Jesuit.cz

Víra, jen víra přijímá moc Boží!

25.10.2024

Impulzy P. Pavla Ambrose SJ k 30. neděli v mezidobí

Kdo z nás by se nemohl ztotožnit se slepým Bartimaiem? Kdo z nás netrpí slepotou? Kdo z nás by nemohl zvolat: „Smiluj se nade mnou!“? Kdo z nás nedoufá, že bude vytržen ze tmy a uvidí to, co jeho oči nevidí? Přípravná fáze Ježíšovy cesty vzhůru do Jeruzaléma na tomto místě Markova evangelia končí. Co se chystá? „Konec proroka“ jeho odsouzením k smrti. Brzy nastane slavnostní vyhlášení Ježíše za Syna Davidova, tedy Mesiáše! Ale nepředbíhejme!

Timaiův syn Bartimaios, vyděděnec, na okraji společnosti, žebrák. Zaslechne, že se Ježíš Nazaretský kolem chystá projít. Proč to zaslechne? V jeho srdci nechybí touha vidět. A proto volá. V tomto zvolání je velká spontánnost, je v něm židovská víra v přicházejícího Mesiáše, je v něm očekávání uzdravení, spásy, je v něm síla volat a dát se slyšet, v osobním přesvědčení, že ten rabín pro něj může něco udělat, protože je to Pán! Je schopný – podoben Hospodinu – péče a lásky k těm, které potkává.

Tuto jeho touhu chtějí ušlapat, pošlapat, vytvořit nepřekročitelnou bariéru. A Ježíš se u něj zastaví. A Duch mu klade do úst slova, která před tím vdechl Petrovi: „Ty jsi Kristus“ (Mk 8,29). Stane se přesně to, co Ježíšovi učedníci tolikrát slyšeli při jeho setkáních s trpícími nebo hříšníky: „Odvahu, vstaň!“ Ve výzvě vyjádřené slovy „Odvahu!“ (Mt 9,2-22; 14,27; Mk 6,50) je Ježíšovo srdce, které říká především: „Odvahu, nebojte se, mějte důvěru!“ To je první postoj potřebný při setkání s Ježíšem: člověk se musí vymanit ze strachu, osvobodit z nedůvěry, vyprostit z nedostatku očekávání. Copak lze někoho považovat za nehodného jeho lásky? V té chvíli jde o to vstát. Výraz ἔγειρε vyjadřuje pohyb, člověka vstávajícího po dlouhé nemoci z umírání do života. A to jediné, co má, odhazuje. Na rozdíl od boháče, který se nedokázal zbavit balastu svého majetku, a proto odešel smutný (Mk 10,21-22), se Bartimaios zbavuje jakýchkoli jistot, své minulosti, samotného života, a vyskočiv na nohy, tápavě se vydává k Ježíši. Odhazuje plášť. Velká je odvaha tohoto muže, zrozená z jeho svobody: ve své nahé chudobě a slepotě stojí před Ježíšem a očekává od něj všechno. Jaká síla modlitby: „Rabbi, můj pane, ať zase vidím!“

Modlitba je touha vyjádřená před Ježíšem a Bartimaios touží vidět, a to zdaleka nejen očima: chce vidět také srdcem, chce vidět ve víře, chce být ve světle, a ne ve tmě. „Jdi“, vydej se na cestu ke svobodě těch, kteří žijí ze vztahu. Prosme, aby Ježíš takovou víru v nás probudil. Čím se víra probouzí? Tím, že si uvědomíme, že víra v člověku už je! Jak? Přece Otec každému svému dítěti důvěřuje! Takto Ježíš probouzí víru, která je v druhých již přítomna: svou přítomností jako důvěryhodný a pohostinný člověk, který neříká, že je to on, kdo uzdravuje a zachraňuje, ale víra těch, kdo se k němu obracejí. Víra, jen víra přijímá moc Boží!

Tato epizoda je mnohem víc než pouhý příběh o zázraku, jak už čtenář Markova evangelia může pochopit. Ježíš se chystá vstoupit do svatého města kvůli svému umučení a smrti, ale jeho dvanáct učedníků zůstalo po celou dobu této cesty slepých. Naslouchali jeho slovům, ale nerozuměli jim, což ukazuje, že zdaleka neviděli události tak, jak je viděl Ježíš: nejprve Petr (Mk 8,32), pak všech dvanáct (Mk 9,34), a nakonec Jakub a Jan (Mk 10,35–37) se zdáli být slepí k jakémukoli zjevení, které jim Ježíš učinil. Nyní se však každý čtenář může ztotožnit s tímto slepcem z Jericha; stačí, aby si uvědomil svou vlastní slepotu, zvolal k Pánu: „Smiluj se nade mnou!“ a měl víru, že ho může vytrhnout ze tmy a dát mu vidět to, co jeho oči nevidí. Ano, v tomto kráčení za Ježíšem je pro nás žebrák a vyděděnec Bartimaios příkladnější než Dvanáct. Ať se každý z nás postaví před Pána Ježíše a s vírou a očekáváním k němu vzhlédne. Co máme dělat, když zjistíme, že jsme slepí? Mějme sílu a odvahu volat k němu samotnému: „Pane, smiluj se nade mnou,“ Kýrie eleison, toto velmi krátké, ale tak úplné zvolání adresované jemu, s plnou důvěrou, že nás může zachránit.

Foto: Pavel Langer (Člověk a víra).

Pavel Ambros