Od „podívané“ k nazírání lásky Ukřižovaného a Vzkříšeného

29.3.2024 

Svaté Třídenní 2024: Velký pátek (Jan 18,1-19,42)

V této hodině kříže naslouchají křesťané po celé zemi vyprávění o umučení a smrti Ježíše, svého Pána. On je Kyrios, Hospodin. Janovo evangelium je svědectvím milovaného učedníka, který Ježíše následoval od jeho zajetí v Getsemanech až po jeho ukřižování. Je to svědectví. Je to stále oživovaná vzpomínka v srdci. Rozpomínání na tyto události prošlo hlubokou meditací Jana samotného i celé církve. Je hlubokým vhledem do událostí světa díky víře v Krista Ukřižovaného a Krista Vzkříšeného. Liturgie nám uchovává dnes první obraz: ukazuje znameními tohoto umučení: kříž s ranami na rukou a probodeným bokem. (Jan 20,20). Zastavme se pouze u jednoho z mnoha možných náhledů. Nechme do srdce vstoupit pohled prvotní církve, jak se dívá na Krista, který se ve chvíli umučení obrací „s naléhavým voláním a se slzami vroucí modlitby k tomu, který měl moc ho od smrti vysvobodit.“ (Žd 5,7)

Každý, kdo čte umučení podle Jana, si uvědomí, že se v něm popisuje násilí, které Ježíš utrpěl a které mu způsobili někteří lidé. Není to proto, že tak Bůh chtěl. Lidé se rozhodli ho zabít (Jan 11,53). To není osud, božská nutnost. Ale jsou zde ti, kteří na sebe tuto odpovědnost vzali. Ježíš netrpí kvůli svému křehkému stavu člověka, kvůli svému tělu, ale kvůli násilí, které mu způsobují lidé, kteří tváří v tvář člověku, jedinému spravedlivému, se na něj vrhají, protože ho nemohou ani vidět.

Ježíš znal předem veškerou tíhu utrpení. V umučení však Ježíš netrpí kvůli své lidské přirozenosti, ale kvůli druhým, kteří ho napadají, znevažují, častují nadávkami, v srdci nenávidí, a to je jen krůček k tomu, aby to, co je v srdci, se promítlo do jejich rukou. A z jejich rukou je předhozen rukám světa, rukám totalitní moci. Ježíš je člověk, který se stává obětí nenávisti, která zabila Ábela. A která zabíjí stále. Až dodnes. A ukřižování je jen krajním projevem tohoto násilí, kterého je člověk schopen, a to až do té míry, že druhému upírá právo na existenci, na život. Ježíš na kříži není ikonou lidské bolesti, ale ikonou bolesti způsobené násilím, zvůlí člověka, jeho bratra. Nechceme vidět zdroje této nenávisti, protože je můžeme objevit i ve vlastním srdci. Raději cítíme dojetí nad oběťmi tsunami, zemětřesení, než abychom se realisticky podívali na utrpení obětí nespravedlnosti, která vládne ve světě a která si vybírá mnohem více obětí než příroda: je to utrpení těch, jichž se tak snadno může dotknout moje vlastní nenávist.

Nejsme schopni přemoci tuto možnost nenávisti jinak, než přijetím druhého, vše proměňujícího Kristova příchodu ve slávě. Jen on nás může vytrhnout z prokletí, které se neštítí zabíjet. Copak jiná síla nás může přivést k tomu nebránit se, neoplácet, nemstít se? Jedinou odpovědí jsou jeho slova před Pilátem, která si osvojíme: „Moje království není z tohoto světa. (…) moji služebníci by přece bojovali.“ (Jan 18,18) „Miloval svoje, kteří byli ve světě, projevil jim lásku až do krajnosti.“ Tím se myslí „miloval je až do konce světa“ (ἐν τῷ κόσμῳ εἰς τέλος), to je, až svět dojde ke svému cíli. Tak nás miluje Kristus na kříži.

„V době, kdy jako člověk žil na zemi, přednesl s naléhavým voláním a se slzami vroucí modlitby k tomu, který měl moc ho od smrti vysvobodit, a byl vyslyšen pro svou úctu [ἀπὸ τῆς εὐλαβείας] k Bohu.“ (Žd 5,7) Umučení ve čtvrtém evangeliu je tedy pro nás zjevením násilí člověka na člověku, ale také vyústěním násilí v nový typ osvobození, jež je založeno na úctě Ježíše k Bohu. Tato jeho na kříži projevená úcta k Otci a k nám – εὐλάβεια – je bázeň, úcta, pokora, zbožnost zachraňující nás. S tímto hlubším poznáním (ἐπίγνωσις), jehož se nám dostává jako daru od Boha, z naslouchání jeho slovu, vzhlížíme k vidění zástupu, který se vracel od této „podívané“ na Golgotě způsobem, který líčí poučně Lukáš: „A všichni ti lidé, kteří se tam shromáždili k této podívané, když viděli, co se stalo, bili se v prsa a vraceli se domů.“ (Lk 23,48). Nestačí jen zírat, jak se věci jeví (ἐπὶ τὴν θεωρίαν), ale je třeba uvidět, co se stalo (θεωρήσαντες τὰ γενόμενα). Proto se takovýto pohled na Ukřižovaného může stát nástrojem zjevení větší lásky.


Foto: Uljana Tomkevič, Ejhle člověk.

Pavel Ambros

Copyright © 2003-2024 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova. Všechna práva vyhrazena. provincie.boh@jesuit.cz.