Zakladatel řádu Česká provincie TOVARYŠSTVA JEŽÍŠOVA
Česká provincie TOVARYŠSTVA JEŽÍŠOVA
Apoštolát modlitby
Všem členům, diecézním ředitelům a národním sekretářům Apoštolátu modlitby a všem, kdo usilují o život v jeho duchu.

Je pro mne radostí a ctí, že Vám mohu sdělit zprávu, že Kongregace pro bohoslužbu a svátosti, z moci jí svěřené od Nejvyššího velekněze papeže Jana Pavla II., souhlasí s mou žádostí a potvrzuje
svatou Terezii od Dítěte Ježíše, pannu a Učitelku církve
za druhou patronku před Bohem
všech členů Apoštolátu modlitby

se všemi právy a výsadami, které z  toho plynou, podle příslušných ustanovení, aniž by tomu mohlo být cokoli na překážku.


Apoštolát modlitby si nemohl přát lepší znamení, jímž církev oceňuje AM při příležitosti 16-tiletého výročí jeho existence.
Má žádost se opírala o objev dokumentu v archivu Karmelu v Lisieux, že slečna Terezie Martinová se stala členkou Apoštolátu modlitby 15. října 1885.
Bylo již známo, že sv. Terezie věděla o AM, neboť napsala ve svých posledních životopisných vzpomínkách (červen - červenec 1897): „Přeji si, abych byla dcerou církve jako naše matka sv. Terezie, abych se modlila na úmysly Svatého otce s vědomím, že objímají celý svět. A to je zásadní cíl mého života.....Tak se spojuji s misionáři, které mi daroval Ježíš Kristus za bratry“. Takže nyní víme, že se stala členkou již ve 12ti letech. Stala se „světicí Apoštolátu modlitby“.
Jako členka AM se mladá Terezie nepochybně modlila na úmysly, doporučené každý měsíc členům tohoto společenství. Poznámka na dokumentu se zmiňuje o tom, že leták AM přinášel nějaký dobrovolník každý měsíc do Buissonets, kde Tere­zie bydlela. Nyní jsou to právě všeobecné a misijní úmysly Sv. otce, na něž se sou­střeďují miliony věřících, oddaných AM na celém světě a také mnoho jiných, kdo „neorganizovaně“ každodenním sebedarováním vkládají svou důvěru do Nejsvětěj­šího Srdce Ježíšova.
Jako patronka se bude sv. Terezie zcela jistě přimlouvat za naše světové společenství modlitby, aby účinně přispívalo k růstu církve a k příchodu Božího království.
Slova sv. Terezie „přeji si, abych byla dcerou církve a abych se modlila na úmysly našeho Sv. otce, a to je zásadní cíl mého života“, vyjadřují několika slovy to, co říká duchovní charta AM o jeho cíli, totiž pomáhat křesťanům ke spojení jejich modliteb a jejich života s modlitbou a posláním celé církve, jak nám připomíná každý rok Svatý otec ve všeobecných a misijních úmyslech.
Terezie přistupovala k úctě k Božskému Srdci svou vlastní cestou. V dopise své sestře Celině psala: „Nedívám se na Nejsvětější Srdce jako ostatní - jako na obklo­pené trním s velkým křížem uprostřed.“ Dávala přednost spojení se vzkříšeným Kristem v rozhovoru od srdce k srdci, až jej bude jednou moci vnímat tváří v tvář.
Ve své básni „Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu“ se nezaměřuje na vykreslení srdce, probodeného kopím. Jde přímo k  podstatě: k  milující osobě Ježíše, k  jeho hlubo­kému cítění, k  lásce, která jeho srdce naplňuje.
Tohle niterné poznání Pána a cítění jeho srdce dokonale odpovídá cestě, kterou sleduje AM v nejnovější době. Představuje úctu k Nejsvětějšímu Srdci jako duchovní hodnotu, která má své kořeny v Písmu sv. a zdůrazňuje jako Terezie milující osobu Ježíše. A skutečně, každá úcta k Srdci Ježíšovu nemá jiný cíl, než abychom mu byli více podobni, důvěřovali Otci a byli vnímaví pro druhé jako on sám.
Tento pohled sv. Terezie je výzvou pro křesťany nového tisíciletí a povzbuzením v pokračování na cestě svatosti, na niž se vydali.
S bratrským pozdravem Váš
Peter-Hans Kolvenbach SJ
gen. představený Apoštolátu modlitby
V Římě 25. března 2004, Slavnost Zvěstování Páně
 
Stránky jsou optimalizovány pro IE 5.5 a vyšší s rozlišením 1024x768 a vyšším.
WEBMASTER