Jesuit.cz

Mariánská dogmata přinášejí stále nové plody Ducha

8.12.2023

Impulzy k slavnosti Neposkvrněného početí Panny Marie 8. prosince

Proč si máme prohlubovat náš pohled na postupně se rozvíjející nauku o Panně Marii, jejímž je dnešní slavnost důležitým svědectvím? Čtyři slavnostně definované pravdy (Maria – Matka Boží /Theotokos/; Maria – vždy Panna a Matka; Maria – uchráněná dědičné viny; Maria – vzatá s tělem i duší do nebe) nejsou uzavřené, ale stále v nás dozrávají. Věcný důvod pro každoroční slavení mariánských svátků spočívá v tom, že spása přijímaná v poslušnosti víry je natolik zakotvena ve vtěleném Božím Slovu a přijetím tohoto Slova člověkem, že naše víra má nezbytně inkarnační podobu. Projevuje se nově životem založeným na vzkříšení. Předmětem víry není jen Bůh přinášející spásu, ale i spasený člověk, nový člověk. Řekněme jasněji: člověk, v němž se již nyní projevují známky vzkříšení těla. Proto věřící člověk má a musí přijmout nejen Boha, ale také sebe sama ve svém toužebném očekávání dovršení všeho v Kristu. V celé tradici církve můžeme vidět spojení mezi putujícím Božím lidem a Marií.

Svatý Efrém Syrský († 373) je jeden z největších syrských církevních otců. Bývá nazýván citerou (či harfou) Ducha Svatého. V obrovském objemu jeho spisů skutečně zaujímají čestné místo četné žalmy a náboženské hymny, které byly téměř okamžitě přeloženy do řečtiny a napodobovány, což mělo rozhodující vliv na východní liturgii. Může být pro nás v několika málo ukázkách průvodcem dnešní slavnosti. Je starobylý i nový zároveň: tradiční obsah víry obléká do lyrických obrazů. Vychází například z antického paralelismu Eva – Maria.

Podívej se na svět! Má stále dvě oči. Oko Evy, levé oko, to je zaslepené. Oko Marie, to světlé oko, to pravé. Levým okem se svět zatemnil a zůstal v temnotě. (…) Ale skrze Marii, oko pravé, byl svět osvícen nebeským světlem, které v ní přebývalo, a lidé nalezli jednotu. (Hymny o církvi, 37)

Maria se ptala vznešeného anděla na vysvětlení a netřásla se, byla plná bázně Boží, zeptala se nebojácně. Eva se ani nechtěla ptát podlého hada. Maria hovořila s Gabrielem: ne aby zkoumala Syna živých! Žádala vysvětlení pravdy. Eva přijala všechny hlouposti prolhaného hada. Hloupá matka je zdrojem všech našich neštěstí, rozumná sestra je pokladem všech našich radostí. (Hymny o církvi, 46)

Jako na Sinaj jsi mě přivedl a nespálil jsi mě svým ohromným ohněm: tvůj plamen mě nepohltil. (Nisibské písně, 1.4)

Říká se, že žena slouží muži, který je její hlavou; muž – Josef raději sloužil před Pánem, který byl v Marii. Sloužil jako kněz před schránou smlouvy kvůli tobě, Svatý. (Hymny o Vánocích, 16.16)

Ty sám (ó Ježíši) a tvá matka jste nadmíru krásní, neboť na tobě není vůbec žádná vada a na tvé matce žádný stín. (Nisibské písně, 27.8).

Efrém je průkopníkem mariánské tematiky ve dvou směrech: k Vánocům a ke vzkříšení. Jako první z otců dává zaznít Mariiným intimním pocitům u kolébky jejího Syna: do veršů převádí ukolébavky Boží matky k dítěti, jež miluje nade vše něžně:

Maria vylila své srdce a s nenapodobitelným naladěním zazpívala svou ukolébavku: „Kdo dal samotě počít a porodit toho, který je jeden i mnohý, malý i velký, celý ve mně a celý všude? V den, kdy Gabriel přišel ke mně chudé, v jediném okamžiku mě učinil paní a služebnicí. Jsem totiž služebnicí tvého božství, ale také matkou tvého lidství, Pane a Synu můj!“ (Hymny o narození Páně, 5,19-20).

Efrém vykládá tajemství Marie z evangelia po svém a nabízí nám první svědectví o tom, že se Ježíš zjevil své matce. Obdobnou meditaci klade svatý Ignác z Loyoly na počátek čtvrtého týdne svých duchovních cvičeních. Křesťanské svědomí totiž cítí, že Maria, stejně jako první sdílela bolest Ukřižovaného, se jako první radovala ze slávy Zmrtvýchvstalého:

Jděte a řekněte mým bratrům: „Vystupuji ke svému Otci a vašemu Otci. (…) Maria, jako byla přítomna prvnímu zázraku (v Káně?), tak měla první plody vzkříšení z pekla. (Komentář k evangeliu, 20.28)

Foto: Ukrajinský ikonopisec Roman Barabach, Očekávání Vánoc.

Pavel Ambros