Jesuit.cz

Nauka o soužení III

19.7.2023

Lorenzo Ricci SJ

List A. R. P. (Admodum Reverendus Pater) Lorenza Ricciho otcům a bratřím Tovaryšstva
8. prosince 1759

Stálost v modlitbě je potřebná v souženích Tovaryšstva.

1. Společnou modlitbou jsme v loňském roce, jak víte, intenzivně prosili o Boží milosrdenství a s pokorným srdcem jsme očekávali v našich souženích nebeskou útěchu. A nepochybuji, že na naše modlitby a slzy Otec milosrdenství z nebe shlédl vlídně. Jemu jsme je přinášeli s pomocí andělů. Nepochybuji o tom, že celý nebeský dvůr také velmi ocenil; a myslím, že ocenil ducha pokory a soucitu, s nímž jsme se skláněli před trůnem Boží milosti. A i když nám bylo uděleno méně, než jsme požadovali, naše duše z toho jistě čerpaly občerstvení a další duchovní prospěch.

2. Mám za to, že v tomto roce jste mě sami upozornili, abychom jednak ani Božímu milosrdenství nekladli meze, jednak ani nezaváděli určitý den jeho milosrdenství, ale abychom více vytrvali v modlitbách, dokud nepřijde pomoc v soužení. A tak mě mlčky žádáte, abych pro celý řád zavedl novou pobožnost, která by odvrátila nebeský hněv. A nic jiného bych neudělal ochotněji; a nic mě nerozechvívá více než to, že jsem se rozhodl takový den a takovou hodinu stanovit. V té chvíli celé Tovaryšstvo stojí před Bohem a předkládá mu volání pokorných, které proniká nebem a je Bohu vždy milé. Nabízí mu zkroušené a zpokornělé srdce, jímž nikdy nepohrdne.

3. A jistě tomu tak je, drazí otcové a bratři. Božská dobrodiní nejsou udělována jinak než za vytrvalost těch modliteb, které jsou pokorné, vroucí a plné důvěry; s velkou pravdou řekla Judit:

„Vězte, že vyslyší Hospodin modlitby vaše, budete-li vytrvale dále se postit a modlit před obličejem Páně“ (Jdt 4,12, Hejčl). Buďte si tedy jistí, že před milosrdenstvím nejlaskavějšího Otce se nakonec musí vše sklonit, pokud se neodvrátíte od jeho přítomnosti a nenecháte se přemoci obtížemi a únavou, pokud od zbožného úkolu modlit se neupustíte. Neboť tomu, kdo je velkodušný, je vlastní, že je dojat křikem nuzných, kteří ho prosí o pomoc; božské milosrdenství je skutečně ze své podstaty nakloněno odstraňovat svízele smrtelníků; a konečně ten, který nikdy nemůže selhat ve věrnosti zachovávat své sliby, nás jasně nabádá, abychom neustále prosili, žádali, klepali, abychom bezpodmínečně získali to, co potřebujeme: „proste, a dostanete; hledejte, a naleznete; tlučte, a otevře se vám!“ (Mt 7,7; srv. Jan 16,24).

4. Kristus sám ukazuje účinnost vytrvalé modlitby, ukazuje nám ji způsobem nanejvýš líbezným; kdo se věnuje četbě svatého Lukáše, jistě si nemůže pomoci a pěstuje ve své duši vytouženou důvěru! Říká, že lidé jsou přemoženi naléhavostí nějakého přítele, který je prosí, a není otce tak tvrdého a krutého, aby se někdy nenechal přesvědčit prosbami syna, který prosí a žádá. Jestliže tedy vytrvalost a houževnatost v modlitbě má dogma proti lidem, kteří jsou od přírody jinak nakloněni ke zlému, oč více proti Bohu, jehož přirozeností je dobrota, jehož štědrost se nevyčerpává dary, jemuž naše prosby nejsou na obtíž, ale jsou příjemné a zdrojem radosti, a konečně než on není upřímnějšího přítele a láskyplnějšího otce? „Jestliže tedy vy, třebaže jste zlí, umíte dávat svým dětem dobré dary, čím spíše nebeský Otec dá Ducha svatého těm, kdo ho prosí!“ (Lk 11,13).

5. Krátce řečeno, přál bych si, abyste svými modlitbami usilovně hledali především toho dobrého ducha, o kterém on sám mluví, totiž ducha kajícnosti a lítosti nad uznanými hříchy; ducha lásky, horlivosti a neúnavného úsilí o spásu duší; ducha pokory a umrtvování, pohrdání světem i sebou samými; ducha zbožnosti a oddanosti Bohu a dokonalé podřízenosti jeho vůli; ducha dokonalé poslušnosti; ale především ducha milosti a modlitby, jak říká Písmo (Zach 12,10), v němž jediném je obsažen každý vynikající a dokonalý dar. Shrnu-li to, chtěl bych, abyste prosili o toho ducha, kterého Bůh vlil do tohoto svého Tovaryšstva od samého počátku, jímž jej od té doby chránil a přivedl až do dnešních dnů.

6. Nedivte se však, že tak úzkostlivě lpím na tom, abychom měli téhož jediného ducha a jako bychom neměli naléhavě žádat o nic jiného; ať už totiž dáváte přednost pohledu na jeho vlastní důstojnost či spíše na jeho užitečnost, která z něj plyne, tento duch je dobrem vše převyšujícím, takže z tohoto pohledu všechna ostatní dobra musí ustoupit do pozadí. A navíc náš nebeský Otec dobře zná ostatní potřeby, které nás tísní, a sám slibuje těm, kdo hledají především Boží království, že jim dá navíc i všechna ostatní dobra. A konečně nikdo nemůže pochybovat o tom, že Bůh svá rozhodnutí vůči nám ukládá především za tímto účelem: aby z nás odstranil vše, co způsobuje, že vylučujeme onoho ducha, o němž jsem mluvil, ba aby se tentýž duch v nás probudil a sílil; a když se tak stane, můžeme jistě doufat, že i v jiných věcech nám bude božská dobrota příznivě nakloněna.

7. Proto se z těchto důvodů spolu s vámi uchýlím ke slovům apoštola: „Nezhášejte oheň Ducha“ (1Sol 5,19). Bůh nejmilostivěji jistě vyhoví vašim modlitbám; a vy si dejte pozor, abyste ho, jakmile se jednou rozhoří, neuhasili buď nedbalostí v tom, co se týká zbožnosti, nebo příliš líným přístupem k povinnostem, které jsou každému vlastní, nebo nezřízenou touhou po pohodlí světského života, slávě a všech ostatních pomíjivých a smrtelných věcech. Každý ať se pokorně stává učenlivější vůči božskému hlasu, z něhož snadno pochopí, co od něj Bůh žádá. Ať se každý bojí klást nebeské milosti překážky a svými vlastními chybami – což se z Božího úradku a dopuštění nezřídka stává – způsobovat veřejná neštěstí.

8. V ostatním, moji milovaní, musí být vaše modlitby zaměřeny i na ostatní potřeby našeho řádu, jak nás učí Kristus a jak je zvykem církve. Nejprve však s patřičnou pokorou uznejme, že naše neštěstí je třeba přičíst našim chybám, a pokorně je přijměme jako dané božskou rukou, která nás otcovsky trestá. S tímto rozpoložením mysli, které není vhodnější než to, aby roztavilo hlubiny milosrdenství našeho Boha, pozvedněte ruce a hlasy k nebi. Milosrdný Otec vyslechne, jak je jeho zvykem, hlasy nešťastných. A kdyby byly příliš neúčinné, proste ve jménu toho, který se postavil za našeho prostředníka u Otce a přimlouvá se za nás svými zásluhami. Těm, kdo prosí v jeho jménu, není nic odepřeno. A protože modlitby svatých, a zvláště jeho nejblahoslavenější Matky, mají pro Krista velkou cenu, vzývejte ji, aby vám pomohla, žádejte ji, aby se za vás přimlouvala; modlete se k ní slovy církve, aby se ukázala jako Matka a svýma rukama obětovala vaše modlitby tomu, který, když se rozhodl narodit se pro nás, se z ní ráčil narodit.

9. Proto nařizuji, aby se v devíti dnech před Zvěstováním (pokud vám tento list nebyl doručen včas, vyberte si, prosím, kterýkoli svátek ke cti Panny Marie) všichni připravovali na tento svátek prostřednictvím zvláštních zbožných cvičení, která určí jednotliví představení a která budou podle možností vykonávat všichni společně; a to vedle osobních modliteb a dobrovolného umrtvování, které bude každý konat v určitém rozsahu podle svého rozhodnutí nebo spíše podle vroucnosti své zbožnosti po poradě se svým duchovním vůdcem. Dále aby po celý nadcházející rok 1760 všichni kněží sloužili každý týden kromě obvyklé mše svaté také mši svatou za naše Tovaryšstvo; a velmi bych si přál, aby se sloužila ve stejný den, což by pro všechny mohla být sobota. Také aby se při všech mších přidávala ještě sbírka za kongregaci a rodinu. A konečně aby ti, kdo nejsou kněží, recitovali každý týden růženec za Tovaryšstvo navíc k tomu, který je předepsán pravidly.

10. Nezbývá mi, než abych všechny a každého zvlášť úpěnlivě prosil, což činím z celého srdce, aby pro mne vyprošoval Bohu toho ducha, kterého vyprošuji pro ostatní; abych na Tovaryšstvo, které si to nezaslouží, nepřivolával Boží pomstu za jeho chyby. Chtěl bych také prosit, aby Bůh byl mým světlem, mou silou a mou spásou; aby řídil mé kroky před sebou; za to především se ze všech sil svěřuji do vámi sloužených mší a vašich modliteb.

Drazí otcové a bratři, drahý služebník vás všech v Kristu Lorenzo Ricci.

Foto: Lorenzo Ricci († 1775).

Pavel Ambros