František Vacek, kooperátor v Bubenči: heslo Jezuité

První generální kongregace svolaná po smrti sv. Ignáce roku 1558 zkoumala a schválila konstituce řádu. Jedinou změnou bylo zpřísnění předpisu o chudobě profesních domů. V té době řád měl již 12 provincií (Itálie, Sicílie, Portugalsko, Aragonie, Kastilie, Andalusie, Horní Německo, Dolní Německo, Francie, Indie s Japonskem, Brazílie, Etiopie), 100 domů a více než 1000 členů. Druhým generálem byl zvolen Diego Laynez (1558-1565). Papež Pavel IV. přiměl Tovaryšstvo ke konání modlitby breviáře v chóru a stanovil, aby generál byl volen jen na tři roky. Po smrti Pavla IV. r. 1559 se od těchto novot upustilo, ale za třetího generála sv. Františka de Borgia (1665-1572) papež sv. Pius V. nařizoval opět konání společné modlitby breviáře a žádal zrušení třídy duchovních koadjutorů, které chtěl proměnit v profesy tří slibů. Piův nástupce, Řehoř XIII. ponechal Tovaryšstvu jeho původní konstituce. Nové oblasti se otevřely pro misijní působení řádu na Floridě, v Mexiku a Peru. Řehoř XIII. nechtěl, aby se dosavadní praxe, že generálem byl Španěl, stala pravidlem. Tak byl generálem zvolen Belgičan, Everard Mercurian (1573-1580). Za něho se misie rozšířily do Anglie a mezi maronity. Jezuité se postavili proti učení Michaela Baia, čímž si proti sobě popudili jansenisty.

Řád byl založen v roce 1534 sv. Ignácem z Loyoly (zemř. 1556 ), který se sestavil i jeho řeholi. Roku 1540 se tento řád dočkal papežského potvrzení od papeže Pavla III (1534 – 1549). Vedle své náboženské činnosti tovaryšstvo působilo a působí v mnoha oblastech vědy, kultury, umění a školství. V náboženské činnosti řád vždy zaměřoval svoji pozornost především na pastorační a misijní činnost.

Jezuité se stali záhy oblíbeným a rozšířeným řádem po celém tehdy známém světě. To se stalo ovšem terčem závisti a kritiky. V dobách tzv. osvícenského absolutismu tyto hlasy sílily. Na naléhání západoevropských královských dvorů byl řád v roce 1773 papežem Klimentem XIV (1769 – 1774) svým breve Dominus ac Redemptor noster z 21. července 1773 zrušen. Tato první etapa se označuje jako první Tovaryšstvo.

Tovaryšstvo se udrželo přechodně v Rusku, kde ve třech kolejích a několika rezidencích působili členové i nadále. V roce 1804 byl papežem Piem VII (1800 – 1823) obnoven pro Neapolské království a v roce 1814 pro celý svět. Stalo se tak bulou Sollicitudo omnium ecclesiarum. Od té doby se hovoří o druhém Tovaryšstvu.

Do Čech přišel řád poprvé v roce 1555, kdy se prvních 12 příslušníků usadilo na místě zpustlého dominikánského kláštera v Praze na Starém Městě u kostela sv. Klimenta. Ještě před založením prvního domu vstoupilo 12 mužů z Čech. z Prahy se postupně šířil řád i do ostatních koutů království. První domy patřily ještě pod rakouskou provincii. Od té se ovšem oddělily poté, co šťastně přečkaly věčné vypovězení z království v roce 1619. Čtyři roky nato došlo k vytvoření nové provincie. Od roku 1623 tedy existovala samostatná česká provincie, která zahrnovala Čechy, Moravu a Slezsko. Česká provincie existovala až do zrušení řádu v roce 1773.