanů“. V čem podle děj spočívá její nesmírný význam? Adresátem jeho myšlenek nejsou ti, kdo o sobě „s oblibou říkají, že nemají náboženské cítění“. Je určen lidem s darem víry, pro něj je „Ježíš Kristus, který přišel v těle, a činí dobrou zprávou vše, co se nyní děje.“ „To, o čem chci mluvit,“ pokračuje Zubov, „překračuje všechny denominační rozdíly mezi konfesemi a symbolizuje důvěrné pouto, které existuje mezi člověkem a Bohem. Zasazuje dnešní tragické události, noční můru vznášející se nad Evropou, do velmi specifického kontextu, chcete-li, mysticko-historického, dává jim metafyzickou hloubku. Jsem dalek toho, abych chtěl ostatním vnucovat svou představu o tom, co se děje, chci ji pouze sdělit. Nemluvě o tom, že jako historik a člověk, který je již staršího věku, vím o událostech ve Fatimě již dobrých čtyřicet pět let a od té doby je nosím v srdci a mysli; nyní nemám právo mlčet, protože jsou sledovány právě v těchto dnech.“

Zubov komentuje hlavní papežův záměr: „Papež řekl, že křesťanský lid, šokovaný rozměry, které nabyla bestialita a masakry způsobené ruskou invazí na Ukrajinu, si přál, aby zopakoval toto zasvěcení, které poprvé slavil svatý Jan Pavel II. na den Zvěstování Páně před třiceti osmi lety, v roce 1984. Tímto novým zasvěcením papež František následuje vůli křesťanů, kteří po mnoho desetiletí uchovávali památku na události v Portugalsku před sto pěti lety a spojovali osud Ruska s touto událostí a modlili se za jeho osvobození z moci zlého, tedy satana. Papež své rozhodnutí sdělil patriarchovi Kirillovi během telefonického rozhovoru a uctívaný obraz Panny Marie Fatimské byl z Fatimy odeslán na Ukrajinu a nyní se nachází v Lvově. Papež vyzval všechny křesťany na celém světě, aby se v těchto dnech modlili za zasvěcení Ruska a Ukrajiny, které se uskuteční v pátek.“

Zubov jako dobrý historik rekapituluje a vyhodnocuje dějinné události spojené s fatimským zjevením. „Již 13. července 1929 požádala sestra Lucie, jediná ze tří přeživších fatimských pastýřek, papeže Pia XI., aby spolu se všemi biskupy podle vůle samotné nebeské Královny zasvětil Rusko Srdci Panny Marie. Papež zcela přirozeně ignoroval výzvu této mladé, možná poněkud exaltované portugalské řeholnice. O několik dní později začal v Sovětském svazu systematický proces kolektivizace, který si spolu s následným hladomorem a velkým terorem vyžádal přes dvanáct milionů životů. V roce 1938 Lucie varovala papeže Pia XI., že hrozí nová hrozná válka a že k odvrácení nebezpečí je třeba okamžitě zasvětit Rusko Mariinu Srdci. V té době se Lucie těšila značné autoritě, mnoho lidí v katolickém světě ji znalo a mnozí věřili ve zjevení ve Fatimě. Vyhlídka na novou válku všechny děsila. Ale ani Pius XI., ani Pius XII., který ho vystřídal 2. března 1939, se neodhodlali ke kroku zasvěcení: toto mystické gesto bylo příliš v rozporu s racionalistickým duchem třicátých let.“

Přibližuje nám i pohled pravoslavného věřícího: „Pravoslavnému vnímání připadá obraz Srdce Matky Božíponěkud zvláštní. Na druhé straně mystikové všude poukazují na srdce jako na centrum lidské vůle, na místo, kde se nachází svoboda volby mezi dobrem a zlem, pravdou a lží.“ Připomíná slova evangelia: „Neboť ze srdce vystupují špatné myšlenky, vraždy, cizoložství, smilství, krádeže, křivá svědectví, rouhání. To jsou věci, které člověka poskvrňují. Ale jíst neumytýma rukama člověka neposkvrňuje.“ (Mt 15,19–20). Podle něj „udržování mysli v srdci je v pravoslavné askezi preferovanou metodou modlitby. Svobodný souhlas Matky Boží s archandělovými slovy, že se stane Matkou vtěleného Slova, vyjadřuje neposkvrněnou čistotu jejího srdce, které při Zvěstování učinilo spásné rozhodnutí pro celé lidstvo.“

Zasvěcení Ruska Srdci Matky Boží znamenalo ve svědomí katolíků možnost, že se vůle ruského lidu bude řídit čistou a milosrdnou vůlí Panny Marie, a ne ďábelskou vůlí těch, kteří bojovali proti Bohu. K tomuto přilnutí však tehdy nedošlo, ani formálně, ani konkrétně.

Zajímavé je jeho podrobné srovnání různých podob zasvěcení: Pavel VI. je vykonal při návštěvě Fatimy v den padesátého výročí těchto událostí (1967). Jan Pavel II. dne 25. března 1984 spolu se všemi biskupy v Římě, tři roky atentátu. A poté, co papež zázračně unikl smrti při atentátu právě v den výročí zjevení 13. května 1981. Přesně o rok později, v březnu a dubnu 1985, začala v Rusku perestrojka.

Všímá si jedné důležité podrobnosti: „Při svatořečení Jan Pavel II. nevyslovil slovo Rusko. Mluvil o všech národech, které zvláště potřebují přímluvu Panny Marie. Poradci papeži navrhli, aby si nepokazil vztahy s mocným Sovětským svazem, a papež se nechal přesvědčit. Kardinál Cordes připomněl, že během oběda s některými kardinály, kteří mu byli nejblíže, se Jan Pavel II. svěřil, že se při té příležitosti chtěl zvlášť zmínit o Rusku, ale byl nucen se toho zříci na naléhání svého doprovodu, který se obával, aby sovětské vedení nebylo příliš tvrdě napadáno. Na adresu svých hostů dodal, že této promarněné příležitosti stále lituje.

Mnozí se domnívají, že toto opomenutí bylo prozřetelné. V osmdesátých letech minulého století totiž nejen Rusko, ale i mnohé křesťanské země, od východního Německa po Bulharsko, živořily pod satanským jhem komunismu a všechny se od něj v letech 1988–1991 osvobodily.

Všechny kromě bývalých sovětských republik (kromě pobaltských států). Satan se zde opět zmocnil lidských duší, a to se zvláštní silou v Rusku, které stejně jako sousední Bělorusko zůstalo v podstatě bolševickou zemí. Dokonce i Memorial. A všude, kde se válí bubny zfalšované historie, se honosí zbraněmi a zločiny, vítězí síla nad spravedlností. To vše mohlo skončit jen tragédií, krvavou lázní.“

Zubov dospěje v pohledu katolíků do zajímavého bodu, když komentuje zasvěcení ve svém nejhlubším významu: „Putinova agrese proti Ukrajině, neuvěřitelná nelidskost této války, stejně jako v minulosti války v Sýrii, troufalé porušování všech pravidel práva a lidskosti jsou tím, co přimělo křesťanský lid, aby požádal papeže o opětovné zasvěcení Ruska a Ukrajiny Srdci Matky Boží. Papež vyslyšel prosbu křesťanů z celé země. A tentokrát bude jméno Ruska a Ukrajiny vysloveno jasně a zřetelně, urbi et orbi.“

Nelze než nesouhlasit s jeho závěrečnými slovy: „Dne 25. března, na svátek Zvěstování Páně v roce 2022, se odehrála velká událost v životě křesťanů. A je důležité si ji uvědomit v celém jejím nesmírném významu pro naše země i pro celé lidstvo. Stejně jako v roce 1917, tak i v letech perestrojky závisí naše budoucnost na naší volbě. Ježíš a jeho Matka nám jednoduše nabízejí možnost. Záleží na nás, zda ji zavedeme, nebo odmítneme.“

Pavel Ambros