Jesuit.cz

Jaké je pravé očekávání? Neztrácet odvahu a neztrácet sílu v zápasu

25.11.2022

Myšlenky P. Pavla Ambrose SJ k 1. neděli adventní

S tím, jak mizí kultura pěstitelů půdy, rolníků, ztrácí člověk stále více schopnost předvídat. Příroda ve skutečnosti mluví svým hlasem. I větvička stromu se stává jemnou a dává tušit, co se stane (Mt 24,32). Jak uslyšíme znamení? Musíme být trpěliví, přemýšlet jako rolník se svou půdou. Zastavit a dívat se, jak úroda roste. My dnes? Žijeme z konfliktů. Jsme připraveni křičet. Protiklady rozdělují jednotlivce, skupiny, a dokonce i rodiny. Schopnost navrhovat se vytratila: jediným tmelem, který alespoň na chvíli drží pohromadě, se tak stala kritika a obviňování.

Izaiáš popisuje Boží čas jako dobu, kdy lidé zlomí své meče a promění je v pluhy. Co se používá k zabíjení, promění v nástroj k obdělávání půdy a přinášení úrody; podobně se oštěpy stanou kosami ke sklizni obilí. Nebude potřeba učit se válečnému umění. Dnes? Každý je vybaven k vedení války proti ostatním. Alespoň tak mnozí chápou možnosti internetu. Jak se musí lišit prorocký hlas Božího lidu, aby i zde nastolil dobu proměny válečných zbraní v nástroje kultivace? Není hrozivější změna klimatu ve společnosti než samotná klimatická krize? I mezi věřícími existuje tendence, třeba i zastřená, posilovat atmosféru konfliktu a odporu.

Současná doba by se dala v mnoha ohledech popsat jako Šípková Růženka: čeká se na prince, který možná nikdy nepřijde. Místo knížete může přijít i despota. Možná i z tohoto důvodu nás Ježíš vyzývá, abychom zůstali bdělí. Mohl by totiž přijít i zloděj, aby ukradl drahocenné věci: svobodu, důstojnost, budoucnost. Někdy člověk usíná, protože je unavený z čekání nebo protože se věci nikdy nezmění nebo konečně proto, že události systematicky zklamávají jeho očekávání. To, že první křesťanské komunity dělaly chyby při čekání na Kristův příchod, neznamená, že jej očekávat nemáme. Jaké je pravé očekávání? Neztrácet odvahu a neztrácet sílu v zápasu. V nich se plně projevuje důvěra v Boha.

Co můžeme uvidět v popisu Noemových dnů, jak je líčí Ježíš? To samé, co dnes: lidé žili povrchně, dělali běžné každodenní věci, jedli a pili, utápěli se v banalitách, aniž by si to uvědomovali. A proto přišla potopa a všechny smetla. Vlečeme se hádkami z pohodlného zápecí obrazovek, aniž bychom přemýšleli o tom, co je kořenem našich blbých nálad, celkové naštvanosti. Raději klameme sami sebe a nevidíme, že nejsme schopni unést tíhu skutečnosti, protože nečekáme věrně na Pánův příchod. Padla na nás slepota jako chumelenice hádek.

Události často překvapují a dějiny překonávají křehkou lidskost. Realita předčí fantazii. Právě proto je třeba být ostražitý. Člověk nemůže vědět, kdy se bude muset zodpovídat ze svých celoživotních činů. Někdy se zdá, že se věci dějí bez jasného vysvětlení, člověk ne vždy chápe, proč se dějí. Ale právě proto jsou křesťané vyzýváni, aby vždy vydávali počet ze svého života. Není možné ovlivnit běh událostí, nevíme, zda budeme vzati, nebo ponecháni, abychom použili Ježíšova slova, ale ať už je stav člověka jakýkoli, záleží jen na tom, jak bude každý z nás nalezen. Co to znamená? Jaký se rozhodl být, bez ohledu na čas, který je pro každého vyhrazen. Mnohdy však události překvapí a zastihnou člověka nepřipraveného. Člověk najednou objeví sám sebe takového, jakým si nemyslel, že je, cítí se nedostatečný. Není letošní advent dobou, kdy je nutné otevřít oči a uvědomit si, co se děje v nás samých i ve vnějším světě? Možná se větev stromu opravdu chystá rozkvést.

Foto: Marko I. Rupnik SJ, Noe – Cappella Redemptoris Mater.

Pavel Ambros