| Dnes je 13. 7. 2020 |
Články
Rozhovory
Názory
V médiích
Nové knihy
Dokumenty
Kdo jsme
Aktivity
Domy, kontakty
Akce
Jezuitou dnes
Kalendárium
Galerie
Online rozhovory
Humor
Kniha návštěv
Podpořte nás
Odkazy
Názory
|
Náš tip Na počátku nebyl koronavir, ale BůhMichal Altrichter
Text komentuje události duchovního života v kontextu koronaviru. Podstatná je Pánova vznešená přítomnost a hluboká zúčastněnost. Autor je přesvědčen, že žijeme v bezprostředním očekávání slavného Pánova příchodu a je nezbytné se na tuto událost připravovat…...
Úmysly Apoštolátu modlitby
Všeobecný úmysl
Naše rodiny více »Modleme se, aby rodiny dnešní doby byly doprovázeny s láskou, úctou a radou. Národní úmysl Za rozpadající se rodiny a manžele v krizi – ať na přímluvu sv. Zdislavy vzájemnou láskou, úctou a věrností najdou cestu k sobě i k Bohu. Nejbližší akce Výstava projektu "Telč a jezuité"Poutní mše svatáKoncert Pocta svatému Ignácivíce » Nejbližší duchovní akce Duchovní cvičení v tichu podle sv. IgnáceFilmové exercicieDuchovní cvičení pro všechnyDuchovní cvičení pro lékaře a zdravotníkyvíce » |
||||||||||
 JESUIT.CZ © 2006 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova, Ječná 2, 120 00 Praha 2 webmaster: Tomáš Novák design: Jozef Murin, Lukáš Kratochvil |
|||||||||||
Na konci postní doby je to oprávněná otázka. Kristus totiž žádá: Změňte se, buďte jinačí! "Metanoeite!“ My to chytře překládáme: „Čiňte pokání“ nebo „obraťte se“. Činíme tedy pokání: jdeme na pouť nebo na křížovou cestu, nejíme v pátek maso, modlíme se "Korunku" - a jsme stále stejní! Také se "obracíme", jenže o sto let zpátky. Jak nám říkával náš profesor dějepisu Blažej Ráček: Povoz církve táhnou dvě kobyly. Jedna se nechce hnout z místa, ta druhá je...
Sedíme sami doma a přemýšlíme, proč to všechno, co nás to přepadlo. Dříve by lidé řekli, že virus je trest Boží. Dnes víme, že Bůh netrestá. Nebo nám bleskne hlavou - to máme za to, že stále víc peněz dáváme na zbrojení místo na mírové účely. Ale co když je lidstvo nemocné a vzpírá se léčit se evangeliem?! Smutek má ten, kdo si chce jen užívat. Teď je naprosto omezen! My křesťané si také rádi užíváme, ale známe také cenu odříkání. Bez něj bychom ztratili z očí náš cíl...
Čím žiješ, církvi? Na co umíráš, církvi? Jsi církví života, nebo jsi u konce? Zdá se, že jsi sama sobě překážkou na své cestě. Jsme na mrtvém bodu. Úřad má špatnou pověst a musí se nově legitimizovat. Jenže strach je naše "kardinální ctnost“. Víme vše nejlépe a jsme spokojeni sami se sebou. (P. Alfred Delp byl právě před sedmdesáti pěti lety popraven v Berlíně.)
Při debatách v Albeřicích padla otázka: proč nazýváme Boha v našich modlitbách nejčastěji "všemohoucí" nebo "věčný"? Když islám má pro Alláha devadesát devět atributů? Navíc - my přece víme, že Bůh nám dal úplnou svobodu v rozhodování, a je tudíž bezbranný?! Závěr debaty: modlitby v naší církvi sestavují odedávna výhradně muži, a těm se líbí všemohoucnost víc než třeba vlídnost, laskavost, něžnost, citlivost, ohleduplnost, moudrost...
Heslo Jiřího z Poděbrad bylo: „Pravda Páně zvítězí.“ My jsme si to zjednodušili na: „Pravda zvítězí.“ Vidíme však, že nás svoboda rozděluje, protože není „Páně“. My křesťané bychom se měli vrátit k tomu původnímu...
