Úvod aneb Co to jsou exercicie?

?Duchovní cvičení? neboli ?Exercicie? je název útlé knížky sv. Ignáce z Loyoly, která se stala základem spirituality jezuitského řádu. Není to běžná duchovní literatura, ale spíše jen jakási sbírka návodů, jak meditovat a především jak k meditaci vést druhé. Najdeme zde proto nejen rady pro všechny, kteří se touží naučit vnitřní modlitbě, ale především pro ty, kdo je na jejich cestě provázejí.

Název knihy odkazuje zároveň i na zkušenost, která se zde člověku nabízí. Sám Ignác z Loyoly ji v úvodu svého barokního dílka definuje takto: ?Pojmem duchovní cvičení se rozumí každý způsob zpytování svědomí, meditace, kontemplace, ústní a vnitřní modlitby a jiných duchovních úkonů, jak bude dále řečeno. Neboť jako jsou tělesná cvičení procházet se, pochodovat a běhat, tak se nazývá duchovními cvičeními každý způsob přípravy a disponování duše k tomu, aby se člověk zbavil všech neuspořádaných náklonností a po jejich odstranění aby hledal a našel Boží vůli v uspořádání vlastního života ke spáse duše.?

Zkušenost a poznání, které člověk poctivým a upřímným konáním exercicií nabude, je cenné bohatství, které může velmi pozitivně ovlivnit mnohé v našem životě. Člověk se začne učit lépe rozumět sobě a Bohu, rozpoznávat ve svém životě stopy Ducha a Boží vedení. Stejně tak může dospět k tomu, že existuje řada věcí které nás přesahují. To nás vede k pokornému přiznání, že i naše chápání má své limity. V takových okamžicích se musíme tváří v tvář tajemství ponořit do ticha.

Každý jezuita prožívá ve svém životě minimálně dvakrát klasické měsíční exercicie. Kromě toho každý rok vykonává minimálně jednu osmidenní duchovní obnovu. Zkušenost exercicií ovšem není určena jen pro jezuity, nebo jen pro kněze, řeholníky a jiné duchovní osoby, ale pro každého, kdo chce prohloubit svůj život z víry. Pro křesťany je obvykle plodem exercicií hluboké a osobní setkání s Ježíšem Kristem. Z toho se může zrodit touha po ryzím přátelství s ním a ochota žít tak, jak si to on přeje.

Z exercicií tedy mohou s užitkem čerpat nejen katoličtí křesťané, ale i nekatolíci, ba i věřící jiných světových náboženství. ?Duchovní cvičení již proměnila mnoho srdcí a mnoho životů, a jsou zdrojem důležitých společenských i kulturních změn. Nejsou nějakým rigidním uzavřeným systémem. Naopak, jsou pružné a mohou být přizpůsobena lidem v různých stavech a jejich duchovních cestách a stejně tak v jejich nejrůznějších činnostech, které lidé dnes vykonávají. Zkušenost ukázala, že i nekatoličtí křesťané z nich mohou mít užitek, a že dokonce mohou být přizpůsobena a pomoci i nekřesťanům. Jsem osobně přesvědčen, že jsou tím nejlepším, co můžeme lidem nabídnout,? napsal o duchovních cvičeních generální představený jezuitského řádu, Holanďan Peter-Hans Kolvenbach.

Zvláště lze exercicie doporučit každému, kdo chce vykonat nějakou zásadní volbu, důležité rozhodnutí o svém dalším životním směřovaní. Plody duchovních cvičení jsou ale pro každého jiné a zcela osobní, protože každý člověk je jiný, neopakovatelný a ojedinělý. Bůh ho proto během doby, kdy se mu člověk v meditaci otevírá, sám vede a dává mu přesně to, co pro svou životní cestu potřebuje.