Jesuit.cz

Dopis papeže Františka kardinálu Juanu José Omellovi

21.11.2022

při příležitosti pětistého výročí obrácení svatého Ignáce z Loyoly

Drahý bratře,

dne 14. listopadu se bude v Barceloně slavit výjimečná událost, pětisté výročí příchodu chudého vojáka do geograficky odlehlé oblasti Španělska, když právě putoval do Svaté země. Náš hrdina poté, co sloužil králi a svému přesvědčení až k prolití vlastní krve, byl zraněn na těle i na duchu, zbavil se všeho a byl odhodlán následovat Krista v chudobě a pokoře. V té době mu pramálo záleželo na tom, zda bude bydlet v chudobinci nebo se bude muset ukrývat v jeskyni, aby se mohl modlit, a už vůbec ne na tom, že je kvůli tomu „považován za pošetilce a blázna pro Krista“ (DC 167). A přesto, docela paradoxně, o pět století později se zde sešly civilní a církevní autority tohoto regionu spolu s generálním představeným jím založeného řeholního institutu Tovaryšstva Ježíšova, aby tuto událost oficiálně oslavily.

Rovněž i já se chci k této události připojit, a proto jsem chtěl, abyste mě zastupoval, a žádám Vás, abyste vyřídil mé pozdravy všem přítomným autoritám, jak civilním, tak církevním, a jejich prostřednictvím věřícímu Božímu lidu, který s oddaností a láskou vzpomíná na svatého Ignáce z Loyoly, a lidem dobré vůle, kteří si ho váží pro jeho čestnost a důslednost v jeho přesvědčení. Stejně tak se chci připojit k členům Tovaryšstva Ježíšova, kteří ho stejně jako já uctívají jako svého zakladatele.

V této době je příznačné, že Bůh použil válku a mor, aby ho tam přivedl. Válka, která ho vyvedla z obléhání Pamplony a byla příčinou jeho obrácení, a mor, který mu zabránil dostat se do Barcelony a udržel ho v jeskyni v Manrese. Je to pro nás velké poučení, protože před obrácením není nouze o války a pohromy. Můžeme je proto využít jako příležitost zvrátit dosavadní vývoj a investovat do toho, co je důležité; Bůh nám totiž skrze krize říká, že nejsme pány Dějin, a to s velkým písmenem, dokonce ani svých vlastních příběhů, a jakkoli můžeme svobodně odpovídat na volání jeho milosti, nebo ne, je to vždy jeho plán lásky, který svět řídí.

Za těchto okolností byl Ignác vůči tomuto volání poddajný, ale co je důležitější, nenechával si tuto milost pro sebe, ale od počátku ji vnímal jako dar pro druhé, jako způsob, metodu, která může druhým pomoci setkat se s Bohem, otevřít srdce a nechat se jím vyzvat. Od té doby nám představují jeho duchovní cvičení, stejně jako jiné cesty k dokonalosti, jako je dvanáct stupňů pokory svatého Benedikta, příbytky svaté Terezie nebo jednodušeji ty, které nám navrhují blahoslavenství nebo dary Ducha Svatého, onen Jákobův žebřík, který vede ze země do nebe a který Ježíš slibuje těm, kdo ho upřímně hledají.

Kéž Vám Pán požehná, drahý bratře, kéž požehná lidem na pouti v těchto zemích a kéž nad nimi bdí Svatá Panna. A nezapomeňte se prosím modlit i za mě.

Bratrsky
František

Řím, Svatý Jan Lateránský, 12. září 2022

Zdroj: L’Osservatore Romano, 167 (15. listopadu 2022, s. 8)
Foto: Emanuel Vittek.

Pavel Ambros