Jesuit.cz

Tvorba je námaha, stálá a systematická

2.4.2012

Rozhovor s oceněným grafikem Jiřím Lindovským

Když s ním mluvíte o umění, váží každé slovo. Lehkovážné blábolení mu není vlastní. Profesor Lindovský, který v poslední době spolupracuje i s nakladatelstvím Refugium, učí ve svém ateliéru na AVU své studenty, jak využít klasické grafické techniky v současné tvorbě.

Vyhrál jste cenu Vladimíra Boudníka. Co pro vás toto ocenění znamená?

Je to příjemné, potěší to, povzbudí, to určitě, ale je to za něco, co bylo. V čase přede mnou, od tohoto roku dopředu, žádnou cenu už nemám. Těší mě, že aktivity z doby, kdy se nic z našeho úsilí nezaznamenávalo televizí, rozhlasem, časopisy, novinami, atd., nezůstaly úplně zapomenuty a nějakým způsobem žijí v povědomí odborné veřejnosti. Je to hřejivé.

Čím vás tvorba obohacuje?

Udržuje duši aktivní a svobodnou. Tvorba není způsob relaxace. Je to celoživotní, každodenní práce. Pokud se promění v odpočinek, jste amatérský kutil, pokud ve spokojené opakování téhož, jste kýčař. Tvorba je námaha, stálá a systematická, bez nároků na cokoliv. Z mého pohledu je to ale nejpřirozenější způsob života, včetně pravidelného střídání spokojenosti a beznaděje.

Vedete ateliér grafiky Akademie výtvarných umění v Praze, který se zaměřuje na klasické grafické techniky a jejich využití v současné tvorbě. Jak se vám daří propojovat věci tradiční s moderními a co vám přináší práce se studenty?

Nové a tradiční je v pevném klubku a snadno se proměňuje jedno v druhé. Ve vlastní práci i ve škole to zažívám pravidelně. Než stihnete vyslovit: „Toto je nové,“ už je to obvyklé. A opačně, tradiční postupy, nebo výuka, zapomenuté principy atd. se ve změněných vztazích a proporcích vyjeví jako naprosto aktuální. Kalhoty také mají „tradičně“ dvě nohavice a kupodivu stále „aktuálně“ fungují, schody už tisíce let spolehlivě a „objevně“ vedou nahoru i dolů, a to i ty nejnovější, do galerie jdeme na „živého“ Rembrandta a ne na mrtvou minulost. Podstatné je pěstovat citlivost k rozlišování živého, živorodého od navyklého, vyčpělého a mrtvého.

Jak dlouho spolupracujete s olomouckým nakladatelstvím?

Konkrétní spolupráce je od roku 2010. Není to však v pravém smyslu spolu-práce, opravdu spolu pracují členové redakce a pracují výborně, přitom bez „hluku“, a já přispěl několika obrázky. Dělá mi to dobře, protože všechny publikace Refugia charakterizuje, mimo jiné, vysoká kultura výtvarná a grafická. Jsem rád, že tam někde mohu mít i já svůj „otisk palce“.

Na čem teď pracujete?

Dokončuji rozpracované obrazy, toužím splnit všechny závazky školní i mimoškolní a opět po čase chci udělat grafiku.

Jan Regner